Invaze v Zátoce sviní
Po kubánské revoluci ještě nebylo části amerických vládnoucích kruhů jasno, co bude následovat dále. Mnoho z nich si myslelo, že se vztahy Kuby k USA nezmění.
Tomu pomohlo i to, že se na Kubě k moci dostalo pravicovější křídlo revoluce, vedené Manuelem Urrutiou, který se stal prezidentem, José Miró Cardonou, který se stal předsedou vlády a Roberto Agramontem, který se stal ministrem zahraničí. Proto také USA uznaly již 7.1.1959 novou vládu Kuby. V průběhu první poloviny roku 1959 se však tito lidé ukázali jako odpůrci společenských přeměn na Kubě a museli odejít z vlády. Fidel Castro se stal ministerským předsedou a začal uskutečňovat rozsáhlé reformy jakož i konfiskaci majetku "korupčníků a kořistníků". V USA začalo sílit volání po intervenci.
K prvnímu pokusu o vpád došlo již v roce 1961. Předtím však USA podnikly celou řadu ekonomických a politických opatření: odmítly kupovat cukr, který tvořil většinu vývozu. Odmítly dávat Kubě naftu, na které byl závislý celý hospodářský život. Zastavily dovoz náhradních dílů a potravin, zakázaly americkou turistiku, která pro Kubu znamenala ročně 50 miliónů dolarů zisku. Tato opatření však nedosáhla svého cíle. Státy východního bloku přispěchaly Kubě na pomoc. Koupily cukr, SSSR dodal naftu a když ji americké podniky na Kubě odmítly dále zpracovávat, revoluční vláda tyto podniky znárodnila. Kubě byla poskytnuta výhodná půjčka a další pomoc. Americké kruhy přišly k závěru, že jediná cesta je ozbrojená intervence.
Americká vláda dala přednost armádě odpůrců revoluce. Tito odpůrci byli již koncem roku 1960 intenzívně formováni a cvičeni v USA, Guatemale a Portoriku. Souběžně s tím podnikají USA řadu nepřátelských akcí. Na Kubě jsou vysazováni doverzanti (požár obchodního domu v Havaně), na Guantanámo se vylodil koncem roku 1960 oddíl námořní pěchoty o síle 1450 mužů. V blízkosti Kuby provádělo americké námořnictvo cvičení a 3.1.1961 USA přerušily diplomatické styky s Kubou. Z intervenčních vojsk se tvoří brigáda o síle 1400 mužů z šesti praporů (4 pěší, motorizovaný a výsadkový, 20 letadel).
Podle plánu má být proveden výsadek na poloostrově Zapata a má být vytvořeno předmostí. Na něm se vytvoří vláda Miróa Cardony, která bude uznána vládou USA a dalšími státy a na její prosbu zasáhnou vojska USA. Režim tak má být zničen i za pomoci vnitřních nepřátel.
Přes obrovské ekonomické problémy se Kubě daří ještě do zahájení intervence vybudovat bojeschopnou armádu. Celkové počty však nedosahují 10.000 mužů. Proto je na pomoc armádě vytvořena lidová milice, ozbrojení pracujících.
Situace se vyostřuje 8.4.1961. Miró Cardona se obrací v rozhlase ke kubánskému lidu s výzvou k povstání. Současně jsou jednotky z Nikaragui na šesti lodích pod vlajkou Libérie dopraveny ke kubánským břehům – pod přímou ochranou dvou amerických torpédoborců a amerického letectva (celkem v oblasti 30 USA plavidel – letadlová loď Randolf – 100 stíhačů a 3000 mužů připlula dokonce do Guantanáma).
15.4.1961 bombardují letadla kontrarevolucionářů, které mají schválně kubánské znaky, letiště. Devět bombardérů B-26 a tři stíhací letouny však nezničilo kubánské letectvo, které včas letadla rozptyluje. V neděli 17.4.1961 ve 3 hodiny ráno je zahájena operace výsadkových vojsk v Zátoce sviní na jižním pobřeží. Na tomto místě je jen malá hlídka kubánské lidové milice, dva dělníci a tři rolníci, vyzbrojená puškami a jedním kulometem. Předávají zprávu o interventech a zahajují obranu. Všichni v boji padli.
V 8 hodin ráno jsou vysazeny i vzdušné výsadky a to na komunikace vedoucí do vnitrozemí. Kubánská vláda však byla připravena. Podle posledních zpráv z odhalených kubánských archívů dokonce Fidel znal i termín a místo vylodění. Nejbližší pravidelná vojska jsou ale až v Santa Claře vzdálené 120 km. Vláda vyhlašuje všeobecnou mobilizaci. Všem občanům je zakázáno opouštět bez povolení své podniky, úřady a pracoviště. Tak jsou kontrarevolucionáři pod dozorem.
Již 17.4.1961 se lidovým milicím daří zabránit postupu kontrarevolucionářů do vnitrozemí. Daří se jim vybojovat na pobřeží důležité předmostí. Revoluční letectvo sestřeluje téhož dne pět nepřátelských letadel a potápí polovinu dopravních lodí nepřítele. 18.4. přecházejí revoluční vojska do protiútoku. Do večera jsou kontrarevolucionáři zatlačeni do malého prostoru na pobbřeží a 19.4. jsou zlikvidováni. 82 kontrarevolucinářů padlo, přes 1200 jich bylo zajato. Byly potopeny čtyři lodi, sestřeleno deset letadel, ukořistěno pět tanků M-41. Revoluční vojska ztratila 87 mrtvých a 250 lidí bylo zraněno.