Pravice ztratila argumenty

 

morningJe stále jasnější, že kapitalistické strany ztrácejí politické argumenty pro své takzvaně „úsporné“ programy. Lid Evropy po miliónech odmítá tuto kapitalistickou strategii výdajových škrtů, a nakonec to nepřekvapuje – absolutně pro ni není omluvy.

Svobodný trh se ukázal být groteskním selháním. Jeho svoboda jen dovoluje boháčům výlučnou kontrolu kapitálu a šanci se vzepřít, pokud necítí, že investice je v jejich soukromém zájmu. A popsat tohle jako je naprosto mylné označení. Nikdo nenakupuje. Evropané teď ztrácejí schopnost odložit svoji nedůvěru.   

V Řecku je politická elita v bryndě, z níž se nedokáže dostat. Strany, hlasující pro úsporu- Nová Demokracie a pseudosocialistický Pasok – nedokáží sestavit proevropskounijní koalici. 

A antiúsporová Syriza Party se docela rozumně nechce přidat ke koalici, zasvěcené vyždímání dělnické třídy dosucha kárnými „záchranami“, které zcela popírají ospravedlnění její existence.

Ve Francii se voliči přesunuli od Sarkozyho režimu k jemnějším požitkům Francoise Hollandea – ačkoli není zcela jasné, co se tím dosáhne. Potenciálně to ale vráží klín mezi pravicové jistoty merkozyovské francouzsko-německé aliance.

Irsko je uprostřed pochmurných, krutých výdajových škrtů diktovaných Mezinárodním měnovým fondem, a zastáncům úspor se tají dech. 

Zcela správně se bojí, že nadcházející referendum o rozpočtové smlouvě EU dá zhmožděným a ožebračeným irským voličům šanci rozbít bruselským ekonokratům nos. 

Ve Španělsku krize rychle dozrává. Problémový španělský spekulant Bankia má být částečně znárodněn, aby se tak zachránil z problémů způsobených spekulacemi, přičemž by dal státu 45 % vkladu v bance. Nezaměstnanost dosáhla 5,6 milionu, což je kolem 25 %. Vláda snížila doplácení rozdílu a omezila růst inflaci kopírujících platů, to ale rozzlobilo odbory, které na protest organizují rozsáhlé generální stávky.   

V Portugalsku dosáhla nezaměstnanost 14 %, kam vzrostla ze 3,7 % v roce 2000. 11. února táhlo Lisabonem přes 300 000 dělníků na protest proti politice vlády. 

Dokonce i v Německu, v srdci úspornosti EU, kancléřka Angela Merkelová nemá své jisté.

Nedávno křesťanští demokraté Frau Merkelové a svobodní demokraté – strany, jež tvoří národní parlament – ztratili moc ve Šlesvicku-Holštýnsku. SPD a Zelení získali společně ve volbách v Severním Porýní-Vestfálsku 13. května 50,4 % a uštědřili tak Merkelové ponižující porážku. Podpora její strany spadla 26,3 % z 34,6 % v roce 2010, nejhorší výsledek ve státě od roku 1945.

Destruktivní politika úspor je odmítána po celé Evropě. Je ten správný čas přejít od nemastných reakcí labouristů, „ne tak tvrdé a ne tak hluboké“ školy odmítání úsporných opatření pomocí metody rozmělňování.   

Vznesme plnokrevný požadavek na znárodnění, na kontrolu bank a velkých podniků.

Tvrdí a hrabiví nemají odpovědi. My ji máme, tak jim to vysvětleme. A začněme s hlasitým a jasným požadavkem opětovného znárodnění železnic a odstraněním šmelinářů a vyžírků z odvětví.

Je nejvyšší čas. Politiku máme, tak si ji obhajme.    

The Morning Star, 14. května 2012 (překlad Vladimír Sedláček)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *