Bitva dračích hlav

V příběhu, který budeme vyprávět, vystupuje celkem šest králů: Ethelred — král anglický, Boleslav Chrabrý — král polský, Olaf Tryggvesson a Jiří Haakon — králové norští, Sven Gabelbart — král dánský, a Sigríð Storråda — hrdá královna švédská.

viking

Je to historie první velké námořní bitvy, jež byla svedena na Baltském moři. Kořeny této bitvy, svedené 9. září 1002, sahají do dob ještě poněkud časnějších.

Koncem prvního tisíciletí národy severní Evropy, známé později jako Vikingové, překonaly všechny ostatní národy jak v dovednosti stavby lodí, tak i námořnickým uměním. K osvojení si těchto schopností je přinutily jejich životní podmínky. Pobřeží Norska, Dánska a Švédska byla co do darů přírody chudá. Lidé tam vegetovali v neobyčejně těžkých a primitivních podmínkách. Jediným jejich zdrojem živobytí byl rybolov a jen ve velmi malé míře obdělávání polí. S rozvojem dopravy se ti tvrdí vousatí chlapi ze severu dozvídali, že existují bohatší země, civilizovanější národy, disponující bohatstvím, jež jim příroda odepřela. Využívajíce nabytých plaveckých schopností a obratnosti jimi vynalezeného typu plavidla — charakteristické protáhlé lodi s jednou stojatou plachtou uprostřed a s dračí hlavou, vymodelovanou ze dřeva, na zobci — rozhodli se ta bohatství získat násilím. Zakrátko se stali postrachem všech pobřeží, přepadajíce a vylupujíce města, vsi a sídliště celé severní Evropy. Mezi oblíbené cíle jejich výprav patřila tehdejší poměrné bohatá Anglie. A v té době začíná náš příběh…

Kolem přelomu tisíciletí zorganizoval dánský král Sven Gabelbart (960-1014) další výpravu do Anglie. Tamější neschopný král Ethelred (840-871) se ani nepokoušel bojovat. Zaplatil Svenovi výkupné ve výši 10 tisíc liber stříbra a udělil Vikingům povolení svobodného pobytu v zemi a usazování se na anglickém území. Taková ústupnost prostě provokovala. V příštích letech uzavřel Sven spojenectví s Olafem Tryggvessonem (963-1000) a společně s ním zorganizoval další nájezd. Při této výpravě, jíž se zúčastnilo přibližně sto lodí, se Vikingové poprvé pokusili dobýt Londýn. Avšak obyvatelé tohoto města, už tehdy největšího a nejbohatšího v Anglii, se nájezdníkům úspěšně opřeli. Nepomohlo to ovšem zbytku země. Ethelred tedy svolil k dalším výkupným, rok od roku větším, což Vikingy stejně nenasytilo.

Zatím mezi dosavadními spojenci propukly první spory. Výpravy do Anglie obohatily krále Norů Olafa Tryggvessona a posílily jeho pozice. Ve chvíli, kdy zavraždil jediného uchazeče o trůn své země, Jarla Haakona, stal se jediným vládcem Norska a počal chtivým okem pohlížet na statky svého dosavadního spojence Svena Dánského (960-1014). Aby svůj význam ještě dále zvýšil, rozhodl se požádat o ruku švédskou královnu. Avšak hrdá Sigrid Storråda (967-1014) se provdala za krále dánského.

A zde právě se do sporu mezi Olafem, králem norským, a Svenem, králem dánským, zapojil i nám dobře známý král polský — Boleslav Chrabrý (967-1025).

Sven Gabelbart se rozhodl provdat svou sestru Tyru za krále Boleslava. Jednání v té věci probíhala úspěšně. V roce 1002 byl uzavřen sňatek, avšak manželství se nevydařilo, poněvadž Tyre byla provdána proti své vůli. Neuplynul ani týden a Tyre uprchla z Polska a uchýlila se pod ochranu Olafa Norského. Je samozřejmé, že Boleslavovo pobouření bylo obrovské, a Sven, který se domníval, že původcem tohoto konfliktu je Olaf, byl uražen neméně. Přibyl tedy další kámen sváru.

V této situaci Olaf, jenž se rozhodl se s Tyrou oženit, se odebral do Polska, aby s Boleslavem urovnal spor o ženu, pokládanou tehdy za jednu z největších krasavic celého Severu. Jeho nepřítomnosti v zemi využili všichni nepřátelé. Zatímco prodléval v Polsku, Sven, Sigrid a syn zavražděného Haakona se spojili a zmobilizovali celé své společné loďstvo k boji s Olafem. Ten zase, ihned po obdržení prvních zpráv o akcích svých protivníků, opustil Polsko a shromáždiv svou flotilu, sestávající z více než 70 lodí, vyplul k utkání. Výpravu řídil osobně z paluby lodi pojmenované „Dlouhý had“, tehdy nejkrásnější lodi celého Severu. Již nazítří se soupeři setkali. K bitvě došlo u osady Svolder.

Olaf se bránil udatně, ačkoliv jeho protivníci měli značnou přesilu. V první fázi bitvy se dokonce zdálo, že si odnese vítězství. Situace se však změnila, když do bitvy zasáhl Haakonsson, syn zavražděného Haakona. Teď bojovali Norové s Nory, a to rozhodlo o výsledku bitvy. Olaf bojoval do poslední chvíle a teprve v okamžiku, kdy jeho rozbitý „Dlouhý had“ počal tonout, sám skočil v plné zbroji do moře. V podpalubí našli vítězové jeho ženu Tyru. Haakonsson se pokoušel ji odprosit a usmířit a nabídl jí i manželství. Tyre však odmítla, zahájila hladovku a po devíti dnech zemřela. Tak skončila ona bitva.

Bitva sice skončila, ale její důsledky byly dalekosáhlé nejen pro všechny její účastníky, ale obzvláště pak pro Anglii. Král Erhelred  totiž,  když  se  doslechl o tom velkém střetnutí prohlásil, že nenávidění nájezdníci se navzájem pobili a  jsou natolik  oslabeni,   aby  mohl přejít k odvetnému úderu. Nenávist Angličanů k Dánům, kteří se v Anglii chovali jako rasa pánů, byla všeobecná a velká. Proto  také  Ethelredův rozkaz, zabít v noci na 13. listopad 1002 všechny Dány usazené v Anglii bez ohledu na věk, pohlaví a postavení, byl proveden s největší horlivostí. Zachránilo se pouze dvanáct mladých lidí, kteří uprchli na člunu po Temži, u jejího ústí dobyli anglickou loď a na ní se vrátili do Dánska.

Když uslyšel o té řeži, zmobilizoval Sven všechny Vikingy k pomstě. Požádal o spolupráci dokonce i nejdivočejší, neopanované kmeny. Pět let trvaly boje na území Anglie, při nichž Sven utrpěl pouze jednou porážku. Opět začaly historie s placením stále větších výkupných a se zárukami pro Dány, vymáhanými stále ostřeji. Když roku 1012 Etnelred naposled nabídl Svenovi výkupné ve výši 48 tisíc liber stříbra za mír, tento se nakonec rozhodl si Anglii podmanit úplně a prohlásit se jejím králem. Nedočkal se však té chvíle, poněvadž během příprav k nastoupení na anglický trůn zemřel náhle na srdeční mrtvici, ale králem Anglie se stal jeho syn. Do dějin vešel jako Knut Veliký (994-1035), jehož panství zabíralo celou Anglii, Dánsko, Norsko a Švédsko.

Celkem vzato je tedy možno dobytí Anglie Dány a vznik státu Knuta Velikého pokládat za důsledek té slavné, velké námořní bitvy „dračích hlav“ na Baltu. Po dvaceti letech se sice ještě jednou vrátil na anglický trůn Ethelredův syn Edward, ale jeho vláda netrvala dlouho. Roku 1066 byla Anglie dobyta podruhé, normanský kníže Vilém, známý pak jako Vilém Dobyvatel (1028-1087), se vylodil na anglickém pobřeží s armádou 60 tisíc Normanů a po vítězství v bitvě u Hastingsu, jejíž výročí se ve Velké Británii stále oslavuje, se stal anglickým králem.

Archiv NoS

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *