Volební program ODS , Havel návnadou

 Když se podívá člověk zpětně na těch dvacet let od převratu v této zemi, volební programy ODS jsou stále ve stejné režii, lze říci, že ve velké míře upřednostňovaly jen určité skupiny občanů, tedy nahrávaly jen bohatým a těm, jenž tuto stranu jakkoliv podporovali, nebo se třeba jen přiživovali, tady mám na mysli moloch jménem byrokracie, která ODS vždy věrně sloužila. Vše v konečné podobě pak vedlo k bezuzdnému rozprodání národního majetku, rozkradení a vytunelování země.

Vcelku  lze tedy říci, že  volební programy ODS, zvýhodňovaly  jen úzkou skupinu  lidí, ale měly  návaznost na  byrokracii, která v rámci vítězství ODS ve  volbách, měla na pár let vždy vystaráno, tedy zabezpečenou kvalitu života. Pokud  se stalo, že ODS  ve volbách neuspěla, pak  vždy vládla se stranami, které  svou početností členské základny či  voličů jsou nicotné a nijak neohromuji, ale  vždy jsou ochotný v tomtéž antikomunistickém duchu spojit své sily, neboť  chuť po vládnutí a  tím  i po  bohatství či  životě na vysoké  životní úrovní, je u politických  špiček těchto stran abnormální. Zažili jsme zde i spoluvládnutí ODS s ČSSD a to i  když se  tyto strany diametrálně  lišily nejen svými volebními programy, jenže  chuť  moci a vládnutí a to za každou cenu, byla u  nich vždy silnější. Jedno měly obě strany vždy společné, byl to opojný a velice žádoucí chtíč msty, nenávisti či pomsty, tedy  antikomunismus toho nejhrubšího zrna, jenž v této době oslovoval dosti  velkou  část občanské společnosti. Myslím si, že ani tyto volby nebudou o ničem jiném. Je jen otázkou, zdali  toto  ještě  dnes  k vítězství ve  volbách stačí.Je to především ODS a její spoluvlády s kteroukoliv pravicovou  či středopravicovou stranou jenž  jsou zodpovědné  za  to, co je nám dnes dáno žít  v této zemi. K tomu je třeba  přičíst i Ty, kteří se schválením mnohdy kontroverzních zákonů podíleli na  rozprodeji a  rozkradení země. Všudypřítomná byrokracie, která vždy byla první u pramene z toho vždy těžila a dodnes těží, je zkorumpovaná a ovládaná různými mafiemi. Jak se ukázalo z různých úniků z ministerstev, či různorodých kauz je  korupce všudypřítomná. Stejné lze napsat o všech  stupních soudní mašinérie tohoto státu, které jsou tak nezávislé, že  obyčejného člověka jímá  hrůza a to lze  napsat i o těch jeho nejvyšších článcích tohoto soudního  molocha. Ona nenávist, zášť, zloba, povýšenost, korupce a v nekonečné řádě takovýchto a podobných nectností snoubících se s chtíčem po  bohatství a vládnutí vyprovokovaly to , co politiku a politickou kulturu srazilo  do  smradlavé stoky dějin  této země a jak je vidět, mnohým to vůbec nevadí. Dennodenně  je možno vidět na ulicích  naších měst to, co vyrostlo z podhoubí pravicové politiky a jejího idolu kapitalismu, jenž v mnohém a  mnohým může připomínat nejen začátek minulého století, ale i nástup fašismu v Evropě. V tomto kontextu je třeba  také říci, že onen kapitalismus byl také trochu o něčem jiném, nebyl  tak bezuzdný, jako ten dnešní i když i on přinesl nejen mnoho bídy,  vykořisťovaní a nespravedlností, ale také  milionové  obětí.  Žel Topolánek a  lidé stejně smýšlející, jsou těmi, kdož politickou kulturu v této zemi  srovnali  na pověstnou nulu. Své nelichotivé  klišé si chtějí vylepšit  tím, že lanaří  stejně pochybnou existenci, jenž ji má údajně pomocí k vítězství ve volbách. Nic proti tomu, rovný rovného si hledá, určitě se  lide  rozpomenou na  Havlovy projevy, proslovy a sliby, kterými tak okázale manipuloval společností v převratových dnech roku 1989. Kouzlil a okouzloval slastnými slovy o  svobodách, lákal, ale také  lhal až se za ním prášilo. Lze jen litovat Ty, jenž  mu v konečné podobě  naletěli a kteří se  nechali takto prostoduše oklamat. Po  vzoru  Havla a  jeho převratové „ melodyboys “ přišli  i další, jenž  stejným způsobem slibovali a zároveň i lhali, podváděli, kradli a okrádali a tento stát plundrovali.
Ještě, že  přišla ona hospodářská krize, jenž v plné nahotě ukázala,  že není jen  krizí  ekonomicko-hospodářskou, ale i krizi celého systému ideji kapitalismu a potažmo i tržního hospodářství, jenž jak se ukázalo, nevyřešil zhola nic a jak je vidět odnášejí to  prostí lidé. Nějak jsme pozapomněli otevřeně říci, kdo je  vlastně strůjcem tohoto krachu, ono by se to mnohým nehodilo do karet. Lze naopak  říci, že se dnes již nemůžeme vymlouvat na minulost, či na komunisty, ale pořád je používaná přihlouplá  antikomunistická rétorika. Je jen otázkou, zdali ony neustále dokola omílané a  ve své podstatě  přihlouplá slova jimiž je strašeno nemají stejnou vypovídací  hodnotu o inteligenci těch, kdož s nimi neustále operují, možná si myslí, že to stačí, aby se opětovně  dostali ke korytům. Žel, jedno je jisté, dnes již jsou za vodou, na hlouposti  národa nahrabali a mnozí z nás jim to velice u
 snadňovali právě svými hlasy  ve  volbách nebo i tím, že jsme k volbám nešli a  bláhově si mysleli, že nemůžeme nic ovlivnit. Opak je pravdou, žel v Parlamentu sedí dost  těch, kdož  nikdy poctivě nedělali a o práci jako takové nic nevědí, nikdy nic nestvořili,  ruku k dílu  nepřidali, ale podíleli  se  na  rozbití a vytunelování  země a jejího zavlečení do chomoutu  útočného paktu  NATO.

Politická  kultura a soutěživost idejí, se díky ODS změnila ve smrdutý kotel, ve  kterém se dá  uvařit  vše, jen ne  prosperita a jistoty, či slušné  pracovní, sociální a životní  podmínky pro občanskou společnost této země.   

Januš Adamus