Co vedlo k sovětsko-německé dohodě roku 1939? (1)

15. března 1939 pošlapalo Německo mnichovskou dohodu, Československo a jeho hlavní město Praha byly okupovány. Velká Británie a Francie neučinily nic z toho, co jim ukládaly závazky, jež v Mnichově vůči Československu přijaly.

Promarněné možnosti

Abychom pochopili celou složitost mezinárodní situace na jaře a v létě 1939, musíme se vrátit k události, která hitlerovskému Německu otevřela cestu k rozpoutání druhé světové války — k hanebnému spiknutí hitlerovského Německa a fašistické Itálie s Velkou Británií a Francií, tak zhoubnému pro mír, ke smlouvě, podepsané v Mnichově 30. záři 1938, která skoncovala s územní celistvostí Československa. Velká Británie a Francie se přitom zavázaly zaručit nedotknutelnost nových hranic vnucených Československu a Německo přislíbilo tyto hranice »respektovat«. Mnichovská dohoda stanovila, že kromě postoupení Sudet Německu uspokojí Československo územní nároky horthyovského Maďarska a sanačního Polska; jestliže nebude takové úpravy dosaženo během tří měsíců, stane se tato otázka předmětem dalšího jednáni hlav čtyř vlád.

Už několik měsíců před Mnichovem, v březnu 1938, kdy hitlerovské Německo anektovalo Rakousko a Hitler přijel do Vídně na přehlídku jednotek wehrmachtu, jež Rakousko okupovaly, navštívil fuhrera polský velvyslanec, který byl v té době ještě ve Vídni. Blahopřál vůdci nacistů k anšlusu a při té příležitosti s ním promluvil o osudu Československa, jež se, jak už bylo zřejmě, mělo stát obětí agresora a západních mocností, které mu hrály do ruky. Je známo, že to nebyla zdaleka první výměna názorů mezi polskými a německými oficiálními činiteli o okleštění Československa. Takové jednání bylo uskutečněno už roku 1937 a možná také dřív.

Jakmile do Varšavy došla zpráva o mnichovské dohodě, Polsko okamžitě, bez jediného dne odkladu, dalo Československu ultimátum, aby neprodleně, během 12 hodin, odevzdalo Polsku celé území Těšínského Slezska.

Polský ministr zahraničních věcí Jozef Beck jásal. Za svou akci — získání Těšínského Slezska — byl vyznamenán nejvyšším polským řádem Bílého orla a dvě polské univerzity si pospíšily udělit mu čestný doktorát.

Od mnichovské dohody neuplynul ani měsíc, a už 24. října roku 1938 prohlásil hitlerovský ministr zahraničních věcí J. von Ribbentrop v rozhovoru s polským velvyslancem v Německu J. Lipským, že v zájmu zachování vzniklých příznivých polsko-německých vztahů musí Polsko přistoupit na začlenění »svobodného města Danzigu« do Německa a na přiděleni exteritoriálního pásma přes takzvaný koridor, tj. přes polské Pomoří, kde Německo hodlá postavit železniční trať a dálnici k zajištění přímého spojení Východního Pruska s ostatním Německem. Tyto návrhy vnesly do polsko-německých vztahů nový, znepokojivý prvek. V lednu 1939 u příležitosti pátého výročí polsko-německé smlouvy o neútočení, což byla první významná smlouva uzavřená s Německem už rok po nastolení fašistické diktatury, navštívil Ribbentrop Varšavu. Při jednání o polských zájmech na baltském pobřeží Ribbentrop »jen tak mezi řečí« podotkl, že potřebuje-li Polsko přístup k moři, »Černé moře je také moře«. Dokumenty týkající se tohoto rozhovoru svědčí o tom, že Beckovi se výrok jeho hosta zamlouval a že jevil zájem o možnost, jak získat přístup k Černému moři zabráním území sovětské Ukrajiny. Koncem ledna prohlásil Hitler v projevu k šestému výročí svého příchodu k moci, že prý v neklidných měsících uplynulého roku »bylo uklidňujícím faktorem evropského života německo-polské přátelství“.

Pokračování

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.