Materialismus a empiriokriticismus (2)

logo V. I. LENIN O DVOU ZÁKLADNÍCH SMĚRECH VE FILOSOFII

V první kapitole práce "Materialismus a empiriokriticismus" Lenin objasňuje, že v řešení základní otázky filosofie existující dvě základní linie, dva základní směry ve filosofii a klade otázku:  "Máme vycházet od věcí k počitku a myšlence? Či od myšlenky a počitku k věcem?" a ukazuje,  že "První,  tj. materialistické linie se drží Engels. Druhé,  tj.  idealistické linie se drží Mach. (s. 40. V závorce jsou uvedeny strany Leninova díla "Materialismus a empiriokriticismus" podle: Spisy,  sv. 14, SNPL, Praha 1957.)

 

První linie je materialistická, neboť uznává objektivní (tj. na vědomí nezávislou) existenci světa (přírody, společnosti), zatímco druhá linie je idealistická, neboť činí existenci světa závislou na počitcích, vědomí, či duchu.Lenin podrobil zevrubné kritice subjektivně idealistické řešení základní otázky filosofie. Rakouský fyzik a filosof prof. Ernst Mach, německý buržoasní filosof Richard Avenarius i jejich stoupenci odmítali existenci objektivního světa, hmoty mimo vědomí,  i když navenek vyhlašovali, že vedou boj s materialismem i idealismem jako "jednostrannými“ filosofickými směry. Ve snaze postavit se nad materialismus i idealismus, překonat "jednostrannosti" v řešení základní otázky filosofie, Mach za výchozí pojem stanovil tzv. "element“. Prohlásil, že "svět je komplex počitků“ jako elementů. Ve své práci "Mechanika" napsal, že ne věci, tělesa, ale barvy, zvuky, tlaky, prostor, čas, vůně atp.  (tj. to, co obvykle nazýváme počitky) jsou v podstatě elementy světa. Z toho vyplývá, že podle Macha je věc myšlený symbol počitků a svět se skládá pouze z našich počitků. Tak podle Macha svět pozůstává z elementů, kromě nichž již nic neexistuje a slovíčko "element" je pouze jiným názvem pro počitek. Tedy prvotní jsou počitky. To samé však tvrdil již anglický biskup Berkeley, prohlašujíc, že svět je "kombinace počitků". "Jsou-li tělesa "komplexy počitků", jak praví Mach nebo "kombinace počitků", jak říkal Berkeley, pak z toho nutně vyplývá, že svět je jen mou představou" (s. 40) poznamenává v této souvislosti V. I. Lenin.

Lenin při kritice Machova učení o věcech jako komplexech elementů (počitků) přesvědčivě dokázal, že machismus je pokračováním berkeleyánství). Říci, že věci, tělesa jsou komplexy počitků nebo elementů, že za nimi již nic neexistuje, znamená popřít i existenci "… jiných lidí kromě sebe sama: to je nejčistší solipsismus". (s. 40)Téhož úkolu se ujal i Avenarius, který ve své filosofii empiriokriticismu vytýčil koncepci "principiální koordinace" (s. 66-75) Podstata této koncepce spočívá v tvrzení, že Já (podle Avenaria centrální člen) a okolí (protičlen) existují v nerozlučné jednotě, kdy jedno bez druhého nemůže existovat. Jinak řečeno, jestliže okolí (ne-Já) neexistuje bez Já, potom Já, tj. Člověk, subjekt je prvotní a ne-Já, tj. okolí, vnější svět je odvozen od Já. Těmto subjektivně idealistickým výmyslům uvěřili mnozí machisté a začali machismus vydávat za "novou, realistickou", tj. materialistickou teorii a stavět se do pozice obránců "naivního realismu", Lenin vyvrátil tato tvrzení a dokázal, že "naivní realismus" a subjektivní idealismus jsou v příkrém rozporu. Zdůrazňuje, že "naivní realismus každého zdravého člověka, který posud nebyl v blázinci nebo nechodil do školy k idealistickým filosofům, spočívá v tom, že věci, okolí, svět existují nezávisle na našem vědomí, na našem Já a na člověku vůbec" (s.  69).

Ve čtvrtém a pátém paragrafu první kapitoly ("Existovala příroda před člověkem?", "Myslí člověk mozkem?") Lenin rozpracovává základní otázku filosofie. Na základě nejnovějších poznatků vědy ukazuje, že příroda existuje věčně, tj. existovala před člověkem, bez něho, kdy nebylo žádného Já, subjektu, centrálního členu koordinace, žádných komplexů počitků. Příroda nepotřebuje žádného tvůrce, příroda  je příčinou sama sobě. Naopak, člověk je produktem přírody, jejího zákonitého vývoje. To znamená, že počitky vznikají až na poměrně vysokém stupni vývoje přírody. "Hmota je prvotní; myšlení, vědomí, počitek jsou produktem hmoty velmi vysokého stupně vývoje. To říká materialistická teorie poznání,  kterou živelně zastávají přírodní vědy (s. 75).

Subjektivně idealistické názory machistů při řešení základní otázky filosofie nachází své stoupence i v současné buržoazní filosofii, zejména ve filozofii neopozitivismu a existencialismu. Tak "principiální koordinace" R. Avenaria se odráží ve filosofii existencialismu, která činí z člověka centrum světa. Západoněmecký existencialista Martin Heidegger (nar. 1839) tvrdí, že objekt je neoddělitelný od člověka, od jeho vědomí, že objekt a subjekt jsou navzájem neoddělitelní, existují jedině spolu, kdy rozhodující role přísluší subjektu. Shodně s Heideggerem, avšak daleko přímočařeji a jasněji hovoří další z pilířů existencialismu Karl Jaspers (1882-1969). Tvrdí, že bytí je produktem Já, že Já mohu pochopit ne-Já pouze spolu se mnou. To znamená, že existencialisté podobně jako (šachisté považují za nemožnou existenci ne- Já, tj. objektivního světa bez Já, tj. bez subjektu. Z řešeného je zřejmé, že soudobá filosofie existencialismu v mnohém pokračuje v machistických názorech v řešení základní otázky filosofie, i když pod novým názvem. Proto leninská kritika machismu má značný význam i pro kritiku různých směrů soudobé buržoazní filosofie.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *