Komunismus a fašismus (2)
Totožnost, podobnosti a rozdíly komunismu a fašismu
2. Totožnost, podobnosti a rozdíly komunismu a fašismu
Ke ztotožňování komunismu a fašismu se uchylují vskutku jen lidé nadaní – podle slov P.Uhla – značnou arogancí a ignorancí. Dokonce i P. Sustrová, která je známa svým mimořádně bojovným postojem, prohlašuje, že pokud jí je známo, ani to nikdo nedělá /Listy č. l, 1995,s.23/.
P.Bratinka je však přesvědčen, pokud jde o podstatu komunismu a fašismu, o opaku. Doufá, že je „zřejmé, že obě sekty jsou zcela totožné z hlediska naprostého odmítání toho, co cítíme jako humánní civilizaci“. Soudí, že „obě sekty“ nenávidí civilizaci jako takovou, humánní civilizaci zvláště a židovsko-křesťanskou civilizaci nejvíce. „Obě sekty“ sdělují člověku, že je bezcenný, že všichni jsou si v této bezcennosti rovni. Komunismus, podle jeho mínění, vyhlašuje následující princip: „Tato vize má právo na světovládu. Všichni jsou povinni bojovat ojejí uskutečnění. Kdo je proti, ten patří k silám zla“.
Proti „pekelné logice komunismu“ jako „smrtelnému zploštění lidského života“, jeho „agresivního znicotňování“ při současné „naprosté nepřítomnosti jakýchkoli zábran“, staví P.Bratinka civilizaci, která umožňuje člověku rozlišovat dobré a zlé, spravedlivé a nespravedlivé a umožňuje mu odlišit rozumné a nerozumné, pravdivé a lživé. V jeho vizi civilizace je každý člověk „počátkem nesmrtelné a jedinečné bytosti stvořené k životu přesahujícímu všechny lidské představy“. Komunistická ideologie však měla ve svých principech „vizi lidského života, která jej zbavovala jeho rozměru, jenž nelze uspokojivě definovat, ale který lidé hlásící se ke křesťanství nazývají duší, resp. obrazem Božím v člověku“ /Listy č.l, 1995, s.16 – 18/. Když z jeho argumentace vytřcpeme vzrušený patos, připomínající hřímání inkvizitorů, zbudou holé teze: komunismus spojuje převratné změny s odstraněním soukromého vlastnictví /výrobních prostředků/, P.Bratinka pak s křesťanským náboženstvím a péčí o lidskou duši. Chybí důkaz o tom jak souvisí snahy fašistů – v interpretaci P.Bratinky „vyšlechtit“ člověka tak, aby dodával sílu svému kmeni či národu – s ideologií a politikou komunistů. „Nenávist k civilizaci“- navíc v jejím podání P.Bratinkou – žádným důkazem není. Dokazuje jen jeho zápal, nikoli poučenost a možná také nedostatek prosté úcty k faktům.
O shodě, či alespoň shodných rysech a spřízpěnosti mluví ovšem i ti, kteří se současně odvolávají spíše na podobnosti /o podobnosti, dokonce „překvapivé“, mluvil už L.Trockij ve své Zrazené revoluci/. Zdůrazňují se však i rozdíly a potřebu si jich pečlivě všímat. Charakteristické pro celkové ovzduší a záměry komparatiků je, že se nezřídka právě komunismu připisují zápornější vlastnosti.
Pokračování