Vznik KSČ

logoZaložení KSČ je jedním z nejvýznamnějších kroků na naší cestě k lepší budoucnosti pro pracující lidi. Proto se k němu bude vracet nejen každá generace stoupenců socialismu, ale samozřejmě i naši protivníci.

Komunistické hnutí vzniklo zákonitě poté, co v souvislosti s první světovou válkou vyvrcholila krize sociálně demokratických stran. Ty kvůli podpoře válečnické politiky svých vlád nesly i spoluodpovědnost za válečné utrpení miliónů. Zostření všech ekonomických, sociálních a politických rozporů a příklad Velké říjnové socialistické revoluce ukázaly historickou nevyhnutelnost rozchodu s oportunismem a vzniku kvalitativně nové politické organizace dělnické třídy.

Pravicové vedení Čs. sociálně demokratické strany dělnické se plně včlenilo do politického systému nového československého státu, který byl od svého počátku cílevědomě budován jako buržoazní. Sociální demokracie jako nejsilnější politická strana promarnila velké možnosti ovlivnit charakter nové republiky.

Při prosincové generální stávce roku 1920 se pravicové vedení sociální demokracie dokonce otevřeně spojilo se státním aparátem při jejím krvavém potlačení. Tím vyvrcholila nespokojenost se sociálně demokratickou politikou.  Marxistická levice, která postupně narůstala uvnitř této strany, se s ní musela ideově i organizačně rozejít.

Založení KSČ

Od počátku roku 1921 začal zcela logicky vlastní proces vytváření komunistické strany. Sjezd levicových internacionálně sjednocených slovenských sociálně demokratických organizací v Lubochni již v polovině ledna 1921 schválil 21 podmínek KI – jenom s výhradou změny názvu strany.

V únoru vznikl Komunistický svaz mládeže. V březnu 1921 se prohlásil sjezd německé levice v Liberci Německým oddělením KSČ. Nejvýznamnější, ustavující sjezd Komunistické strany Československa se konal ve dnech 14.–16. května 1921 v Praze–Karlíně. Vyjádřil se jednoznačně pro přistoupení ke Komunistické internacionále.

Komunistické myšlenky získávaly početné příznivce. Na jaře 1921 se k nim přihlásily i konference českých, slovenských a německých dělnických žen. Do místních organizací KSČ vstupovali členové Svazu komunistických skupin.

K přesunu na levicové pozice docházelo v odborech a v tělovýchovných organizacích. Nově vytvořená Federace dělnických tělocvičných jednot dokázala během několika týdnů zorganizovat v červnu 1921 rudou spartakiádu na Maninách, která zastínila sociálně demokratickou olympiádu.

Jedním ze složitých problémů, který museli komunisté v Československu po svém ustavení bezprostředně řešit, bylo vytvoření jednotné internacionální strany. Na ustavujícím sjezdu se v KSČ spojil revoluční proletariát český a slovenský spolu s maďarským, německým a ukrajinským na Slovensku.

Dočasně však ještě existovalo samostatné německé oddělení KSČ. Rozdílná ekonomická, sociální i kulturní národnostní prostředí podmiňovala pochopitelně i odlišné přístupy k otázce budování strany a jejího působení.

Ke sjednocení dvou dosud organizačně samostatných stran významně napomohlo zasedání III. kongresu KI v létě 1921, které projednávalo jejich žádosti o vstup do Komunistické internacionály. Ve vytváření Komunistické strany Československa jako jedné z nejsilnějších stran Kominterny se odrážely i širší souvislosti strategie a taktiky mezinárodního komunistického hnutí a proto jí III. kongres KI věnoval značnou pozornost.

V době odlivu poválečné revoluční vlny a upevňování politické moci buržoazie orientoval kongres komunisty na boj za bezprostřední požadavky pracujících, na získávání většiny dělnické třídy a její akční jednotu. Přijal známé leninské heslo »K masám!«, klíčové pro celý vývoj komunistického hnutí a neméně aktuální i pro dnešek.

Značnou zásluhu na překonání rozporů mezi československými komunisty na III. kongresu KI měl V. I. Lenin. Ocenil Šmeralovu koncepci budování KSČ jako strany masové a zároveň podrobil kritice některé jeho ideové i praktické nedůslednosti.

Na druhé straně kritizoval i K. Kreibicha za levičácké přístupy k hodnocení charakteru období i k vytváření strany, které měly stoupence i v jiných komunistických stranách. Jak vzpomínali oba představitelé KSČ, doporučil Lenin Šmeralovi udělat dva kroky doleva a Kreibichovi jeden krok doprava.  III. kongres KI rozhodl přijmout obě dvě části KSČ do Komunistické internacionály s podmínkou, že se do tří měsíců sloučí v jednotnou organizaci.

Vytvoření jednotné internacionální strany

Existence několika komunistických stran v jedné zemi nikdy neprospívá revolučnímu hnutí, ale prospívá buržoazii. To se potvrzuje i v současnosti. Potřebu jednoty si tehdy uvědomovali i českoslovenští komunisté. Proto v srpnu 1921 rozhodla konference všech komunistických organizací o svolání společného sjezdu. Proces sjednocování probíhal už v nižších orgánech, kde společně postupovali proti vykořisťovatelům dělníci různých národností.

Slučovací sjezd KSČ se konal ve dnech 30. října až 2. listopadu 1921 v pražském Národním domě na Smíchově. Zúčastnilo se ho 169 delegátů s hlasem rozhodujícím a 76 delegátů s hlasem poradním. Ve svých úvodních referátech se B. Šmeral i K. Kreibich jednoznačně vyslovili pro okamžité sloučení československé a německé části v jednu internacionální Komunistickou stranu Československa. Spontánní souhlas s ním vyjádřili také všichni delegáti již první den sjezdu.

V přijaté rezoluci stálo mj.: »Zástupci proletariátu českého, slovenského, německého, polského, maďarského a ukrajinského shromáždění na společném sjednocovacím sjezdu zdraví usnesení III. světového sjezdu Komunistické internacionály, který vyslovil požadavek, aby byla vytvořena jednotná mezinárodní Komunistická strana Československa. Jsou odhodláni provést sjednocení s nadšením tím větším, ježto požadavek III. světového sjezdu jest v úplném souhlase s vůlí proletariátu všech národů tohoto státu…«.

Jednání slučovacího sjezdu se dále zabývalo organizačním řádem nově sjednocené strany, ke kterému probíhala již od září předsjezdová diskuse. Měl především napomoci k překonání sociálně demokratických tradic a k překlenutí národnostních odlišností dosavadní organizační struktury.

Ne všechny připomínky z diskuse, které se týkaly například potřeby demokratického centralismu, odpovědnosti a stranické discipliny, se však podařilo adekvátním způsobem v organizačním řádu zakotvit. Přesto bylo značným přínosem, že sjezd poprvé stanovil jednotnou organizační normu pro celou stranu.

Sjezd se dále zabýval programovými a taktickými otázkami výstavby revoluční strany nového typu i současnou politickou situací. Ve vedoucích orgánech strany poprvé zasedli zástupci proletariátu všech národností Československa. Mezi nimi byli mj. B. Šmeral, K. Kreibich, B. Jílek, V. Šturc, V. Bolen, M. Čulen; po propuštění z věznění se stal generálním sekretářem A. Zápotocký.

Charakteristické rysy KSČ

Šmeralova metoda budování strany jako strany masové má velkou zásluhu na tomto charakteristickém znaku naší komunistické strany. Její stav v roce 1921 se odhaduje až na 350 tisíc členů, i když přesný počet členů nelze určit, protože neexistovala přesná evidence. KSČ patřila absolutně k nejpočetnějším stranám KI a relativně, v poměru k počtu obyvatel, byla vůbec největší.

K odkazu zakladatelů strany patří i to, že byla výrazně stranou dělnickou. Průmysloví a zemědělští dělníci v ní tvořili čtyři pětiny členů. Důležitým rysem nově založené strany byla také úzká spolupráce s význačnými osobnostmi z oblasti umění, vědy a kultury, mezi něž patřili S. K. Neumann, J. Wolker, A. Macek, I. Olbracht, M. Majerová, H. Malířová, Z. Nejedlý, F. C. Weiskopf, O. Chlup a mnozí další. Mistři kultury stáli tehdy z velké části, na rozdíl od dneška, na straně pokroku.

Komunisté prosazovali vliv na pracující v masových organizacích, a to především v reformistických odborech, v Komsomolu i ve Federaci dělnických tělocvičných jednot. Jejich silné frakce pracovaly v parlamentu, v řadě obecních a okresních zastupitelstev i v závodních radách.

Bojovaly zde nebojácně a se znalostí potřeb pracujících. Nepostradatelným prostředkem jejich působení byl komunistický tisk, a to hlavně ústřední orgán Rudé právo, ale i šest dalších deníků – v Brně Rovnost, v Ostravě Dělnický deník, na Kladně Svoboda, v Liberci Vorwärts, v Ústí nad Labem Internacionála a v Košicích Kassai Munkás. Nejvýznamnější slovenské časopisy byly Pravda chudoby a Hlas ĺudu.

Jisté problémy působila skutečnost, že přes 70 procent členů přišlo do KSČ ze sociální demokracie a přinesli s sebou i řadu jejích rysů a stereotypů. Také organizačně navazovala strana na tradiční sociálně demokratickou výstavbu, založenou na místních organizacích. S přenesením těžiště stranické práce do závodních organizací se pak KSČ potýkala ještě řadu let. Také národnostní diference se mohly postupně překonávat až při společné práci a zápasech.

* * *

Pravicoví historici promítají pokusy současných antikomunistických sil zakázat KSČM i do výkladu minulosti. Například Z. Kárník zklamaně hodnotí, že »vedení státu se ani nepokusilo komunistickou stranu zakázat…« jako »asi největší daň za konsolidaci státu na demokratické bázi« a konstatuje, »že si tím připravila republika do budoucnosti nejednu obtíž.« Stoupenci současného režimu nechtějí připustit zákonitost vzniku a působení revolučního subjektu v podmínkách kapitalistických zlořádů. To jsou holt dnešní demokraté!

Vytvoření jednotné internacionální komunistické strany v  mnohonárodnostním československém státě na slučovacím sjezdu KSČ před 90 lety představovalo velký úspěch. Byly položeny základy revoluční strany nového typu. Tehdejší představitelé Komunistické strany Československa si však uvědomovali svízelnost cesty, která komunisty čeká.

Hovořil o tom také prozíravě B. Šmeral: »Čím silnější budeme a čím blíže svému cíli, tím brutálnější násilí a teror nepřátel bude nám odrážet. Pro chudé není práva v měšťácké společnosti… Ale jako žádná oběť a utrpení, tak také žádné zklamání v jednotlivcích i případně celých skupinách neotřese naší vírou v ideu… komunismus.« Jako by Šmeral mluvil k dnešku.

Hana KRÁČMAROVÁ, Naše Pravda, 24.10.2011

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *