Prohlášení o emancipaci a Noční stráž

lincolnNa 1. ledna 2013 připadlo 150. výročí podepsání Emancipačního prohlášení (the Emancipation Proclamation) presidenta USA Abrahama Lincolna. S účinností od 1. ledna 1863, v průběhu občanské války, tento dokument prohlašoval zotročený lid afrického původu ve všech státech, které se vzbouřily proti Unii, za „navždy svobodný“. K připomenutí tohoto výročí vydá pošta USA známku.





Lincoln o několik měsíců dříve oznámil, že pokud státy Konfederace 1. ledna nezastaví boj a nepřidají se znovu k Unii, budou všichni otroci v těchto státech prohlášeni od následujícího dne za svobodné.

Prohlášení dalo naději oněm zotročeným, kteří se v noci 31. prosince 1862 shromáždili v kostelech a do půlnoci čekali na vyhlášení své svobody, ústně, telegraficky či v novinách.

Samo o sobě nemohlo Prohlášení okamžitě osvobodit čtyři miliony otroků, ani jej nebylo možné vynutit v oblastech kontrolovaných odtrženeckou Konfederací, která je ignorovala. A nebylo aplikováno v otroky držících státech, které se proti Unii nebouřily. Ale vydláždilo cestu ke zrušení otroctví podle 13. dodatku k Ústavě USA, ratifikovaného 6. prosince 1865. 15. dodatek, přijatý v době obnovy 3. února 1870, měl dát všem mužským občanům USA volební právo bez ohledu na rasu, barvu pleti nebo někdejší porobu. Dodatek byl uplatněn pro Afro-Američany na Jihu, muže i ženy, až v roce 1965, kdy byl masovým bojem prosazen Zákon o volebních právech. 

Opožděná svoboda

Do texaského Galvestonu přišla svoboda až v roce 1865. Zpráva o emancipaci byla díky převažujícímu vlivu majitelů otroků tutlána. Za den, kdy se poslední otroci dověděli, že pro ně skončilo otroctví, je považován 19. červen.

Toto datum je známé jako „Juneteenth“ a mnozí černoši v USA jej uznávají a oslavují jako svůj „Čtvrtý červenec“ (den oficiálního vyhlášení nezávislosti USA; pozn. překl.).

V době, kdy Spojené státy získaly nezávislost na Britech, černoši byli stále zotročení. V roce 1963, sto let po Emancipačním prohlášení, proběhl Pochod na Washington za práci a svobodu. Přilákal k účasti 250 000 lidí.

Tradice „Noci stráže“ (Watch Night) je v dějinách Afro-Američanů hluboce zakořeněna, zvlášť v době, kdy tato komunita stále bojuje. Církev předvečer Nového roku stále oslavuje jako den předtím, než bylo Prohlášení uzákoněno. Při této bohoslužbě má být pětistránkový dokument čtený nahlas. A kázání má oslovit pokrokové, a občas ústupné, posuny, jež černoši vybojovali a za něž stále bojují.

Otroci v USA žili v jedněch z nejnelidštějších podmínek v dějinách lidstva. A bohatství vytvořené za víc než 200 let jejich nezaplacené práce přineslo prospěch hlavně jednomu procentu – vládnoucí třídě – a nejméně ze všech samotným Afro-Američanům. Odkaz otroctví stále rozděluje ty, kteří žijí v USA – morálně zkorumpované zemi, jež si libuje v politice, jaká pomáhá posilovat rasistické postoje vůči černochům, považovaným tímto za horší, dokonce podřadné bytosti.

Rasismus je stále ještě tolerovaný, je stále zákeřný a vše prostupující. Afro-Američanům je  USA dědictví toho, že byli otroci, připomínáno každodenně. Proto je nutné bojovat za společenskou spravedlnost každý den.

Dolores Coxová, 2. ledna 2013 (překlad Vladimír Sedláček) 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *