Klaus o pádu socialismu
Po přečtení článku s tímto titulem, jenž byl prezentován v Hospodářských novinách, jsem se zamyslel nad tím, jakou vypovídající hodnotu mají a jak pravdivá jsou slova, kterými se prezentoval Václav Klaus v souvislosti s 20. výročím pádu socialistické soustavy.
V této souvislosti je třeba na rovinu říci, že nelze zpochybnit samotnou roli Václava Klause v tomto, pro nás velice hektickém čase, byl to totiž on, kdo spolu s dalšími hřímal z balkonů na náměstích naších měst a byl velice viditelným při zakládání Občanského fóra. Byl členem úzkého vedení OF, na které se postupně napojovaly další a další osoby, které vycítili příležitost, jenž se v této době nabízela a které měly hlavní podíl na tom, že se plnily náměstí měst lidmi, kteří volali po změnách. Hned na začátku této úvahy řeknu, že dnes by táto náměstí byly asi liduprázdná, snad v Praze by se podařilo částečně naplnit Václavské náměstí, jelikož Praha je baštou pravice, potažmo bývalé OF, která se později převtělila v ODS.
Lze tedy na rovinu říci, že to byl i Václav Klaus, který měl lví podíl na znovunastolení kapitalismu v naší zemí a v této souvislostí si nejsem jist, zdali toto chtěli právě Ti, kdo v oné době plnili náměstí měst a volali po změnách. Myslím si, že nijak nepřeženu, když budu tvrdit, že více jak 75 či 80 % lidí, si přálo změny k lepšímu, ale ne bezbřehý kapitalismus, rozbití státu a jeho pozdější rozkradení. Zbývajících asi 25 % lidí, se dělilo na ty, jenž plnili náměstí měst a byli kulisou pro ty, jenž chtěli za každou cenu dosáhnout právě to, co dnes tady máme. Tedy jinými slovy, 25% občanů praktický rozhodlo o tom, co tady dnes máme a co je nám dáno žít v této demokracii utrápené zemí.
Na rozdíl od Václava Klause si myslím, že lidé typu Václava Havla hráli v této době prim, že jim mnoho lidí naslouchalo a byli přesvědčení, že jím jde o totéž, tedy o více svobody, lepší životní podmínky, výkonnější a bohatší společnost, která může přerozdělovat daleko větší finanční prostředky v sociální oblasti, ale nejen v ní. Žel mnozí lidé si neuvědomovali, co v této době představoval disent, za socialismu to bylo jen okrajové téma, mnoho se o něm nehovořilo, až na výjimky tehdejší masmédia mlčela. Plně se projevil až převratem, bojem o moc a o koryta, ale také ukázal vazby na zahraničí odkud byl financován ze zdrojů cizích zpravodajských služeb a cizích vlád, pod rouškou různých nadací, jakou je třeba dnes u nás nadace „ Člověk v tísní “. Byli si v tomto období již tak jistí vítězstvím, že to ani nepopírali, dokonce se s tím chlubili, kdo
a jaké příjmy bral za tuto svou ne zrovna bohulibou činnost.
Dnes s odstupem času lze říci, že to byla lež na lží,ale v této době byla velice poplatnou. To, že to byly všechno pusté lži, lze dokladovat vyřčenými slovy, jimiž se prezentoval v onom období Václav Havel a jež jsou dodnes velice známými, jenže on se již k ním nehlásí. Nevím, zdali je to zapříčiněno nějakou nemoci, při které člověk ztrácí paměť, nebo jde o nechuť přiznat, že vědomě lhal a tím manipuloval občanskou společnosti do pozice, kdy ji v této době potřebovali mít. Na rozdíl od Václava Klase si myslím, že to byli lidé, kteří byli hnacím motorem převratu v této zemí a mnoho lidí jim uvěřilo, uvěřilo líbivým slovům Václava Havla a spol. Kdybychom je rozebrali a postavili před zrcadlo pravdy, asi by zůstalo černé a stydělo by se někde v koutě, což se samozřejmě netýká přímo aktérů, jenž vědomě obelhávali vlastní národ. Je jen otázkou, co pro Václava Havla znamená pojem vlast či národ.
Nemohu konstatovat jinak, než že Klausova kuponová privatizace byla druhým velký podvodem na občanské společnosti tohoto státu, kdy sice každý jakoby něco z majetku státu dostal, ale vše to mělo jen jeden jediný cíl a to, přelit majetek státu, do kapes nových vlastníků, kteří sice také neměli nic, ale k oněm velkým majetkům se díky těmto privatizacím dopracovali, viz privatizace velkých firem, kdy si jejich noví vlastnici kupovali firmy za peníze, jež patřily těmto podnikům. Nebo je tady někdo tak bláhový, že si myslí, že OKD a jiné podobné firmy nabyli lidé, jež měli na kontech miliony či miliardy. Rovněž i Václav Klaus na mnohé z této doby zapomněl, Tedy připomenu, že ony peníze, které tak grandiózním způsobem dostal pomalu každý občan v kuponové privatizaci, byly do necelých dvou let od občanů stažené zpět díky Klausovým úsporným balíčkům, které následovaly hned po oné kuponové privatizaci.
Dnes se ukazuje, jakým způsobem se privatizovalo a jak mnozí k majetkům přišli. Žel je to i o tom, že ruka ruku myje a vše jde do ztracena, naopak se hovoří o provázaností mafii všeho druhu, včetně policie a soudní moci. Tak se nedivme, že jsme přišli pomalu o vše, že se rozprodaly i slepice, jenž nosila zlatá vajíčka, vytunelovalo a rozkradlo se vše, včetně světoznámých značek, jenž byly kdysi ozdobou průmyslu tohoto bývalého státu.
Nelze nevzpomenout i smlouvy, jenž od základů znevýhodňovaly tento stát, ale těm, jenž je podepsali ve jménu tohoto státu zůstalo mnohé za jejich špinavými nehty. Nedovedli jsme ochránit naše a ani cizí investice, jen proto, že od samého základu byly nevýhodně uzavřené pro náš stát, kde převládala přemíra nejasností, jenž v konečné fází dovolovaly mnohým i podvodně získat na státu v arbitrážích miliardy korun dokonce i za zmařené investice o kterých byly od samého začátku velké pochybností. Ano, z cizího krev neteče a vymluv na minulost bylo a je stále dost, jen za těch dvacet let demokratického rozkrádání státu nenese nikdo odpovědnost. Nemalou úlohu v tomto všem hrají popřevratové pravicové vlády, včetně těch za účastí ČSSD, vládnoucí stranické aparáty a poslanci a senátoři zvolení za tyto strany, kteří mnohdy zcela zjevně děravými zákony umožnili rozkrást tento stát. Dnes mnozí z nich jsou za vodou, k ničemu se raději nehlásí, jen huby mají plné antikomunismu, ten je zdá se stále poplatný i těmto dnům.
To nebylo o vyčerpaností tehdejšího režimu, jak se snaží podsouvat Václav Klaus, to bylo o ekonomické odpovědností, stát mohl rozdělit jen to, na co měl a nebylo toho na rozdíl ode dneška zrovna málo. Žít na dluh dovede každý hlupák i bez ekonomického vzdělání. Jenže dluhy je třeba splácet a zde je vidět, jak jsme se zadlužili coby stát, jak je zadlužená občanská společnost, jak je zadlužen potažmo každý z nás. Plné obchody ještě neznamenají, že se nám zvedla životní úroveň, když jiné náležitostí jsou v katastrofálním stavu a občan dnes nemá žádnou jistotu čehokoliv, co v minulostí bylo garantováno zákony, ústavou a státem. Jedinou neměnnou jistotou je, že z tohoto světa budeme muset jednou odejít všichni a to bez rozdílu.
Mocní této země rozprodali, vytunelovali a rozkradli vše, bohatým rozdávají plnými hrstmi, viz platy, požitky a jiné výhody, občany pak okleštili zákony na jejích právech, sociálních, pracovních a životních vymoženostech a jistotách, spoutali jej ceníky likvidačních pokut a zdražuji jim vše, co k životu potřebují. K tomu všemu jim navíc neustále šmátrají v peněženkách a opětovně daní za vše možné již jednou zdaněnou mzdu. Ono se říká, že kde nic není, ani smrt nebere, jenže ono to zase není až tak pravda, za oněch dvacet let „ dobrovolně “ odešlo z tohoto světa tisíce občanů, kteří neunesli způsob, jakým „ demokratická společnost “, potažmo demokratický stát zachází se svými občany.
Nakonec bych podsunul Václavu Klausovi ještě jednu poznámku, Gorbačov to onehdy řekl na plná ústa, proč to vše, proč slovy Václava Klause byl rozpuštěn socialismus, já bych spíše řekl, že socialismus byl prodán Jidášem za tři stříbrné a posléze byl privatizován kapitalismem, jenže ten, jenž byl nastolen u nás, nemá ve světě obdoby a Václav Havel byl dobře placenou loutkou Západu.
Januš Adamus