János Kádár – o pražském jaru 1968 (5)
Přinášíme úryvky z knihy Jánoš Kádár – Závěť, která vyšla v roce 1989 v Budapešti. Jsou v ní reprodukovány rozhovory maďarského novináře A. Kanyo s J. Kádárem (1912-1989), který více než třicet let stál v čele země i vládnoucí strany – MSDS.
Tato poslední interview Jánoše Kádára, která se uskutečnila tři měsíce před jeho smrtí, jakož i některé dokumenty z archívu MSDS vrhají světlo na složité otázky poválečných dějin Maďarska i východoevropského regionu. V publikovaných úryvcích se mluví o vztahu J. Kádára k vývoji v ČSSR v roce 1968 a o jeho námitkách proti plánu kolektivního zásahu pěti zemí organizace Varšavské smlouvy.
Proč vás požádali, abyste přijeli do Jalty, co bylo účelem dvoustranných jednání?
Myslím, že se s námi chtěli samostatně setkat a promluvit si o situaci v Československu, poněvadž viděli, že máme dobré vztahy s Československým vedením, kontakt byl bezprostřední, soudružský a oni doufali, že je můžeme ovlivnit. Těžištěm jaltských rozhovorů byla normalizace v Československu, urovnání sporných otázek politickou cestou. S tímto názorem jsme se znovu domluvili o schůzce s Dubčekem a jeho kolegy v Komárně 17. srpna. Schůzka však nevedla k žádoucím výsledkům.
- Co se událo potom?
Hned po schůzce v Komárně, tuším už nazítří, se v Moskvě sešli představitelé pěti bratrských stran. Brežněv jménem vedení KSSS informoval účastníky o československých událostech a provedl jejich rozbor v tom duchu, jak si to tehdy sovětské stranické vedení představovalo. V tomto rozboru bylo vyjádřeno vážné odsouzení předsednictva UV KSČ a osobně Dubčeka a dělán závěr, že možnosti řešení jsou vyčerpány a jenom ozbrojený zásah je s to zachránit socialistické zřízení, jenom s jeho pomocí se lze vyhnout ještě většímu nebezpečí.
- Souhlasili jste všichni s takovou analýzou?
Ne všichni. Alespoň my jsme se domnívali, že je třeba pokusit se předejít ozbrojenému zásahu a že uchýlit se k němu lze pouze v tom případě, jestli už jíně možnosti než budou a nebude jiné východisko. Jak ale ukázaly další události, na nás tehdy už nedali.
- Proslýchá se, že jste vystupoval proti plánu ozbrojeného zásahu.
Nevím, je-li to důležité, my jsme s ním souhlasili teprve tehdy, když se vyjasnilo, že není jiného východiska.
- Co bylo rozhodujícím důvodem ve prospěch účasti Maďarska?
Nevzpomínám si, že by byl nějaký rozhodující důvod. Jestli i existoval, tak se jím zřejmě stalo to, že Českoslovenští soudruzi nám nedovolili a sami neudělali kroky, aby katastrofě předešli, a v Moskvě se stalo zřejmým, že jsme se ocitli osamocení s našimi právě zahájenými reformami. Proti nám byla většina socialistických zemí.
- Je pravda, že Leonid Brežněv vás osobně agitoval, abyste souhlasil s míněním většiny?
Na něco takového, že by agitoval, si nevzpomínám. Ale pamatuji si, že v určitém okamžiku diskuse nás skutečně požádal, abychom nevystupovali proti společným krokům. Řekl cosi v tomto duchu: „Jánosi, pošlete alespoň jednu jednotku a dostanete všechno, co potřebujete!
- To tedy bylo rozhodujícím důvodem?
Bylo by nesmyslné předpokládat, že jsme tak malicherně obchodovali na úkor našich československých sousedů. Právě my, kteří jsme tak mnoho udělali pro záchranu situace.
(Zpráva podaná na zasedání politbyra QV MSDS 20. srpna 1968, tj. v den vstupu vojsk, potvrzuje slova Jánoše Kádára. Uvádělo se v ní: na schůzce pěti bratrských stran, která se uskutečnila 18. srpna v Moskvě, Leonid Brežněv uvítal účastníky s hotovým plánem. Podstatu Jeho vystoupení lze zformulovat tak, ze politické možnosti Jsou vyčerpány a že situací tak hodnotí t představitelé levého křídla ve vedení Československé strany.
Jejich plán spočíval v tom, aby 20. srpna vystoupili na zasedání předsednictva ÓV KSČ a obrátili se k obyvatelstvu země se sdělením, ze otevřeně žádají vojenskou pomoc.
Podle dokumentů, které existují, představitelé MSDS se v Moskvě skutečně do poslední chvíle vyjadřovali proti vojenské akci. V průběhu diskuse Jánoš Kádár zejména zdůraznil: Československo nemůže přestat být socialistickou zemí. MSDS Je připravena k Jakémukoli kroku, ale pouze poté, Jakmile se vyjasní, Že všechny politické možnosti Jsou vyčerpány.
Připomenul účastníkům rok 1956 a uvedl také Jako příklad Polsko a poznamenal, že situace v Československu se nepodobá na tyto události, ale KSSS se nicméně snaží použít maďarský recept.
Poukázal rovněž, že KSSS neprojevila sebeovládání vůči KSČ, vyjádřil nesouhlas s metodami uplatňovanými v organizaci mezinárodních schůzek a upozornil, že podepsané dohody musí dodržovat všichni. Ale to všechno nezapůsobilo. Vedení KSSS už přijalo rozhodnutí, ostatní nepopírali nezbytnost plánovaného zásahu, a proto MSDS neměla jiné východisko, než se připojit ke spornému řešení)
Nejen v Maďarsko, ale i v kruzích světové veřejností se rozšířilo mínění, že jste neschvaloval vojenskou akci a vyjádřil jste to takovým způsobem, že jste nejel na sjezd PSDS, který se konal tři měsíce poté.
Co bych tam mohl říci: vždyť co se udalo, už vrátit nelze. Ne všichni věděli, Se naše úsilí skončilo neúspěchem, čehož jsem upřímně litoval nejen já, ale i celé vedení strany…
- Nelze tvrdit, že zásah do záležitosti Československa vyvolal všeobecný souhlas. I dnes mnozí popírají správnost přijatého rozhodnuti.
V každém případě jugoslávská a rumunská vláda mezi prvními vystoupily s odsouzením akce. Nepodpořily ji ani mnohé evropské bratrské strany a ty, které se postavily na její podporu, se ocitly v obtížné situaci.
- Nakolik je nám známo, v Moskvě se konala ještě jedna schůzka, na níž se analyzovaly události a mluvilo se o dalších krocích?
Ano, pokud si pamatuji, koncem srpna jeli se mnou Jen Fock a Zoltán Komócsín do Moskvy. Byli jsme tam čtyři dny a setkávali se s vedoucími sovětskými stranickými činiteli. V té době se, pokud se nemýlím, radili s Gustavem Husákem, Aloisem Indrou a Vasilem Bilakem o cestách nápravy situace. Vyprávěli nám o tom. Podle jejich mínění, v nastalé situaci je nejvhodnějším Gustav Husák, dávali vysoké ocenění jeho schopnostem.
Pokračování