DVACET LET POD DIKTATUROU DRAVCŮ (7)
Již dvacet let proděláváme krutou zkoušku, kterou nám naprogramovaly dějiny. Jsme drcení ve dne v noci, všude a neustále. Režim, který do naší země podvodným způsobem vlezl, vyplňuje všechny prostory bytí, a není možno před ním utéct. Každá absurdnost má příslušnou příčinu vzniku.
Dnes se diskutuje o lisabonském projektu. Věcný rozbor odhaluje jeho totální antidemokratické zaměření. Analytici vněm spatřují počátek rozkladu jednoty jako důsledek dominantního zaměření na „otevřené tržní hospodářství", na záruky zisků nadnárodních koncernů a finančního kapitálu", na deficit demokracie, na prohlubování sociální nerovnosti, na stagnaci reálných mezd, na zdražování zdravotnické péče, na přerozdělování daňového zatížení ve prospěch podnikatelů, na zakotvení systému hospodářsky konkurenčního federalismu, na oslabení účasti zaměstnanců při spolurozhodování zaměstnanců při řešení jejich problémů v podnicích, na stále těsnější vazby mezi EU a NATO, na doktrínu preventivní války, na formulace, jež umožňují ozbrojeným silám pod záminkou boje proti terorismu a dalším hrozbám, jež nemusí být nutně vojenské povahy, a to by mohlo znamenat, že i proti sociálním demokratickým hnutím! Je mnoho dalších bodů smlouvy, které signalizují, že Lisabonská smlouva sleduje nekalé cíle, a že bude-li se unie ubírat podle jejích nařízení, menším národům hrozí odumírání, což se v konečném důsledku promítne do nepříznivého vyvíjení celého kolosu. Je známo, že každý národ vyjadřuje svým životem určitou stránku života celého člověčenstva, a mimo to vzájemné přejímání zkušeností popohánějí pozitivní vývoj všech národů kontinentu i světa. A pokud by národy mizely, zbylé národy by postupně začaly skomírat, a jejich život by byl sterilní. Je dosti zřejmé, že kdyby lidstvo žilo a cítilo podle západního způsobu myšlení, přetrhl by se rozvoj lidského intelektu a lidstvo by už nemělo žádného cíle.
Tak nebo onak, jen po různých cestách může lidstvo dospět k společnému cíli, jen když národy budou žít svým svérázným a svéprávným životem, neboť jen tak každý z nich může přispět svým podílem do společné pokladnice. V čem záleží tato svébytnost? Ve zvláštním, jen jemu vlastním způsobu myšlení a nazírání na svět a na život a ve zvycích. Národ bez nich ztrácí tvář a podstatu. Samozřejmě, zeje nezbytné, aby se sám národ vzdával některých z nich a přejímal za ně nové, ale i tu bude docházet zcela přirozeně k půtkám. Národ český, stejně jako jiné národy, si velice váží svých zvyků, jako svého nejposvátnějšího statku, a úsilí o jejich náhlé odstranění – o čemž již byla řeč – považuje za úklad proti svému bytí. Národ lstivě přivedený do cizí sféry se podobá spoutanému člověku, kterého cizinci nutí do svých služeb. Český národ může přejímat od druhých, ale nezbytně vtiskuje pečeť vlastního génia těm výpůjčkám.
Egoistickými postupy, nárokováním na vůdčí postavení, „jádro" EU stále více hatí zahájení srdečných, bezelstných vzájemných vztahů, zájmů a domluvy mezi zúčastněnými státy. Stále více vychází na povrch odpudivý atribut západní civilizace: neschopnost pochopit situaci jiných národů, jejich zájmy a problémy. Ignorance faktu, že mimo plenění ničím trvale hodnotným „novým zemím" nepřispěly. Kde jsou ty velkodušné sliby, kterými se po dobu dlouhých let zdobí západní bossové ? Udělali jen jedno – zahrnuli přízní domácí tyrany, kteří se na úkor slibovaného blahobytu lidu přezírají a stále žerou, a národní bohatství rozprodávají. A tak vyprodávají i budoucnost národa.
Tak nebo tak, aktivity globalistů jsou promyšleným tahem imperialistických sil k ovládnutí světa. Nelze ovšem než ještě jednou zdůraznit, že tento proces, stejně jako někdejší impéria, je založen na slibované věrnosti, poctivosti, spolehlivosti, avšak z dějin víme, že jestliže úmysly, na kterých byly založeny, berou za své, hynou potom i impéria.
Ze stejnojmenného materiálu PhDr. Ivana Hlivky, DrSc. (2009), pokračování