Abraham Lincoln

lincolnPoctivost, skromnost a samozřejmě i vzestup a úloha, jakou hrál Abraham Lincoln při odstraňování otroctví a při obraně jednoty Spojených států, z něho učinily doslova symbolickou postavu hrdiny amerických dějin.

Šestnáctý prezident USA

Abraham Lincoln pocházel z rodiny drobného farmáře z Hodgeville v Kentucky, kde se narodil 12. února 1809. Byl obchodním příru-čím, dřevorubcem, lodníkem na Mississippi, obchodníkem a poštmistrem. Vedle toho v New Salemu ještě studoval práva a pak vykonával advokátní praxi. V roce 1834 byl zvolen do Sněmovny státu Illinois. V letech 1847 až 1849 působil jako poslanec Sněmovny reprezentantů USA ve Washingtonu. Mezitím se ještě stačil oženit s Mary Toddovou, pocházející ze zámožné rodiny z Kentucky, a právě tento sňatek upevnil jeho postavení ve Springfieldu, hlavním městě státu Illinois. Lincolnova choť, jejíž křehký duševní stav se postupně zhoršoval, zejména v důsledku úmrtí tří z jejích čtyř dětí, zpočátku značně přispěla k politickému a společenskému vzestupu svého muže.

V listopadu 1860 byl Abraham Lincoln zvolen 16. prezidentem USA. Mezi špičkami veřejnosti jižních států, zejména otrokářů, to vesměs vyvolalo vlnu zklamání, nesouhlasu a hněvu. Vroucí kotel jižanské nenávisti začal chrlit lávu, jak o tom svědčí žlučovitá slova jedněch novin v Richmondu, hlavním městě Virginie: »S Lincolnem přichází něco horšího než nízkost, darebáctví, hrubost a mravní špína, něco horšího než chátra ze západních putyk a yankejských továren. Přichází v něm drzý a bezohledný vůdce těch, kdo usilují o zrušení otroctví.«

Lincoln nejen zrušil otroctví v roce 1862, ale dovedl občanskou válku vyprovokovanou reakčními politiky Jihu k porážce odtrženecké jižanské Konfederace a k vítězství seveřanské Unie. Lincoln ovšem usiloval o mírnější postup v jižních státech, jejichž hospodářství bylo rozvráceno válkou. Dne 4. března 1865 naznačil, jak by se melo postupovat po skončení bojů: „Přistupujme k jednotlivým osobám bez hněvu, ke všem se chovejme s láskou, neochvějně trvejme na tom, co je správné, a bojujme za dovršení díla, do něhož jsme se pustili. Ošetřujme rány národa, postarejme se o ty, kdo v bojích trpěli, o vdovy a sirotky. Udělejme vše, co je v lidských silách, abychom zajistili a udrželi spravedlivý a trvalý mír v naší zemi i se všemi ostatními národy.«

Dopis paní Lydii Bixbyové

Vážená paní,
v záznamech na Ministerstvu války mi ukázalí hlášení generálova pobočníka z Massachusetts, že jste matkou pěti synů, kteří slavně padli na bitevním poli. Vím, jak slabé a zbytečné musí být každé moje slovo, kterým bych se chtěl pokusit zahnat Váš žal nad touto nesmírnou ztrátou. Nemohu si však odpustit, abych Vám neposkytl útěchu, kterou Vám může být poděkování republiky, pro jejíž záchranu zemřeli. Modlím se, aby náš Nebeský otec zmírnil bolest nad Vaší ztrátou a abyste si uchovala v srdci láskyplnou vzpomínku na své milované a ztracené syny, a oprávněný pocit hrdosti na to, že Jste položila tak vzácnou oběť na oltář svobody.
Se srdečným pozdravem a veškerou úctou
Abraham Lincoln
Washington 21. listopadu 1864

Atentát

Události na samotném konci americké občanské války měly neuvěřitelně dramatický spád. A to nikoli na bojišti, nýbrž už pouhých šest dnů po kapitulaci jižanského velitele, generála Roberta Leeho. Ano, k otřesné události došlo již 14. dubna 1865 ve Fordově divadle, kde se prezident Abraham Lincoln s chotí účastnil představení veselohry Our American Cousin (Náš americký bratránek). V lóži s ním tedy byli jen tři lidé – paní Mary Lincolnova. Clara Harrisová, dcera senátora a major H. R. Rathbone. Krátce po 22. hodině vstoupil do prezidentské lóže mladý muž a z bezprostřední blízkosti střelil Lincolna zezadu do hlavy.

Střelcem byl bývalý herec John Wilkis Booth, jenž se vydával za senátora Haleho a právě s takto vytištěným jménem na vizitce se vykázal policistovi Johnu Parketoví, který jen ospale kývl hlavou. Prezidentův vrah, zneuznaný herec, horlivý zastánce Jihu a Lincolnův zapřísáhlý nepřítel, se v divadle velmi dobře vyznal. Rychle vnikl do předsíně lóže, zamkl za sebou dveře, načež vytáhl z kapsy pistoli, levou rukou sevřel dýku a pomalu, nepozorovaně se vplížil do lóže, hned za samotného Lincolna. Prezident nakloněn kupředu, zaujat hrou s očima upřenýma na jeviště, byl samozřejmě k vrahovi obrácen zády. Plynové světlo z jeviště zřetelně rýsovalo jeho hlavu. Na ni namířil Booth svou pistoli a stiskl spoušť. Divadlem třeskly dva výstřely. Lincoln byl zasažen. Tiše sklonil hlavu a zůstal sedět v křesle. Major Rathbone přiskočil k vrahovi, ten ho však bodl dýkou.

Booth hlasitě vykřikl »Sic semper tyrannis!« (»Tak vždy tyranům!-), což bylo bojové heslo virgínských odštěpenou. Po tomto mocném zvolání se opřel jednou rukou o zábradlí lóže a seskočil na jeviště. Avšak jedna ostruha na jezdecké botě se mu zapletla do vlajky, kterou byla vyzdobena prezidentova lóže, a dopadl tak špatné, že si zlomil jednu z kostí na noze. Nicméně se dokázal bleskurychle vzpamatovat, divoce zašermovat dýkou a s výkřikem „Jih je pomstěn!“ zmizel za kulisami. Celá akce proběhla tak rychle a tak překvapivě, že se diváci nejdříve domnívali, že jde o součást představení. Ačkoli se Booth pádem na jeviště bolestivě zranil, podařilo se mu zmizet a nasednout na koně, připraveného za divadlem, a uprchnout.

Abraham Lincoln se již z bezvědomí neprobral a 15. dubna 1865 v 7.22 hodin skonal.

Spiknutí

Ukázalo se, že atentát byl spiknutím, na němž se kromě Boothe podílelo ještě dalších devět mladých mužů, kteří sympatizovali s Jihem a údajně jednali z vlasteneckého přesvědčení. Na atentátníky byl vzápětí uspořádán velký hon. Booth musel kvůli své poraněné noze vyhledat známého lékaře Samuela Mudda, jenž atentátníka nejen ošetřil, ale jistý čas i ukrýval. Avšak po deseti dnech byl Booth dopaden v jedné stodole blízko Bowling Green ve Virginii a zastřelen seržantem kavalerie Bostonem Corbettem.

Všichni  spiklenci  byli nakonec dopadeni a včetně doktora Mudda postaveni před vojenský soud, kterému předsedal generál David Hunter. Čtyři z nich – Mary Surrattová, Lewis Paine, George Atzerodt a Davy Herold – byli odsouzeni k smrti a 7. července 1865 popraveni. Ostatní dostali několikaleté tresty ve vezení.

Otazníky

Atentát na Lincolna vyvolal a dosud vyvolává – zejména mezi badateli – několik otázek, které nikdy nebyly beze zbytku
zodpovězeny. Obvykle se zamýšlejí, proč bylo to či ono zanedbáno, a naopak proč se to či ono udělalo „navíc“. A tak se například nabízí otázka, proč nebyla Lincolnova lóže v divadle lépe střežena, když se vědělo, že nenávist fanatických Jižanů nemohla opadnout kapitulací generála Leeho? Také se lidé ptali, proč nebyl přítomen Lincolnovův tělesný strážce major Eckert, který ho vždy doprovázel a spolehlivé chránil? Proč bylo vyhověno divnému přání paní Lincolnové, aby na chodbě, kde se nacházela osudná lóže, měl ten večer službu zrovna policista John Parket, o němž bylo známo, že patří k méně způsobilým? Kdo a proč asi zabouchl dveře v zákulisí divadla lesně před advokátem Stewardern, jenž se jako jediný z diváků rychle vzpamatoval a začal Boothe pronásledovat? Proč byly při pátrání po atentátních sice obsazeny všechny silnice, nádraží a přístavy, ale dvě únikové cesty do jižanských oblastí zůstaly »náhodou« bez kontroly? Je pravda, že když Robert Lincoln, prezidentův syn, pálil v roce 1926 otcovy písemnosti, uvedl jako důvod tohoto svého kroku, že obsahují důkaz o zradě jednoho ministra a jeho účast na spiknutí?

V roce 1937 uveřejnil Otto Eisenschimi, šéf velké chemické průmyslové firmy z Chicaga, knihu s pojmenováním Why was Lincoln murdered? (Proč byl Lincoln zavražděn?) Tento nesporně kontroverzní autor v knize tvrdí, že za atentátem na Lincolna stá! ministr války Edwin Stanton, jenž se stavěl proti prezidentově umírněném postupu vůči poraženému Jihu, přičemž mu měl vytýkat zejména velkorysost v politice rekonstrukce válkou zdevastovaných oblastí jižních států. To pro něho bylo údajně dostačujícím důvodem, aby zesnoval spiknutí s cílem zlikvidovat Lincolna a několik dalších vrcholných státníků v zemi. Edwon prý byl vinen i tím, že nechal prezidenta bez dokonalé ochrany v divadelní lóži. Umožnil prý tak Boothovi uprchnout a pak zametl stopy, když zařídil, aby byl Booth nikoli zajat a souzen, ale rovnou zabil. A byl to prý Stanton, kdo vytrhl z Boolhova deníku 18 stránek kompromitující povahy.

Lincoln zůstává v povědomí

Avšak je mimo jakoukoli pochybnost, že žádná jiná osobnost by nedokázala v tak složitých situacích, jaké přinášela americká občanská válka, obstát jako Abraham Lincoln. Jeho pobyt v Bílém domě se časově shodoval právě s touto válečnou katastrofou, která si v celých dějinách Spojených států vyžádala nejvíce lidských obětí a materiálních škod. Lincoln se sám během tělo doby vyvíjel, přesněji řečeno neustále politicky vyzrával. Tento vysoký, někdy až rozpačitě působící muž, často melancholický se sklony k depresi, ale i tak s velkým smyslem pro humor, byť potlačovaným, plně symbolizoval národní ideály a čest národa.

Michal RYBÍN

Archiv NoS

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *