KAPITÁL PROTI DEMOKRACII (14)

logoDějiny píší vítězové.

 

 

 

 

Neokonzervativci však dosáhli, že do čela CIA byl postaven jejich člověk" – William Casey. BBC: „Když si přečetl knihu Síť teroru, …povolal si analytiky SSSR a uložil jim sepsat zprávu pro prezidenta, která existenci tajné sítě doloží. Avšak tito analytikové mu řekli, že to není možné, protože většina informací obsažených v knize pochází přímo z černé propagandy CIA, mající pošpinit Sovětský svaz. Věděli, že žádná tajná síť neexistuje, protože ji zfabrikovali sami." Přímo na kameru BBC Melvin Goodman, tehdy šéf divize CIA pro proti sovětsko u špionáž řekl: „Když jsme si tu knihu prošli, našli jsme tam jasné stopy černé propagandy CIA – informací, zfabr i kovaných podle plánu tajných operací, jež se realizovaly prostřednictvím evropských listů…"

Reportér BBC: „Řekli jste mu to?" Goodman: „Řekli…a dokonce nabídli, aby to Caseymu potvrdili přímo operativci, kteří se v tom angažovali… Byli jsme však odmítnuti… Lži se staly realitou."

K tomu sama BBC: „Reagan dal neokonzervativcům vše, co od něj žádali, a v roce 1983 podepsal tajný dokument, který zcela zásadně změnil americkou zahraniční politiku. Země nyní financovala tajné války (‚covert wars‘), jež měly likvidovat skryté sovětské hrozby po celém světě… Neokonzervativci triumfovali… Začali věřit své vlastní fikci, …s níž kdysi začínali jako mýtem svého druhu… Teď se začali považovat za ‚demokratické revolucionáře’…"

Do té doby se „válka, již vedli mudžáhedíni v Afghánistánu, točila v bludném kruhu."

Avšak právě jim Reagan „zasvětil dokonce let raketoplánu Columbia, který startoval 22. března 1982". Milton Bearden, který v letech 1985-1989 působil jako důstojník CIA v Afghánistánu: „Pro Caseyho byl Afghánistán jedním z hlavních klíčů. Jednoho dne mne zavolal a říká: ‚Chci, abyste odjel do Afghánistánu, abyste tam odjel už příští měsíc a dám vám, cokoli budete potřebovat k vítězství…‘ Dal mi rakety Stinger a miliardu dolarů." CIA začala sbírat „Araby z celého Středního východu" a jejich náboženské vůdce „nechala přesvědčovat, že je jejich svatou povinností osvobodit muslimské země od sovětské invaze". Přímo na kameru BBC Abdulláh Anas, v letech 1984-1989 „vrchní velitel arabských Afghánců": „Viděl jsem fatwu, náboženské přikázání, že každý muslim je povinen pomoci Afgháncům… Neměl jsem však ani potuchy, kde ten Afghánistán leží. Jak se tam dostanu? Nikdy předtím jsem o žádném Afghánistánu neslyšel ani slovo." Moderátor BBC: „Potom však, od roku 1985 začaly do Afghánistánu přijíždět nové síly, extrémně radikální islamisté, kteří byli propuštěni z vězení v arabském světě." Na kameru důstojník CIA Bearden: „Pak začala většina vlád Středního východu, arabských vlád potichu vyprazdňovat svá vězení od různých grázlů a posílat je do džíhádu v bláhovém snu, že tam také skončí jako mučedníci." Na kameru Abdulláh Anas, „vrchní velitel arabských Afghánců": „Usáma se plně zapojil od roku 1985… Přišel z velmi bohaté saudské rodiny a měl spoustu, spoustu peněz, které byl připraven utratit." A právě v této perverzní alianci, pokračuje dokument BBC, kdy „američtí neokonzervativci přišli se zfabrikovaným obrazem nepřítele", kdežto „islamisté upadli do zběsilého cyklu násilí a teroru", vzklíčila „semena bizarního světa fantasmagorie, podvodu, násilí a strachu, ve kterém nyní žijeme".

Koncem prosince 2004 zveřejnil Mark Kramer, ředitel programu pro studium studené války na Harvardské univerzitě, v Los Angeles Times stať u příležitosti 25. výročí vstupu sovětských vojsk do Afghánistánu.

Zatímco zpočátku „nedokázali ochránit své logistické a komunikační linie", uváděl tu, „sovětští velitelé tyto chyby rychle napravili… a od roku 1983… byla jejich ofenzíva vůči afgánským povstalcům nesmírně úspěšná. Kdyby nebylo obrovské podpory od USA, ze Saudské Arábie až Pákistánu, sovětská vojska by nad nimi vyhrála na celé čáře. Gorbačovovo rozhodnutí stáhnout sovětská vojska z Afghánistánu bylo politické, nikoli vojenské."

Televizní dokument BBC k tomu mj. uvádí: Američané byli „prostřednictvím KGB varováni, že pokud nechají v Afghánistánu převzít moc mudžahedíny, … nepovede to k žádné demokracii, ale… k triumfu nejextremističtějších forem islamismu. Toto varování bylo ignorováno." Obětí sebeklamu se staly obe strany: „Isíamísté nabyli přesvědčení, že měli hlavní zásluhu na odchodu Sovětské armády. Neradi by si připouštěli, že by nedosáhli vůbec ničeho bez masivní vojenské pomoci a výcviku, které jim dávaly Spojené státy." Tím víc začali „věřit mýtu, že to byli oni, kdo zvítězil“.

Zlověstné následky to neslo už velmi brzy: „Na počátku 90. let nabíraly napříč arabským světem islamistické strany masovou podporu… V Alžírsku dosáhla Islámská fronta spásy zdrcujícího vítězství v municipálních volbách a byla si jista triumfem v nadcházejících parlamentních volbách. Také v Egyptě začalo ‚muslimské bratrstvo‘ gradovat svoji podporu a počet mandátů v parlamentu. Obě strany chtěly aplikovat islám v politickém směru a vytvořit nový model společnosti pokojnou cestou." Ali Haroun, alžírský ministr pro lidská práva v letech 1991-1992: „Hrozné dilema! Což existuje způsob, jak zastavit volby a zrušit jejich druhé kolo?"

BBC: „V červnu 1991 provedla alžírská armáda převrat a volby neprodleně zrušila. Masové protesty byly násilně potlačeny a jejich předáci uvězněni…" Také Egypt prošel „vlnou zatýkání ‚muslimských bratrů*, nad nimiž vynášely rozsudky vojenské soudy, vraždění a mučení řady činitelů ‚muslimského bratrstva‘. Pro fundamentalisty to bylo „flagrantním potvrzením jejich víry, že západní systém demokracie je zkorumpovaný podvod… Právě od nynějška začali bin Ládin a další stupňovat svou vlastní variantu džihádu, tzn. žádný kompromis, …ale ozbrojený předvoj, který se má násilím chopit moci. Byli přesvědčeni, že mohou zopakovat ‚afghánské vítězství" a nastolit islamistické režimy v Alžírsku, Egyptě a pak i jinde."

Stažení sovětských vojsk z Afghánistánu vsak vyvolalo také „jeden z největších mýtů v Americe" – řečeno na kameru Melvinem Goodmanem, šéfem divize CIA pro Sovětský svaz (l976-1987). „Spojené státy se… staly obětí svých vlastních lží."

Komentátor BBC: Ve Washingtonu se špičky neokonzervativců v domnění, že pád Sovětského svazu zajistila masivní americká podpora mudžahedínů v Afghánistánu, „rozhodly prosadit svou revoluční agendu. Žily v přesvědčeni, že Sovětský svaz byl jen jedním z mnoha režimů zla ve světě řízených tyrany, které ohrožují Spojené státy. Režimů, které je třeba zničit a tím dát světu svobodu a šířit demokracii… K nejodpornějším mezi těmito tyrany, usoudili neokonzervativci, patří Saddám Husajn. V 80. letech byl ovšem Saddám těsným spojencem Ameriky." V roce 1990 napadl Kuvajt – a byl odsud vyhnán.

Brent Scowcroft, poradce pro otázky národní bezpečnosti G. Bushe seniora, v televizním interview z roku 1996: „Saddám už pro své sousedy není hrozbou… Toho jsme dosáhli. Dostat Saddáma nebylo nikdy naším cílem. Kdybychom chtěli, mohli jsme okupovat Bagdád. To by však změnilo velký úspěch ve zmatek, který by asi skončil v náš neprospěch."

Komentátor BBC: „Neokonzervativci typu Paula Wolfowitze byli nepříčetní. Ne snad proto, že byl Saddám Husajn ponechán u moci, ale protože v tom spatřovali jasný projev zkorumpovaných liberálních hodnot, které ovládly Ameriku – morálního relativismu, který byl s to ve světě tolerovat jakékoli síly zla… O to víc se neokonzervativci zaměřili dovnitř země, s cílem decimovat pozůstatky liberalismu, které je držely na uzdě. O to víc ovšem potřebovali i „obraz nepřítele".

BBC: „Neokonzervativci falšovali a zveličovali sovětskou hrozbu. Sami zfabrikovali image skryté mezinárodní sítě zla, řízené z Moskvy s cílem ovládnout svět… Teď se do téhož pustili s islamisty. Ve skutečnosti to bylo hnutí na sestupu, jež ztratilo masovou podporu. Neokonzervativci mu však dodali image mocné sítě zla, řízené centrálně bin Ládinem z jeho doupěte v Afghánistánu. Udělali to proto, že to zapadalo do jejich vize o unikátním poslání Ameriky v grandiózním zápase se silami zla po celém světě."

Na kameru Vincent Cannistraro, v letech 1988-1990 šéf protiteroristické divize CIA: „Neokonzervaíivci pokračují v tom, co dělali v době soupeření se Sovětským svazem, tzn. sovětský komunismus byl zlem, chtěl se zmocnit naší země a ovládnout naše lidi, naše školní třídy, naši společnost. To byl onen obraz nepřítele, který vzali za základ – pro jistotu ještě značně zveličený – a aplikovali na novou hrozbu, kde to už vůbec nesedí, a to vše zasadili do téhož ‚kulturního dědictví". Tato politika hlásá, že existuje síť a že je to síť zla, která hodlá infiltrovat naše školní třídy, anektovat naši společnost a nutit ženy, aby nosily čádory. To má být, s čím prý máme co do činění, takže když víme, že je to zlo, prostě je zabijme a tím ho sprovodíme ze světa."

Z knihy Skála, J.: Dějiny psané kuráží a přepisované zbabělci. OREGO, Praha 2005

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *