Vstřícná gesta
Severní Korea – Bill Clinton vyjednal milost, je titulek, který uveřejnily snad všechny masmédia a to nejen u nás. Vstřícnost jakou v tomto případě udělala Severní Korea, tedy KLDR potažmo Kim Čong Il ke státu, jenž jeho území ve zničujících válkách zasypal kde jakým biologickým svinstvem a málem srovnal se zemí,čímž napáchal zničující škody na přírodě, majetku a lidských životech, je okázalým gestem, jenž je třeba Spojeným státům neustále do očí připomínat ve smyslu toho, že když se chce, tak všechno jde a všechno lze srovnat k oboupolné spokojeností.
Myslím si, že v současné době je hegemon a nadřazenost Spojených států již tá tam, že nelze svět, potažmo státy vydírat válečnými konflikty, či je vydírat ekonomický a využívat jejich nerostná bohatství ve svůj prospěch tím, že dopomohou ke státním převratům a instaluji v nich proamerické loutkové režimy. Svět se dostává do roviny toho, že ne agrese, ale slušnost se mnohdy vyplácí a sklízí své ovoce.
Ať je korejskému režimu podsouváno cokoliv a propaganda je v tomto směru i u nás ke KLDR nelítostná a to dle toho, jak mnozí mocní chápou tento svět a v něm i vývoj v různých společenstvích tohoto světa jenž neodpovídá jejich představám, pak v tomto případě lze říci, že to bylo ze strany KLDR velice vstřícné gesto. Ač je čin Leonové či Lingové jakkoli komentován, pak je třeba na rovinu říci, že byl nepřátelský ke KLDR a pokud jde o nedovolené překročení hranic státu z úmyslem, který je možné charakterizovat i jako špionáž, pak vstřícný krok KLDR je třeba velice vysoko ohodnotit a ne tak zlehčovat či komentovat jizlivými poznámkami, jak se to stalo v naších masmédiích.
Bývalý prezident Spojených států Bill Clinton opět prokázal, proč je pořád ve světě oblíben a uznáván coby světový politik, že patřil v minulém století k vynikajícím světovým politikům a je třeba říci, že má stálé vysoké politické i společenské renomé ve světě. Proto se není čemu divit, že byl tak srdečně přijat i v KLDR, vztahy mezi oběma zeměmi byla za jeho vlády na velice dobré úrovni. Myslím si, že to nebyla jen jeho soukromá iniciativa, aby navštívil Pchjongjang, že dostal požehnání od dnešní vlády Spojených států a v jeho návštěvy přinesla i kýžený úspěch v tom, že obě ženy dostaly milost, byly propuštěny a mohly odjet do Spojených států. KLDR opět prokázala, že když je s ní slušně jednáno, tak lze mnohé dosáhnout.
V této souvislosti nelze nevzklenout, že Spojené státy, potažmo její administrativa na obdobné činy a slova o vstřícností neslyší. Připomenu osud pětice Kubánců, jenž Spojené státy drží ve věznicích, ačkoli se proti Spojeným státům nedopustili žádných trestných činů, natož špionáže. Pomohli rozkrýt nepřátelská protikubánská teroristická centra na území Spojených států a jejich plány, stejně tak prokázali, že se jim dostává nemalé pomoci od CIA a že ona stoji za mnohými teroristickými činy proti území Kuby, které způsobily nemalé hospodářské a ekonomické škody, ale staly také mnoho lidských životů. Proto ona pětice byla v zinscenizovaném soudním procesu odsouzená k nevídaným trestům odnětí svobody a jsou to Spojené státy, které neslyší hlasy mezinárodního společenství, lidí, jenž mají stejné renomé, jak Bill Clinton, či mají různá světová vysoká a významná ocenění, ale i protesty statisíců obyčejných lidí, jenž tento případ znají a protestují proti takovýmto praktikám, aby bylo spravedlností učiněno zadost a tito lidé byli osvobození a byl jim umožněn návrat do vlasti. Nelze nevzpomenout i to, jak se americká administrativa chová k rodinným příslušníkům těchto nevinně odsouzených, když jim upírá víza k návštěvám a to dlouhodobě, což lze okomentovat i tím, že je na štíru v otázce lidských práv a mezinárodních dohod a umluv.
Myslím si, že když je dobrá vůle, pak jde vše, což si myslím, že Spojeným státům vždy chybělo nadále chybí. Hillary Clintonova svými nedávnými výroky na adresu KLDR jen potvrdila, že americká administrativa ještě nepochopila, že svět se změnil, že nadvláda Spojených států nad světem končí i díky současné hospodářské krizi, kterou mají ač se to komu líbí nebo nelíbí na svědomí právě Spojené státy a že by mělo dojít z jejích strany ke změně postojům a rétoriky k jiným státům. Je nejvyšší čas, aby pochopily, že povýšenost nikdy nic dobrého nepřinesla a nepřinese.
Januš Adamus