Vrahové Španělska a jejich pomahači (3)

18. července 1936 vypukla občanská válka ve Španělsku

Evropský fašismus byl hrotem oštěpu namířeného proti španělskému lidu. Oštěp sám však třímal v ruce mezinárodní finanční kapitál, především anglická a francouzská velkoburžoazie. Ale neméně podlou a bohužel účinnou úlohu sehrál imperialismus USA, který svým dílem — a tento díl nebyl malý — přispěl k tomu, že fašisté zardousili španělskou republiku. Washingtonská vláda prohlásila, že ve Frankově, Hitlerově a Mussoliniho válce zůstává neutrální, a nezasedala v neintervenčním výboru. Ve skutečnosti však Spojené státy své prohlášení o neutralitě porušily a na celé čáře podporovaly fašistickou vzpouru. Frankův dlouholetý ministr zahraničí a švagr Suňer sám vylíčil, jak „Standard Oil zásobovala (Frankovo — A. N.) vojsko neomezeným množstvím pohonných hmot.“ (23) To znamená, že fašistickým pučistům a jejich válečnému letectvu dodával rozhodující pohonné látky nejmocnější naftový trast světa, jehož přímý a mimořádně silný vliv na zahraniční politiku USA je z dějin notoricky známý.

Frankovo vítězství podporoval celou svou vahou i Morganův obrovský mezinárodní telefonní a telegrafní trast (International Telephone and Telegraph Company), který za výmarské republiky a Hitlerovy říše spolkl většinu německých závodů na výrobu telefonních zařízení a který dodnes vládne v západním Německu a v Západním Berlíně). V tutéž dobu, kdy pronikl do Německa, v polovině dvacátých let anektoval celou telefonní a telegrafní síť tehdejší španělské monarchie. Chytře jmenoval hlavním tajemníkem španělských společností amerického trastu syna ministerského předsedy a diktátora Prima de Rivery a platil mu přímo královskou apanáž. Jde o téhož Primo de Riveru, který po svržení španělské monarchie založil fašistickou organizaci Falangu, jež měla později pro Franka podobný význam jako nacistická strana pro Hitlera.
Když buržoazní republika uvažovala o několika opatrných opatřeních proti Morganovu trastu, vyhrožoval jí Washington přerušením diplomatických styků, neboť chtěl zabránit jakékoli národní kontrole této největší investice amerického kapitálu ve Španělsku. (29)

Do jaké míry vládci tohoto trastu disponujícího kapitálem ve výši 2,5 miliardy dolarů táhli s evropským fašismem za jeden provaz, to dokazují opětované projevy sympatie k Hitlerovi a Frankovi, které pronesl předseda dozorčí rady Sosthenes Behn. Zúčastnil se norimberských sjezdů nacistické strany a několikrát byl přijat Hitlerem, kterému vyprávěl, že z mrakodrapu telefonního trastu (ve Španělsku se nazývá „Compania Telefonica Nacionál (!) Espaňola) sám pozoroval průběh bitvy o Madrid a „ve slavnostní síni už dal připravit tabuli k Frankovu přijetí, když se neočekávaným odporem rudých dobytí Madridu ještě zdrželo“. (30)

Není třeba zdůrazňovat, že Morganův mamutí trast se ve své podpoře neomezoval jen na přípravu slavnostní recepce pro Franka. Frankovi stranily všechny směrodatné koncerny finančního kapitálu USA. „Americký svaz pro nacionalistické Španělsko“ mohl ve Spojených státech rozpoutat bouřlivou propagační kampaň pro Franka, protože ho financoval jak hlavní chemický trast, tak i největší automobilový trast USA, tedy Du Pont a General Motors.

Claude G. Bowers, velvyslanec USA ve Španělsku v osudových letech 1933—1939, svědek, kterého jisté nelze podezírat z předpojatosti, sděluje, že svého nadřízeného, ministra zahraničí Cordella Hulla, opětovně upozorňoval, „že výbor pro nevměšování evropských demokracií a naše vlastní embargo mohutně přispívají k triumfu Osy (Berlín—Řím — A. N.) nad demokracií ve Španělsku“. (31)

Zahraniční ministr Hulí a jeho náměstkové velvyslanci Bowersovi vůbec neodpověděli, protože ti pánové — stejně jako velvyslanci USA v Paříži a Londýně Bullit a Kennedy (nesmírně bohatý ředitel představenstva newyorské burzy, otec pozdějšího presidenta USA) — horlivě spřádali intriky, aby napomohli vítězství španělského, německého a italského fašismu. Aby učinily víc, než je třeba, USA, které spolu s Francií a Anglií prováděly ostrou blokádu zákonité španělské republiky, buď přímo, nebo přes západoevropské státy zasílaly Frakoví rozsáhlé dodávky zbraní, jež posilovaly moc fašistického vzbouřence.

V tomto rdousivém objetí obou evropských fašistických diktátorů a tří dalších imperialistických velmocí se zadusila a vykrvácela španělská republika, kterou si přál a zvolil lid. Stvůra Hitlerova a Mussoliniho se stala fašistickým diktátorem Španělska, kterému „demokratický“ americký senát a „demokratická“ Sněmovna reprezentantů v srpnu 1950 povolily velký úvěr, ačkoli, nebo lépe řečeno, protože Franco postavil mimo zákon všechny dělnické strany a odbory, a dokonce i měšťácké demokraty.

Pozn.:
11 Podle výpovědi generálporučíka Bamlera, Canarisova bezprostředního podřízeného, uveřejněné v časopise „Neue Zeit“, Moskva, čís. 13, 1. července 1946, příloha
12 Generál, později generál polní maršál Sperrle ve „Wir kampften in Spanien“. Zvi. sešit orgánu vrchního velitelství německé branné moci „Die Wehrmacht“, 1939
13 tamtéž
14 tamtéž
15 Plukovník svobodný pán von Funck, tamtéž
16 Major německého generálního štábu Meyer, tamtéž
17 Hitlerův projev ve Wiirzburku dne 27. června 1937, citován podle knihy: A. G. London: Prolog fůr ein neues Spanien, Berlin 1966, str. 149
18 Rundschau uber Politik, Wirtschaft und Arbeitsbewegung (Ba-sel), roč. 1938, čís. 36
19 Diplomat auf heissem Boden. Tagebuch des USA-Botschafters William E. Dodd in Berlin 1933—1938, Berlin (1961), str. 412, 413, 414 a 380
20 Geschichte der  Diplomatie,   sv.   III,   Moskva   1947,   str.   663 21 Izvěstija (Moskva), 23. říjen 1936
23 Izvěstija (Moskva),  30. října 1936
23 Generál Duval, Entwicklung und Lehren des Krieges In Spanien, s předmluvou generála Weyganda, Berlin 1938, str. 9, 10
24 Diplomat auf heíssem Boden, str. 424/425. — Eden ostatně prohlásil v létě 1937 v rozhovoru s francouzským ministrem zahraničí Delbosem, „že by mu bylo milejší, kdyby zvítězil Franco“ (citováno v oficiální washingtonské publikaci „Diplomatic Papers 1937″)
25 tamtéž, str. 463
26 Rio Tinto se dnes jmenuje Rio Tinto-Zinc Corporation a udržuje i po třiceti letech tradiční spojení s Metallgesellschaft AG
27 Historie této Kruppovy spoluúčasti odhaluje téměř neuvěřitelnou vlastizradu. Před první světovou válkou, když už napětí mezi Německem a Anglií dosáhlo vrcholu, prodal Krupp firmě Vickers & Armstrong nový patent zapalovače pro ruční granáty. Když válka skončila, podal Krupp žalobu na britskou firmu a žádal l šilink za každý ruční granát použitý Angličany na západní frontě. Žaloba zněla na 6150 000 liber šterlinků, což znamená, že na německé vojáky bylo v letech 1914—1918 vrženo 123 miliónů ručních granátů uvedeného typu a že díky Kruppovi byly statisíce německých mužů zraněny, zmrzačeny nebo usmrceny. Odměnou za svůj strašlivý zločin spáchaný na Německu dostal Krupp od trastu Vickers & Armstrong účast v jejích továrnách v Mieres. Tato skutečnost, kterou německý dělový král nikdy nepopřel, byla naposledy potvrzena v knize známého anglického politika Fennera Brockwayho „Death pays a Dividend“ („Smrt platí dividendy“), London 1944, str. 24n.
28 R. S. Suňer, Zwischen Hendaye und Gibraltar, Zurich 1938, str. 78
29 O tom ve spisech zahraničního ministerstva říšské vlády najdeme obšírné zprávy německého velvyslanectví v Madridu z let 1924—1932. Jsou uloženy v Německém ústředním archivu (DZA) Německé demokratické republiky
30 Hlavní Hitlerův tlumočník dr. P. Schmidt, který byl přítomen rozhovoru, o tom píše v knize „Statist auf diplomatischer Buhne“, Bonn 1950, str. 170
3l C. G. Bowers, My Mission to Spain, New York 1954, str. 412

Z knihy : Albert Norden : Tak se dělají války. O pozadí a technice agrese. Orbis, Praha, 1971