Systém Inkvizice

Umění vést výslech, tj. dosáhnout toho, aby se obžalovaný přiznal, bylo považováno za hlavní přednost inkvizitora.

VÝSLECH Další etapou V inkvizičním procesu byl výslech obžalovaného, jehož hlavním smyslem bylo, aby se obžalovaný přiznal, a tedy také

Konfrontace svědků obžaloby s vězni byla zakázána. Za jediný důvod k zproštění svědků jejich funkce byla považována osobní zášť.

VYŠETŘOVÁNÍ Podkladem pro vyšetřování byly tedy udání nebo výpověď vyšetřovaného, zaměřené proti třetí osobě.

Nejvíce ceněným způsobem, jak usvědčit kacíře, nebylo vystopovat ho za přispění třetí osoby, ale donutit ho, aby se sám dobrovolně

Neblahá proslulost inkvizice vytvářela mezi obyvatelstvem ovzduší strachu, teroru a nejistoty, které bylo živnou půdou pro udání, jejichž valná většina

OBŽALOBA Aby odpadlíci od víry mohli být zlikvidováni, museli být především vypátráni.

Inkvizitoři byli hned od začátku obviňováni, že zneužívali toho, že neexistovala kontrola, a padělali výpovědí zatčených i svědků.

I když byla moc inkvizitorů nad lidmi obrovská a hmotné výhody spojené s jejich krutou činností nesmírné, byl úřad biskupa

Kdo byli inkvizitoři, jací to byli lidé a církevní představitelé?

SOUDCOVÉ Jak byl vlastně onen tak důvtipný a krutý stroj, jímž byla inkvizice, uspořádán?