novysmer.cz

Inkvizice své oběti nikdy nezprostila obžaloby. V nejlepším případě rozsudek zněl: „obvinění nebylo dokázáno“. To znamenalo, že může být dokázáno

ROZSUDEK Vyšetřování skončilo, inkvizitoři buď zvítězili, nebo byli poraženi. V prvním případě učinil obžalovaný patřičnou výpověď, přiznal svou vinu, zřekl

Inkvizitoři, kteří zastupovali církev („matku všech trpících!"), tvrdili, že jednají v zájmu obžalovaných, pro spásu jejich duše. Právě na základě

Mučení, jehož používala inkvizice, vyvolávalo všude hrůzu a pobouření a s tím církev musela počítat. Avšak koncily a římští papežové

MUČENÍ Všechny tyto četné prostředky „humánního" působení byly účinné a mnozí vězňové inkvizice nakonec přiznali nejen skutečné, ale i smyšlené

Umění vést výslech, tj. dosáhnout toho, aby se obžalovaný přiznal, bylo považováno za hlavní přednost inkvizitora.

VÝSLECH Další etapou V inkvizičním procesu byl výslech obžalovaného, jehož hlavním smyslem bylo, aby se obžalovaný přiznal, a tedy také

Konfrontace svědků obžaloby s vězni byla zakázána. Za jediný důvod k zproštění svědků jejich funkce byla považována osobní zášť.

VYŠETŘOVÁNÍ Podkladem pro vyšetřování byly tedy udání nebo výpověď vyšetřovaného, zaměřené proti třetí osobě.

Nejvíce ceněným způsobem, jak usvědčit kacíře, nebylo vystopovat ho za přispění třetí osoby, ale donutit ho, aby se sám dobrovolně

Neblahá proslulost inkvizice vytvářela mezi obyvatelstvem ovzduší strachu, teroru a nejistoty, které bylo živnou půdou pro udání, jejichž valná většina