OBRAZ NĚMCE A NĚMECKA … (7)
Také česká kultura neměla být zakonzervována v „české truhle", ale v nové Evropě měla být podrobena očistné konfrontaci s „kulturou velikého národa německého.“
(46) Český přínos nové Evropě může mít nějaký smysl teprve tehdy, když si Češi osvojí německou mentalitu a nacistické ctnosti. Svou potřebu vlastenectví mohou Češi vyjádřit v loajální pracovitosti pro německou Evropu. Česká vlast není již v tradičním regionu střední Evropy a v českých etnických hranicích, ale je v říši a celé nové Evropě (E. Moravec). (47) Podobně J. Zlom usuzoval, že česká vlast je kterékoli místo v nové Evropě, kde se tvoří „nové hodnoty." (48) Tato mystifikace, snadno zneužitelná pro politiku přesídlování, byla ověnčena nimbem národní perspektivy.
Podle E. Vajtauera „nemůže borovice závodit s výškou věže, dokud zůstává zasazena v zahradní kádi. Nezbytně v ní nakonec zakrní. Každý malý národ je takovým zahradním kořenáčem, v němž se zmrzačuje jakýkoli rozběh k velkému činu. Má-li borovice činu narůsti do normální lesní výše, potřebuje půdu volnou a širokou. (49) V německé Evropě, soudil J. Zlom, se Češi zbaví svého nevýhodného vazalského postavení, které jim dává příslušnost k malému národu, neboť tam budou rozhodovat především naše individuální, osobni kvality, nikoli národní. (50)
Protektorátní evropanství Moravcových aktivistů se de facto rovnalo totální asimilaci loajálních vyhovujících Čechů do německé III. říše na vydobytém prostoru Evropy. Splynutí s říšskou myšlenkou znamenalo zřeknutí se češství. Čeští pronacističtí aktivisté vyvraceli i obavy, že pro Čecha nebude v německé Evropě místo z rasových důvodů. Na rozdíl od německých pramenů rasová podstata Čecha byla jimi líčena velmi optimisticky: Češi jsou pro novou Evropu únosní, neboť nejsou čistými Slovany, mají řadu germánských rysů. (J. Zlom) (51). Češi jsou prý pouze jazykově slovanští, v minulosti se smísili s Němci, mají polovinu německé krve a „společnou kulturní krev" (E. Vajtauer). (52)
Zvláště E. Moravec často hovořil o příbuznosti českého a německého národa, dokonce o jednotě rasy (!). Čech v podání E. Moravce je jakýsi ne zcela povedený Němec. (53) Češi se proto musejí zbavit svých negativních vlastností – hravosti, bezstarostnosti, sentimentality, menší čistotnosti, velikášství či naopak zakřiknutosti, nedospělosti, polovičatosti. Za nejpozitivnější českou vlastnost pokládal E. Vajtauer amalgační schopnost dobrovolně se přizpůsobit. Čech může být pro Němce užitečný svou pracovitostí, kvalifikovaností a svou kontaktibilitou se Slovany východní a jihovýchodní Evropy. (54)
Němec je pro Čecha vzorem pro tyto vlastnosti: smysl pro řád, kázeň, organizační schopnosti, statečnost, vytrvalost, houževnatost, pracovitost, obětavost, tvrdost, víru, věrnost, poslušnost, vůli. (55)
Obraz Němce jako velkého Evropana chtěl E. Moravec vnášet do českého povědomí pomocí nových zájmových a společenských organizací (Veřejná osvětová služba od 11. 5. 1943 i Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě aj.)
Organizace politického charakteru, příliš provázané s háchovským autonomismem (Národní souručenství), byly rušeny a přeměněny na kulturně osvětové korporace. Moravcova hektická propaganda přispěla v české protektorátní společnosti k paušalizaci Němce jako věrného nacisty – Moravec často zdůrazňoval, že „veliký německý národ" stojí pevný a jednotný za Adolfem Hitlerem: „V německém národě není nejmenší známky nějakého ochabnutí nebo pochyb. Nikdy snad v dějinách příslušníci německého národa, muži, ženy i děti, neplnili tak obětavě a hrdě své povinnosti… Ještě nikdy si Němec neuvědomoval tak jasně smysl velikého zápasu." (56)
Obraz němectví v očích E. Moravce byl obraz nedosažitelného heroizovaného zbožštěni: „Německá mládež má ‚tvrdé‘ chování, zdrženlivé… s napřímenou páteří a pevným pohledem. Je to nový svět, svět šlechty, ve kterou se proměňuje celý národ, svět sebevědomých bojovníků." (57)
E. Vajtauer střízlivěji chápe Němce jako učitele Čecha, Čech má být naplněn „úctou a vděčností" k Němci (E. Vajtauer), (58) či dokonce „láskou" (E. Moravec). (59)
Pokračování