Muž se třemi W
Kniha Prag und das Reich (Praha a Říše), vydaná za války v protektorátu, líčí činnost německých studentských spolků v ČSR a autor ji napsal ze dvou důvodů. Chtěl ze sebe udělat hrdinu a polepšit si ve svém postavení a dále ji chtěl podvrhnout za disertační práci, aby získal doktorát filosofie. To první se mu zcela nepodařilo, druhé se povedlo. Za svou činnost v protektorátu i v jednotkách SS byl dvakrát uveden na listině válečných zločinců, jednou pod číslem 39.134 jako SS-untersturmführer, po druhé pod číslem 39.135 jako SS-hauptsturmführer. Tato kvalifikace postačila, aby se stal funkcionářem Kreisgruppe Prag (revanšistické organizace pražských Němců v Mnichově). Je to muž se třemi W: Wolfgang Wolfram von Wolmar (1910 – 1987).
Wolmarova minulost je pestrá. Jeho matka, dcera bývalého ministra zemědělství v Rakousku-Uhersku, bydlela v Karlových Varech č. 752. Wolmar se zdržoval většinou mimo domov. Po maturitě v Lokti byl posluchačem německé Vysoké školy technické v Praze. Pak odjel do Berlína a absolvoval čtyři semestry německé Vysoké školy pro politiku. Ani jednu školu nedokončil, a tak teprve 12. 2. 1942 byl na základě své knihy promován na Německé universitě v Praze na doktora filosofie.
Jako nadšený vyznavač národního socialismu působil v řadě nacistických organizací v Československu. Například spolek Germania, jehož byl členem, byl v roce 1933 pro protistátní činnost rozpuštěn. V r. 1933 byl Wolfram několikrát zatčen pro činnost v nacistických organizacích a 15. ledna 1934 vypovězen z ČSR. (A pro to byly třeba pořádné důvody vzhledem k shovívavosti tehdejších vlád!)
Po vypovězení absolvoval v Německu jednoroční kurs v leteckém táboře. Roku 1935 byl povolán do štábu župního vedoucího NSDAP Bohla, roku 1937 se stal referentem tiskového oddělení ministerstva vnitra v Berlíně (oddělení vedl dr. Hans Krebs, který uprchl z ČSR). 1. 9. 1937 vstoupil do NSDAP (č. leg. 5.501.058), do SS (č. leg. 290.781) a stal se čestným členem SD (Sicherheitsdienst, německá špionáž). Členství v těchlo organizacích, rozbíječská činnost proti ČSR, štvavé projevy i jisté znalosti o ČSR byly důvodem, že byl v červnu 1939 jmenován vedoucím skupiny Tisk při úřadě říšského protektora v Praze. Wolmar se chtěl v této funkci hned od začátku osvědčit. Došlo k hromadnému zatýkání šéfredaktorů českých listů jako rukojmí. Šéfredaktor Večerního Českého slova L. Stránský zahynul v koncentračním táboře. 26. srpna 1939 vtrhl v uniformě SS v čele skupiny esesmanů do budovy ČTK v Praze a obsadil tiskový odbor ministerské rady. Téhož dne byl zatčen šéfredaktor tiskového odboru ministerské rady Zdeněk Schinoranz a přednosta cenzury dr. Oswald Svoboda (oba zahynuli v koncentračním táboře). Pak byl zatčen zástupce vedoucího tiskového odboru dr. František Hoffmann. K dovršení dojmu dal příkaz k zatčení dvanácti cenzorů a několika redaktorů, z nichž cenzor Vajs a redaktor Konig byl popraveni a ostatní odvlečeni do koncentračních táborů.
Těmito opatřeními, jak se Wolmar domníval, zbavil český tisk vedení, zastrašil novináře a připravil si tak podmínky, aby se mohl stát neomezeným diktátorem českých novin. Předpokládal, že pro jeho kariéru mu bude prospěšná i mimoslužební brutální činnost. Dne 17. listopadu 1939 měl jeho podřízený Rudolf Železný (Němec, člen SS) nedorozumění v tramvaji s hudebníkem Löbnerem a obvodním inspektorem civilní stráže Nachtmannem. Když vystoupili z tramvaje, Železný vytáhl pistoli a požádal praporčíka Valentu, který šel okolo, aby Löbnera a Nachtmanna předvedl na policejní komisařství. Valenta se zdráhal, protože Nachtmanna znal. Pod hrozbou pistole nakonec uposlechl. Z komisařství Železný ihned informoval Wolmara do bytu. Wolmar ohlásil případ telefonicky veliteli gestapa v Praze Geschkemu a státnímu tajemníku K. H. Frankovi, vzal si uniformu a s dvěma příslušníky SS přijel na komisařství, kde Löbnera, Nachtmanna i Valentu zatkl a odvezl na gestapo. Odtud volal znovu Frankovi a s jeho souhlasem ještě téže noci všechny tři v Ruzyni bez soudu zastřelili. Když už iniciativa, tak až do konce. To byla jedna z Wolframových zásad. Sepsal o celém případu záznam, v němž uvedl, že vrchní policejní rada Reichtr neprojevil patřičný zájem o potrestání „viníků“ a kapitán Vyšín se mu nehlásil na komisařství, ačkoli byl Wolmar v uniformě. Oba byli zatčeni a Reichtr zahynul v dubnu 1940 v koncentračním táboře. Tímto typickým příkladem nacistické zvůle si chtěl vysloužit pověst neohroženého bojovníka za zájmy říše a správného muže na svém místě.
Jako vedoucí tiskového odboru vládl neomezeně nad životem a osudy českých novinářů. Protěžoval aktivisty, ostatní dával zatknout nebo k dispozici úřadu práce. Pořádal pravidelné porady, na nichž udílel náležité direktivy, v roce 1942 zorganizoval zájezd několika redaktorů a pěti zemědělců na obsazené sovětské území, zlikvidoval přes 800 českých časopisů, cenzuroval články atd. Za zásluhy o fašismus byl vyznamenán zlatým odznakem Hitlerjugend č. 13.170, čestným odznakem NS-Studentenbundu č. 11.616, čestným odznakem starých bojovníků NSDAP (Ehrenwinckel) a válečným záslužným křížem II. třídy. Své pozice posílil i vydáním knihy, již mimo jiné věnoval Himmlerovi a K. H. Frankovi.
Na konci války stačil včas zmizet.
V roce 1950 zjistila čs. bezpečnost, že se zdržuje v Salzburgu a pod pseudonymem Felix Haen přispívá do časopisu Salzburger Nachrichten. Dne 9.listopadu 1950 bylo na něj vypracováno trestní oznámení a naše úřady požádaly o jeho vydání. Vídeňský list Der Abend uveřejnil protokol výpovědi Wolmara. Mimo jiné se v něm psalo: „…Díky řadě intervencí u CIC ve Vídni od mých starých známých, z nichž někteří meškají v zámoří, jsem měl rozhovor s úředníkem CIC, jenž přijel za tím účelem z Vidné, a byl jsem ujištěn, že má záležitost byla důkladné prozkoumána a nebudou se vyvozovat důsledky z žádosti o mé vydání čs. úřadům.“
Záležitost s Wolmarem se táhla několik let. Začátkem roku 1955 byl v Rakousku zatčen, popřel však všechna obvinění a rakouské ministerstvo zahraničních věcí jej odmítlo vydat pro „nedostatek průkazného materiálu“. Wolfram von Wolmar se však hned po propuštění pro jistotu odstěhoval do NSR, kde se cítil v dokonalém bezpečí, a i články do Sudetendeutsche Zeitung začal podepisovat svým plným jménem.
Taková je stručná historie jednoho nacisty.
Archiv NoS
Obr: Wolmar (třetí zprava) ve společnosti K. H, Franka, R. Heydricha a dalších nacistů v Praze roku 1941.