Kdo byl Vljačeslav Molotov ? (4)

logoNA VRCHOLU




 

„Autoritu Molotova posilují jeho osobní kvality,“ charakterizoval ho maršál Žukov. „Byl to silný, zásadový člověk, daleký od jakýchkoli osobních úvah, krajně svéhlavý, krajně hrubý, který vědomě šel za Stalinem a podporoval ho v největších krutostech v letech 1937 až 1938 a vycházel při tom z vlastního přesvědčení.“

Co se týče zásadovosti, je možné se slavným sovětským vojevůdcem nesouhlasit. Touto vlastností Molotov neoplýval. Vždyť například na XV. sjezdu strany v roce 1927 prohlásil: „Ten, kdo nám navrhuje tuto politiku … nuceného zabavování obilí …, ten je největším nepřítelem dělníků a rolníků, ten drží linii na zničení sovětského státu.“ A o půldruhého měsíce později, na plénu moskevského městského výboru strany už dokazoval úplně něco jiného a plně se postavil za mimořádná opatření při výkupu obilí. A co se týká krutosti, zde je nutné s Georgijem Žukovem souhlasit. Molotov se skutečně vyznačoval krutostí. Na důkaz toho jen dva příklady.

V roce 1937 přišlo udání na starého revolucionáře a bolševika Georgije Lomova. Obvinili ho z kontaktů s „nepřáteli lidu“. Stalin ten dopis Molotovovi poslal a ptal se ho, co s tím dělat. Molotov ihned odpověděl: „Jsem pro uvěznění té svoloči Lomova!“ Ale vždyť Lomov patřil k jeho starým soudruhům a Molotov nemohl nevědět, že o žádné zločinné činnosti se u tohoto člověka nedalo ani mluvit.

 

molotov5

 

Vrcholem vandalismu třicátých let byly tresty smrti zastřelením, prováděné bez soudu a vyšetřování, jen podle seznamů. Na nich stojí dva podpisy — Stalin a Molotov.

Jako člen politického byra a hlava sovětské vlády věnoval Vjačeslav Molotov velkou pozornost zahraniční politice. Tím spíše, že od 3. května 1939 se stal zároveň i ministrem (narkomem, jak se tenkrát říkalo – narodnyj komisar – lidový komisař) zahraničních věcí.

S jeho jménem je spojeno podepsání sovětsko-německé smlouvy o neútočení 23. srpna 1939. Stalin a Molotov o tom rozhodli, aniž se poradili s ostatními členy politického byra, kteří se o tomto paktu dozvěděli až z novin.

Dne 28. září 1939 byla uzavřena Smlouva o přátelství a hranicích mezi SSSR a Německem. Spolu s dalšími negativními následky vedla k prudkému omezování antifašistické propagandy v zemi.

Po návštěvě v Berlíně v listopadu 1940 Molotov pokračoval v přesvědčování Stalina, že Hitler na SSSR nezaútočí. Existuje verze, že právě on vštěpoval Stalinovi tuto krajně nerozvážnou jistotu, která stála milióny životů. Navíc represe, kterým byly podrobeny nejlepší vojenské kádry, silně oslabily Rudou armádu. Proto tragický rok 1941 lze vysvětlit i tím, že na místa zastřelených velitelů byli nuceni se postavit nezkušení poručíci, kteří pak na začátku války veleli celým plukům.

Nehledě na všechny chyby a nedostatky v zahraniční politice, které se v letech války staly zřejmými, nemilost zasáhla Molotova až těsně před Stalinovou smrtí.

Na XIX. sjezdu KSSS v roce 1952 Stalin podrobil Molotova tvrdé kritice. Jak ve svých vzpomínkách píše spisovatel Konstantin Simonov, Stalin „útočil na představu o tom, že Molotov je nejtvrdší, neochvějný následovník Stalina … Útočil zrádně a cílevědomě, útočil a vyhazoval z řady své možné následovatele.“

Je těžké odhadnout, jak by se utvářel další osud Vjačeslava Molotova, kdyby Stalin zůstal naživu. Možná, že by následoval svoji ženu Polinu Žemčužinovou, které se nezastal, když byla obviněna ze „zrady vlasti“ (v době kampaně proti „ubohým kosmopolitům“ v roce 1949) a uvězněna. Ale v roce 1953 Stalin zemřel.

Pokračování

Obr.: Molotovova žena Polina Žemčužinová (druhá zleva) v roce 1938 nepředpokládala, že se ocitne ve stejných táborech, které v SSSR vznikaly také i z iniciativy jejího muže

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *