Kam to jdeme?

Hospodářské noviny se zabývají ve svých článcích nadměrnou korupcí, která místo aby klesala, stále stoupá a zdá se, že jakékoliv opatření vlády se míjí účinkem a bude i nadále míjet jen proto, že všem vyhovuje korupční prostředí a je jedno, zda jde o velkou firmu či živnostníka, vždy a všude to je totiž o úplatcích a o korupci.

 Již  samotná  výběrová  řízení jsou takto nastavená a  těm, kdož  o nich rozhodují přináší  nemalé  zisky. Mnozí  jdou pod  cenu až  tak  hluboko, že  cena  práce  je na  úrovni toho, co je  zákonem dáno, tedy minimální  mzda.  Tito  vychytralci  okrádají  nejen  zaměstnance, ale  i  státní  kasu, nedivme  se, že  se  v podnicích  zakládají   další, kde  zaměstnanec  má  i několik  smluv a  zaměstnavatel  neodvádí  na  daních to, co  by  měl. Pokud  je  to  o  více smlouvách, pak  ani zaměstnanec  není   na tom dobře, tady  mám  na mysli daně, sociální a  zdravotní pojištění, jakýpak  asi  důchod  po  výpočtech  dostane?  Jsou  zaměstnavatelé, kteří  smluvně zkrátí dobu  práce, pak neplatí  ani  onu  minimální  mzdu. Různé rekvalifikace, po  novém  stáže,  které  nedávají  práci, ale  živí  ty, kdo na  tomto participují,  je  také  ukázkou toho, jak  se  v této  zemi  hospodaří  s finančními prostředky.

Krátkozrakost, odchod  z mnohých  trhů jen proto, že to neodpovídá  soudobé  politické linii či  chcete-li orientaci, průmysl a  bankovnictví v rukách  nadnárodních  společností, kdy  zisky  odcházejí  mimo, je  ukázkou  toho, jakou  asi  máme v této  zemi prosperitu.  Stát nevydělává  z důvodu  vysoké  nezaměstnanosti, naopak  musí  zajišťovat  finanční  prostředky na spotřebu, kterou zpětně  vyvolává  vysoká  nezaměstnanost.  Situace je o to horší, že  tyto  dávky  jsou  z různých  důvodů krácené natolik, že  nestačí na  to, aby člověk  vůbec přežil.

Jen  v málo  odvětvích  jsme  konkurence  schopni, zisk nejde  do  kapes  státu, nýbrž  do  cizích, stali jsme  se  jen pouhým montážním  státem.  Vzdělanost  je  katastrofální a  provázanost  škol a  učilišť s výrobou  a  výzkumem  pomalu  neexistuje, vědomosti jsou  velice  chabé, nejsou kvalifikovaní lidé a  tituly získané  na  vysokých  školách ještě  neznamenají, že to byla dobrá  investice   do  vzdělání, když je rozhodující titul,  než  to, co  člověk  má  v hlavě. To již  nehovořím o těch, kdož  korupci a  úplatky získali tituly neoprávněně a my  naopak  nejsme  schopni  jim to  dokázat  a tituly  jim odejmout. To  vše  je  o nevalné úrovní a  nekoncepčnosti ve školství, ale  také  o chybách, kterých se dopouštějí ti, jenž  o tomto  v této zemi  rozhodovali a  rozhoduji. 

Januš  Adamus