Bedřich Hrozný – československý „Champollion“

Profesor Hrozný je náš československý Champollion. Dokázal s jazykem Chetitů přinejmenším to, co Francouz Champollion s hieroglyfy a Angličan Rawlinson s klínovým písmem…

Bedřich Hrozný se narodil roku 1879 v Lysé nad Labem, v rodině evangelického faráře. Na rozdíl od Schliemanna, který již v sedmi letech prohlásil svému otci, že najde Tróju, na rozdíl od Champolliona, který v jedenácti letech vyslovil nad egyptským papyrusem, jehož písmo neuměl nikdo přečíst, že on, až bude velký, jej rozluští, na rozdíl od těchto zázračných dětí nepřenesl ani neudělal mladický Bedřich nic, co by signalizovalo jeho příští velikost badatele.

Žil jako normální kluk na malém městečku, a když přišel jeho čas, poslal ho otec studovat do Prahy, na akademické gymnasium, neboť z něho chtěl mít rovněž bohoslovce. Po náhlé otcově smrti však musel Bedřich odejít z Prahy o pokračovat ve studiu na reálce v Kolíně. A snad právě v tomto nedobrovolném a svým způsobem tragickém přechodu z Prahy do Kolína je začátek Hrozného cesty k jeho velkým vědeckým objevům. Na kolínském reálném gymnasiu totiž působil v tom čase jeden ze zakladatelů České orientalistiky profesor J. V. Prášek. Student Hrozný, který již v Praze projevil nebývalý zájem o všechno, co souviselo s vyučováním dějin a cizích jazyků, byl získán svým profesorem pro studium dějin starověkého Orientu. Nejdříve uvízl mladý Bedřich jen drápkem, ale zanedlouho byl chycen celý. To se  potom výrazně projevilo na vídeňské universitě, kam odešel po maturitě studovat. Zpočátku se sice zapsal na bohosloveckou fakultu, posléze však přechází tam, kam no srdce táhlo mnohem silněji — na filosofii. A na této fakultě se plně soustřeďuje na orientalistiku.

Kromě obvyklých přednášek, které se na filosofické fakultě odbývají, zabývá se Bedřich Hrozný mnohem důkladněji než jiní archeologií, paleografií, studuje diplomatiku a historii starověkého Východu. A navíc se učí na škole i soukromě arabštině, hebrejštině, staroegypstině, indickým jazykům a sanskrtu. Učil se o naučil. Po čtyřletém vídeňském studiu je Bedřich Hrozný v roce 1901 promován na doktora filosofie. Akademický titul je jedna věc, znalosti člověka pak druhá. Proto stojí za zmínku skutečnost, že Bedřich Hrozný ovládal po dokončení svých universitních studií půldruhé desítky živých i mrtvých jazyků. Ani tehdy ovšem nepronáší nic, co by potom později mohli jeho případní životopisci použít jako důkaz o jeho genialitě. A přece geniální byl. Jeho neobyčejnost spočívala už tehdy nejen v nezvyklém nadání, ale především v jeho osobních vlastnostech, z nichž vynikala ohromná duševní energie, touha po vzdělání a nezlomná houževnatost a vůle. Všechny tyto vlastnosti pak nepochybně ovlivňují i další jednání Bedřicha Hrozného.

Záhy po promoci se pouští do dalšího studia. Odjíždí na berlínské vysoké školy, kde se zabývá výzkumem klínových nápisů. Trvá jen několik měsíců, než mladý vědec přichází se svým prvním objevem: nalézá v asyrských textech dosud neznámý epos o bohu Ninibovi. Pro orientalisty je to obrovská pozoruhodnost, také Hrozný z ní má radost, avšak přitom si je vědom, že je to vlastně teprve začátek toho, co chce dokázat. Objev eposu mu umožňuje proniknout mezi významné světové orientalisty. A jeden z nich, profesor Sellin, nabízí Hroznému, aby se s jeho výpravou zúčastnil výkopů v Taanneku v Palestině. Hrozný pozvání rád přijímá. Jeho účast na této výpravě není prospěšná jen jemu samému. Mladý vědec při tomto bádání objevuje, které druhy obilí pěstovali v Babylónii tři tisíce let před naším letopočtem. A zároveň získává další poznatky, které potom vedou k dalším objevům, aby nakonec vyvrcholily v rozluštění dosud neznámého jazyka Chetitů. Až do doby tohoto Hrozného objevu (1915) věděla věda o někdejší chetítské říši velmi málo. Bedřich Hrozný objevil pro svět dosud neznámý svět Chetitů. Stal se zakladatelem nového vědního oboru — chetitologie. Přičinil se o to, že lidstvo postoupilo v bádání o své minulosti o viditelný skok kupředu.

Rozluštěním klínopisných chetitských památek však řetěz vědeckých objevů Bedřicha Hrozného zdaleka nekončí. Lidstvo mu vděčí i za rozluštění maloasijského obrázkového písma, za význačné archeologické objevy v Sýrii a Malé Asii, za další a další poznatky, které pro současnost i budoucnost uložil v několika desítkách svých spisů. Vděčíme tomuto vědci nejen za vytvoření dnes už světem všeobecně uznávaného Orientálního ústavu v Praze, ale i za proslavení v celém civilizovaném světě.

Archiv NoS