Co se stalo s carem a jeho rodinou ?

logoV únoru roku 1918 se konal v Jekatěrinburgu třetí sjezd sovětů Uralské oblasti a na něm došlo k sjednocení všech sovětů tohoto kraje.

Tak byla nejprůmyslovější část Ruska reprezentovaná svobodně zvoleným orgánem. Třetí sjezd zvolil také výkonný výbor a ten zase pětičlenné předsednictvo.
Tvořili je A G. Běloborodov, G N. Safarov, B. V. Dldkovskij, I. F. Golosčokin a N. G. Tolmašev.

Tehdy ještě pochopitelně nikdo netušil, že právě těchto pět mužů rozhodne o carově osudu.car2

Zahraniční intervence a občanská válka zmítala zemi silou divokých mořských bouří a situace revoluční vlády se zhoršovala. Zejména v Uralské oblasti řádily armády bílých tak, že si nikdo nebyl jist životem. Stále naléhavěji také vyvstávala otázka, co dělat s carem, s politickým zajatcem, který, ač uvězněný v Jekatěrinburgu, zůstával pro revoluci stálým nebezpečím a právě k jeho osvobození směřovalo úsilí kontrarevoluce.

 

Pod vlivem tak vážné situace vyslal Uralský sovět svého zástupce Gološčokina doMoskvy.

Po příjezdu do hlavního města se šel ihned ohlásit k předsedovi presidia Všeruského ústředního výboru Sverdlovovi.

Jakov Sverdlov, stejně jako ostatní členové presidia, zastával názor, že s bývalým carem se musí uspořádat veřejný a řádný soudní proces, aby se tak celý národ dozvěděl o hrozných zločinech bývalého vládce, aby si lidé na celém světě uvědomili, čím se car proti ruskému národu provinil.

V takové době probíhaly přípravy na pátý všeruský sjezd bolševické strany a sjezdem měla být předložena otázka carova soudního procesu. Bylo rozhodnuto, aby se soud konal právě v Jekatěrinburku, a proto také přemístili cara z Tobolska do místa budoucího soudu.

Svedlov představil Gološčokina ostatním členům presidia, a zástupce Uralského sovětu začal svou zprávu:

"Soudruzi, naše situace v Jekatěrinburku je zoufalá. Nepřátelé revoluce mají početní převahu. Ural je ohrožen, a já tady nemohu odpovědně říci, jak dlouho bude město Jekatěrinburk odolával této přesile."

"Soudruhu Gološčokine," ptal se Sverdlov, "má to znamenat, že je v takovém případě dokonce možnost, že by byl car osvobozen?"

"Samozřejmě! Dokonce ani nemůžeme zaručit, že nebude osvobozen dřív, ještě předtím, než by Jekatěrinburk obsadili bílí!"

"Jak to?"

"Město je plné jeho přívrženců. Spiklenci obcházejí dům, kde je car střežen, a zachytili jsme už celou řadu motáků a dopisů. Car udržuje se svými stoupenci stálé spojení a my nemáme dost sil, abychom tomu zabránili."

Dlouho se tehdy předsednictvo radilo, všem byla jasná vážnost situace. Potom dospěli k názoru, že je zbytečné předkládat otázku Romanova chystanému sjezdu, protože tím by došlo ke značnému zdržení celé záležitosti. Gološčokinovi bylo doporučeno, aby se vrátil do Jekatěrinburku a spolu s ostatními členy výboru Uralského sovětu připravil na konec měsíce července soudní proces proti bývalému carovi.

Gološčokin odjel potom z Moskvy, ale ještě než se vrátil do Jekatěrinburku, situace na Urale se dál zhoršila.

Uralský sovět se dotázal všech velitelů rudoarmejských jednotek, jak vypadá vojenská situace.

 

Obratem přišla odpověď ze všech úseků fronty. Zněla zcela jednoznačně: "Síly Rudé armády nemohou odolat několikanásobné přesile a útok na město i pád Jekatěrinburku možno očekávat každým dnem!"

Tak byl oblastní výbor postaven před nutnost rychlého rozhodnutí.

Nebyl už čas splnit pokyn z Moskvy, totiž připravit soudní proces s carem. Fronta už byla příliš blízko. Odvézt cara jinam nebylo možné, protože doprovod i carova stráž by se musely probíjet obklíčením, a to zvyšovalo nebezpečí, že bílí cara osvobodí.

Pětičlenné předsednictvo Uralského sovětu rozhodlo.

"Protože události nedovolují, aby byl car řádně souzen, a vzhledem k tomu, že představitel samoděržaví nesmí být osvobozen nepřáteli revoluce, protože by tím unikl spravedlivému trestu za své zločiny, bude zastřelen …"

S odstupem řady let je nutno konstatovat, že k takovému rozhodnutí bylo třeba mnoho odvahy. Všichni členové předsednictva Uralského sovětu si byli vědomi, jakou na sebe berou odpovědnost. Byli však pevně přesvědčeni, že toto rozhodnutí, jakkoli tvrdé, je jedině správné k prospěchu revoluce.

Později ostatně vydala sovětská vláda své stanovisko k těmto událostem:

"Historický význam událostí v Ipatěvově domě v Jekatěrinburku spočívá především v tom, že zastřelení cara znamenalo v nesmírně vážné době zcela jednoznačné varování všem, kdo by se pokoušeli potlačit revoluci a znovu uchvátit carský trůn, ať už v jakékoli formě. Bylo to varování těm, kdo by snad chtěli následovat cara v jeho krvavé cestě hrozného násilí vůči ruskému lidu, v jeho absolutistické samovládě!"

Rozhodnutí Uralského oblastního sovětu nabylo ihned platnosti, a rozkaz k provedení byl vykonán.

Bylo to 17. července roku 1918, jedna hodina a patnáct minut po půlnoci, v domě kupce Ipatěva v Jekatěrinburku…

NEROZLUŠTĚNÉ TAJEMSTVÍ LETÁKU

Leták, který oznámil carovu smrt se objevil 20. července 1918. Byl docela stručný.

Podle rozhodnuti Uralského oblastního výkonného výboru sovětu dělníků, rolníků a vojenských zástupců revolučního štábu byl bývalý car a samovládce Mikuláš Romanov zastřelen s celou svou rodinou 17. července roku 1918.

Podepsán předseda výboru Běloborodov

car1Leták byl původně vylepen na všech nárožích i na mnoha důležitých místech Jekatěrinburku, a objevil se samozřejmě i v jiných městech.
Jenomže ještě téhož dne chodili po ulicích muži a leták strhávali. Během několika hodin z Jekatěrinburku zmizel. Bylo to divné. Mnohem podivnější však bylo, že se za dalších několik hodin objevil v trochu změněné podobě. Zase na stejných místech, zase byl vylepován jako oznámení, jeho slova byla skoro stejná, jen slova "s celou rodinou" byla na tomto novém letáku vynechána. Oznamovalo se tedy pouze zastřelení bývalého cara.

Vlastně se nikdy nepodařilo s naprostou spolehlivosti rozluštit tajemství této změny v textu oznámení.

Ale právě ta okolnost, že z nového textu byla vypuštěna slova o smrti carovy rodiny, právě to, že se všechno stalo tak urychleně, během několika hodin, právě tyto okolnosti zavdaly příčinu k mnoha dohadům.

Nepatrná změna textu dala později podnět k jednomu z největších podvodů v dějinách, na základě této maličkosti, zmínky o carově rodině, se budou v pozdějších letech vynořovat falešní následnici carského trůnu a budou tvrdit, že byli v Jekatěrinburku v domě kupce Ipatěva a že zemřel pouze car, zatímco oni mají nárok na carský trůn.
A tento podvod bude po celá desetiletí sledovat jen jediný cíl. Podporu různých emigrantských skupin a provokace vůči SSSR.

Proč vlastně byl leták, oznamující carovu smrt, opraven?

Není snadné najít odpověď. V archivech se najde celá řada dokumentů, jsou uschovány obě verze letáku, liší se skutečně jenom v té jediné větě.

N. G. Tolmačov, jeden z pětičlenného předsednictva, se o této zdánlivé maličkosti zmiňuje ve svých zápiscích. Píše, že Uralský sovět rozhodl nejprve oznámit carovu smrt a stejně tak i smrt jeho rodiny, ale hned po tomto usnesení došlo k další diskusi předsednictva, a tu se konstatovalo, že by leták, tak jak byl narychlo vytištěn, mohl v tehdejší složitosti občanské války a bojů v blízkosti Jekatěrinburku způsobit další komplikace.

Proto předsednictvo rozhodlo, aby by stažen a nahrazen novým.

ZÁVĚREM…

Dnešní líčení cara se pokouší ukázat posledního ruského panovníka Mikuláše II. jako mírného a dobrotivého muže. Naprostý opak je ovšem pravdou. Carská vláda byla jednou z nejkrvavějších hrůzovlád.

Podle statistik, které jsou k dispozici, bylo pouze v letech 1906 až 1909 odsouzeno k trestu smrti provazem 6248 lidí, z toho plných 3300 na přímý carův pokyn.

Počet popravených v carském Rusku byl v roce 1908 větší než ve dvaatřiceti zemích Evropy a Ameriky dohromady, a byl dokonce jedenadvacetkrát větší než ve všech evropských zemích současně.

Je známa Krvavá neděle, hrozné krveprolití v Petrohradě 9. ledna roku 1905, kdy bylo postříleno na tisíc lidí, jsou známy události na řece Leně 4. dubna 1912, kdy se surově střílelo do dělníků. Car byl nemilosrdným katem ruského lidu.

Obr. 1 Proticarský leták, ve kterém Rasputin drží cara a carevnu jako své poslušné loutky.

Obr. 2 Leták z 20. července 1918, v němž je oznámeno zastřelení cara i členů jeho rodiny. Slova „se svou rodinou" byla později škrtnuta a již vylepené letáky odstraněny, což dalo podnět k pověstem, že carova rodina zastřelena nebyla.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *