Stalin a válka (1)

stalinMluvíme-li o kultu Stalinovy osobnosti, nejde tu jen o nadměrné vychvalování generálního tajemníka a o jeho absolutní autoritu. Jde především o deformaci sociálních a ekonomických vztahů v socialistické zemi, o nastolení režimu absolutní moci jednoho člověka opírající se o zvůli a nezákonnosti.

 

Když se stal Stalin generálním tajemníkem ÚV strany, soustředil ve svých rukou velkou moc. Jeho funkce byla sice volená a v duchu stanov strany a stranické etiky bylo možné a potřebné se s generálním tajemníkem přít a dokazovat správnost svého názoru, jenomže Stalin osobně žádné námitky nestrpěl. Přirozeně vznikající spory a neshody mezi stejně smýšlejícími spolupracovníky odstraňoval nikoliv silou argumentů, nýbrž tlakem své osobní autority.

Poměrně brzy ustoupil od leninských metod kolektivního vedení. O nejdůležitějších politických, ekonomických a vojenských otázkách rozhodoval sám. Povýšil se^nad stranu, nad její ústřední výbor, vymkl se jejich kontrole a jakékoliv kritice. Aparát sovětské moci, hospodářského a stranického vedení byl sestavován podle zásady osobní oddanosti hlavě státu.

Při každém stručném výkladu tohoto složitého problému může vyvstat dojem, že se Stalinův kult prosazoval hladce a bez konfliktů. Zdaleka tomu tak nebylo. Proti tomuto protistranickému, v jádru protisocialistickému jevu bojovala stará stranická garda, která prošla školou ilegality a boje s carismem. Bojovali proti němu aktivní účastníci Říjnové revoluce a občanské války. Jejich lidská a stranická poctivost jim bránila, aby souhlasili s režimem osobní moci. K odstranění takových protivníků zvolil Stalin prostředky politického potlačování a fyzického vyhlazování.

Tato taktika však potřebovala aspoň jakés takés zdůvodnění a jakž takž věrohodné argumenty. A tak v situaci, kdy lidové sovětské zřízení v naší zemi zvítězilo už definitivně a vykořisťovatelské třídy byly zlikvidovány (i se svým ekonomickým základem), razil Stalin tezi, podle níž se s postupem socialismu zostřuje i třídní boj.

Byla to mylná koncepce a zdaleka nebyla neškodná, neboť právě ona se stala hlavním argumentem pro nutnost zesílit trestní funkce sovětského státu, zcela oprávněná třídní bdělost pracujících se zvrhla ve všeobecnou podezíravost. Zanikla informovanost, rostlo napětí, všude se tušily hromadné zrady a spiknutí. Rozšířil se pojem „nepřítel lidu“.

Udáními a provokacemi, podle zfalšovaných nebo svévolně vykládaných dokumentů se do kategorie „nepřátel“ a špiónů cizích výzvědných služeb dostávalo množství nevinných. Represe rok od roku sílily a postihovaly milióny skutečných i potencionálních protivníků Stalinovy absolutní moci. Prvními oběťmi byli nejlepší, osvědčené stranické kádry, poctiví hopodářští vedoucí a vědci, kteří se opovážili vyslovit svůj vlastní názor, velitelé a političtí pracovníci Rudé armády.

Pokračování

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *