I.O. Štampach: Nad Pinochetovým hrobem …

…  aneb Chile, Čína, Česko?

Někteří čeští politici a žurnalisté, zejména z Mladé fronty Dnes a Lidových novin se s námi podělili o svůj zármutek, že jim odešel velký vůdce generál Augusto Pinochet (1915 – 2006). Prý vyřízl ve své zemi vřed marxismu.

 Znamená to v překladu do češtiny, že se projevil jako zbabělý zrádce, když sesadil demokraticky zvoleného prezidenta Salvadora Allenda, jemuž byl jako voják povinen poslušností. Když zlikvidoval svého představeného, který se nebál otevřeného politického odpůrce jmenovat do funkce vrchního velitele pozemních vojsk. Pinochetovy jednotky zabily prezidenta statečně bránícího prezidentské sídlo.

Pinochetův převrat 11. září 1973 měl za cíl protiústavní nastolení neoliberálního systému. Ano, vedlo to k mohutnému rozvoji chilské ekonomiky. Omezení práv odborů, omezení občanských svobod, zrušení politických stran, fyzická likvidace nesouhlasících, to přece je cesta jak zvýšit efektivitu poltického a ekonomického rozhodování. Brutální čínský rudý kapitalismus špehující své obyvatele s pomocí amerických počítačových firem, je brilantním příkladem odjinud.

Salvador Allende pověřen občany své země spojil demokracii a plný respekt k občanským a lidským právům s uplatněným do té doby zanedbaných práv sociálních. Posílil křehký sociální pilíř vedle pilíře zastupitelské demokracie a občanské svobody.

Česká média poslušně papouškují odsudky Fidela Castra. Počet Pinochetových politických vězňů, počet lidí mučených a zavražděných jeho politickou policií za patnáct let jeho teroristického režimu násobně přesahuje počet lidí, které postihla Castrova diktatura na Kubě za celá desetiletí jeho vlády.

Tisíce umučených Pinochetových politických odpůrců jsou pro některé české novináře a politiky leda chybičkou na kráse. Ale proč se tak stydí? Proč zesnulého generála za to nepochválí? Vždyť to tak pomohlo ekonomice. Neoliberální ekonomický systém se snese ba i s demokracií, ale špatně se v ní prosazuje. V systému všeobecného, přímého a rovného volebního práva historicky prosazeného sociálně demokratickými stranami nemá mnoho šancí. Většina voličů civilizovaných zemí (čeští voliči jsou zvláštní anomálií) nehlasují proti sobě a proti svým bytostným zájmům. Neoliberalismu se více hodí chilská nebo čínská diktatura.

Pláč českých politiků a žurnalistů ukazuje, jak křehká je demokracie a svoboda požadovaná na demonstracích před 17 lety a nastolená na konci roku 1989. Jak málo stačí, aby se tato slupka sloupla a odhalila se krvavá dužina. Ukazuje se, že skutečná hrozba pravicového extremismu není u mladistvých hlupáků, kteří si za asistence policie hrají se symboly, jimž nerozumí, u chlapců v černém, kterým se občas pro posílení dobrého dojmu řekne „ty, ty, ty nezlobinkej“. Že je k nalezení u seriózních pánů v představenstvech mamutích firem, u dam a pánů zasedajících za solidní strany ve sněmovně a senátu a u redaktorů a přispěvatelů slušných občanských deníků.

Generál Pinochet to má za sebou. Nechť mu spravedlivý, ale i milosrdný Bůh odpustí.

Ze stránek : I. O. Štampach : http://www.stampach.cz/pelmel_detail.php?id=168

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *