Konference v Postupimi a transfer Němců z ČSR (IV.)

logoAmerické a sovětské stanovisko

Americké stanovisko

l ve Spojených státech byla zřízena komise pro poválečnou politiku a vyslovila "pochopení pro československé znepokojení v souvislosti se sudetskými Němci." Bylo ověřeno, že německé menšiny byly "předvojem nacistické infiltrace." Na americké myšlení zapůsobily informace vlastní rozvědky, která zjistila, že v sudetské župě bylo sestřeleno několik amerických letadel, některé nouzově přistály, a místní Němci letce utýrali k smrti. Dokonce civilní obyvatelstvo přihlíželo mučení bez slov protestu a povzbuzovalo německou mládež (Hitlerjugend), policisty, polní četníky, gestapáky a členy nacistické strany v jejích řádění. Mimořádně bestiálně bylo zacházeno s letci, kteří znali německý jazyk. Nelze se tedy divit, že i v americkém požadavku zaznělo, že všechny nebezpečné německé elementy musí být třeba i násilím odstraněny a potrestány.

Sovětské stanovisko

Dne 4. září 1943 byla při lidovém komisariátu zahraničních věcí ustavena komise pro otázky smluv a povalečného uspořádání pod Litvinovým předsednictvím. O vojenské aspekty se starala další komise, vedená maršálem Vorošilovem. Mezi sovětskými politiky se vedla rozprava o osudu Němců v ČSR. Jedno z mnoha mínění nás i dnes zaujme. Němci v ČSR by mohli počítat s lepším a perspektivnějším osudem, kdyby se jasně postavili proti nacismu a rasismu a přestali usilovat o hegemonii nad ostatními národy. Prokázat to měli demonstracemi, stávkami, pasivitou ve válce, partyzánskou formou boje a připojením se k povstání, pokud by k němu v Čechách došlo. Takový důkaz příhraniční Němci nikdy do konce války nepodali. Spíše naopak. Z Velké Británie bylo vysazeno několik výsadkových skupin, většinou německých sociálních demokratů, ale domácí obyvatelstvo všechny výsadky vydalo do rukou gestapa a SS. Několik antifašistů bylo na místě utlučeno zemědělským nářadím na polích pracujících německých žen. Chování Němců v pohraničí nebylo žádnou zárukou, že by se distancovali od nacismu. Nevymanili se z vlivu A. Hitlera ani po jeho sebevraždě, dokonce skládali nové přísahy věrnosti až za hrob.

Prezident E. Beneš 10. ledna 1944 referoval své exilové vládě v Londýně, ale i Američanům, Britům a Francouzům, že J. V. Stalin souhlasí s odsunem Němců z ČSR. Obdobné stanovisko souhlasu vyslovilo i exilové vedeni Francie. K tomu jen připomenu, ze v divokém útěku museli Němci opustit Norsko, Dánsko, Holandsko a Francouzi je vystěhovali z Alsaska během několika hodin se zavazadlem do 60 kg váhy. Ani k tomu nepotřebovali postupimské dohody. Události, ke kterým došlo při povstání v Paříži odpovídají tomu, co se stalo i v Praze. Vlnu protiněmeckého radikalismu si vyvolali Němci sami.

Pokračování

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *