Před 39 lety už byly karty rozdány

logoVčera tomu bylo 39 let co se v horní části Václavského náměstí v Praze upálil student filozofické fakulty Jan Palach. Jeho smrt byla vzdorem proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa v srpnu 1968.

 

Po něm následovaly další zbytečné lidské oběti – Jan Zajíc a Evžen Plocek. Ačkoliv tyto protestní sebevraždy hluboce otřásly veřejným míněním, neměly trvalejší dopad na politickou situaci v tehdejším Československu.Jeho smrt byla symbolem pro řadu lidí, kteří stejně jako on odmítali obsazení tehdejšího Československa, zavádění cenzury a dalších prvků omezujících svobody. Z řadou z těchto argumentů souhlasím, protože některé činy neměly podle mě se socialismem nic společného. Ale zároveň si musíme uvědomit mezinárodní situaci, která v té době panovala, a položit si jednu důležitou otázku. Upálil by se Jan Palach i tehdy, kdyby tušil, že případný odklon od socialismu může změnit společnost natolik, že se stane nástrojem v rukou bezcharakterních lidí v období ranného kapitalismu? Kapitalismu, který vrhne národ do spárů těch, kteří za peníze udělají cokoliv a nebudou mít žádné morální zábrany krást a rozbíjet to, co vybudovaly generace před nimi. Dvacet let po jeho smrti se to povedlo. Kdyby však Jan Palach věděl jaká devastace čeká naši zemi, snad by si to ten nebohý kluk rozmyslel.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *