Politici a novináři se uměli vždy vylhat
Do loňského roku se zdálo, že naši zemi žádná krize nepotkala, že to je jen nějaký prostoduchý úlet, který potkal kde koho, jen ne nás.
Politici, až na některé, kteří tomuto režimu nikdy moc nedůvěřovali či spíše v něj důvěru žádnou nemají poukazovali na zjevné hrubé chyby v ekonomice a hospodářství, žel nebylo to nic platné. Naopak se nám vyrojily zástupy všeznalých analytiků a poklonkářů tohoto režimu, jenž má velkou podporu masmédii, to již nehovořím o tom, co se dá přečíst denně z pér těchto redakčních poklonkářů, kteří vždy dovedli zklidnit situaci v daném momentě, ale čas vždy hrál v neprospěch občanů tohoto státu.
Pravicoví politici, jenž se s ČSSD vždy uměli o koryta solidárně podělit i když to před volbami vypadalo mnohdy docela jinak, ono každá lež je dobře platná, v tom případě to byly hlasy voličů, dopomohly k tomu, že stát byl za dvacet let důkladně rozprodán, vytunelován a rozkraden, ale politici se tváří, jako by se nic nestalo. Těch pár kousků z bylé ekonomické podstaty státu již není schopno naplnit státní kasu a to občané tohoto státu již přišli pomalu o všechny životní, sociální, pracovní a žel i zdravotní jistoty, které byly právě tou svobodou o které je tady pořád v různých podobách řeč.
Nevím, jak svobodný se může cítit občan, který o tyto všechny vymoženosti minulosti přišel a v perspektivách má již dopředu dáno, že jej nikdo v letech po padesátce nezaměstná a že důchod má v nedohlednu. Přitom je třeba na rovinu říci, že se to začíná týkat dnes i daleko mladších ročníků.
Nevím, jak svobodný se může cítit občan, který sice skončil vysokoškolská studia, které z velké částí zaplatil stát, tedy potažmo my všichni, a tito lidé pak plní fronty ne na banány, či toaletní papír, ale na práci, tedy tu práci, která každému z nás dává onen pocit jistoty a svobody či svobodomyslnosti. A je docela jedno, zdali se tento člověk studiem dostal na vyšší vědomostní příčku či dokonce zná několik cizích jazyků, i takovéhoto člověka mnohdy pověstná lopata nemine.
Stát umožňuje z daní občanů vzdělanost, ale někdo jiný z něj má užitek, stačí se podívat, kolik lidí z různými tituly dnes pracuje v zahraničí, kde tuto pracovní sílu a plátce daně získali zcela zdarma. Nevím jak svobodný se může v této zemí cítit člověk, který po letech studia nemá žádnou perspektivu zaměstnání, natož založení rodiny, zajištění si bydlení či prostého živobytí. To se ještě politici dohaduji, zdali platit školné či studia a těm méně solventním rodinám by doporučili si vzít případné půjčky, které by studia chtivý občan po ukončení studia splácel, ptám se tedy z čeho? To bude asi ten úměrný přístup ke vzdělání pro každého občana, jenže u každého za jiných podmínek a tak brachu, rodiče za dvacet let nenakradli a nejsou za vodou, nemáš možnost zaměstnání v rodinné firmě, nemáš tlačenku, nemáš hodného strýčka, nemůžeš na úplatek, abys si mohl koupit pracovní místo, tak o práci zapomeň, tak to je ta perspektiva dneška.
Takto bych mohl pokračovat do nekonečna, žel, máme dnes již přes milion nezaměstnaných ono tužka a papír snese vše, dnes jsou schopní přiznat 9,2 % nezaměstnaných, jenže pravda je někde jinde, dalších půl milionů občanů již není v žádné kartotéce pracovního úřadu, ty již nezachytila žádná děravá sociální sít. Kdo mohl, ten odešel do předčasného důchodu, to byl také jeden s fíglů, jak řešit danou situaci, pak se nedivme, že na důchody již peníze nejsou, i když před pár léty z konta „ důchody “ se snadno plnilo díry ve státní kase.
Co bylo, bylo zcela beztrestně rozkradeno, mnozí dnes ještě na tom zbytku profitují, na řadu přišel již tak odíraný občan a jeho peněženka. Do vínku dostal neustálé zdražování všeho, co k životu potřebuje, jen ministerstvo a panové ministři financí minulých, ale i současné vlády má jiné kupecké počty a tak již mnohokrát okradeným důchodcům letos nedali ani korunu i když důchody v této zemí jsou v rovině pouhého přežívání. Podobně jsou na tom rodiny s dětmi, samoživitelky či dokonce i samoživitelé. Více jak 20% občanů dnes žije pod hranici životní úrovně, tedy jinými slovy třou bídu. Tady již nejde o obrovskou zadluženost, kterou způsobili politici všech vládnoucích stran za dvacet let od politického, ale hlavně ekonomického a hospodářského převratu, dnes jde již i o holou existenci občanů této země, kteří díky účelově řízenému rozkrádání a l
ichvě, na které ve velké míře participuje i tento stát se dostávají čím dál, tím více do složitých životních situací, které prostě nejsou schopni zvládat.
Budoucnost, nejistá, nezaměstnanost bude nadále stoupat, až zde nezůstane kámen na kameni, snad pak jim již komunisté tolik vadit nebudou, dokonce se může stát, že je nechají i vládnout, když už nebude co rozprodat a rozkrást a s občanu se stanou žebráci. Na stranu druhou, je to věcí i občanské společnosti, koho preferuje ve volbách a které politické straně dává svůj hlas. Možná počítají s tím, že zase tady jednou budeme smazávat dluhy státu a znovurestaurovat zemí, aby za dalších několik desítek let měli Ti další opět možnost tuto zemi rozkrást. Že by i zde také fungovalo perpetum mobile
Granma