Proč Němci neobsadili Murmansk?

Když se hovoří o Velké vlastenecké válce, mluví se hlavně o blokádě Leningradu, o Rževském kotli, o bitvě u Moskvy, o bitvě u Stalingradu, o obraně Sevastopolu atd., ale nějak se zapomíná na těžké boje na severu země.

Ale po celou dobu zde proplouvaly arktické konvoje Spojenců, probíhaly námořní bitvy v Baltském a Severním moři, a díky programu Lend-Lease (dodávky zboží a zbraní od Spojenců), což bylo možné jen díky tomu, že Němci a Finové nikdy nebyli schopni zajmout a zničit jediný severozápadní přístav SSSR na severu – Murmansk. Jinak by se osud Leningradu stal ještě tragičtějším, a pro celou frontu by byla ztráta Murmanska nenapravitelná.

V září 1941 byla německá ofenzíva na severu zastavena díky protiútoku Polární divize Lidových milicí. Její složení bylo velmi pestré: obyčejní dělníci, přístavní nakladači, rybáři, opraváři lodí a … političtí vězni a zločinci, kteří dostali příležitost napravit své hříchy na frontě. Ale nemyslete si, že to byl typický trestný prapor. Byly to právě milice dobrovolníků, kde se nerozlišovalo mezi jednotlivci.

Charakteristická je skutečnost, že se do jejích řad přihlásilo 5 715 dělníků a 7 650 vězňů. Bojovali (bez vojenských zkušeností) celkem odvážně, a někdy i neuváženě. Němci ze slavné divize horských myslivců „Edelweiss“ se této divize báli jako oheň. Při bajonetovém útoku způsobili vojáci polární divize Němcům ani ne fyzické škody jako morální. Sovětští dělníci a vězni v bitvě bojovali do posledního náboje a neustoupili ani o krok. Není divu, že Němci tuto divizi nazvali „divokou“.

Po dobu 3 let, počínaje zářím 1941, se Němci díky „divoké“ polární divizi nedokázali přiblížit k Murmansku ani o metr. Navíc na sovětsko-finských hranicích bylo možné zatlačit finské jednotky zpět na jejich bývalé hranice a zabránit jim v odříznutí železnice Kirov. Zde se hrdě pyšní tím, že právě na poloostrově Kola byla německá blesková válka poprvé zmařena.

Nacistům se nepodařilo dobýt Murmansk, nedosáhli ani blokády města, městem však prošly karavany nákladů od Spojenců a nacisté se na to nemohli klidně dívat. Hitler nařídil bombardování města. A protože byl ze 2/3 dřevěný, byl téměř úplně zničen. V roce 1942 to bylo obzvlášť těžké pro obyvatele hrdinného města. Pokud jde o počet shozených bomb, byl Murmansk na druhém místě za Stalingradem. Není divu, že po válce byl Murmansk zařazen do první desítky prioritních měst pro obnovu.

Když bylo jasné, že Arktida nebude obsazena, Němci se začali připravovat na tvrdou obranu okupovaných oblastí. Bylo pro ně obzvláště důležité udržovat oblast Pechenga poblíž norských hranic, kde byla ložiska niklu (nutných pro tavení pancéřové oceli). Ani to jim však nevyšlo. Němci se zde připravovali na obranu téměř 4 roky, a za tři týdny byli poraženi. Sovětská vojska poprvé v Arktidě použila v boji těžké tanky KV2, a osvobodila Norsko od nacistů.

300 tisíc vojáků a bojovníků získalo medaili „Za obranu sovětské polární oblasti.“

Obrovskou roli při záchraně Murmanska sehrál tehdejší velitel severní flotily Arsenij Grigorjevič Golovko (1906-1962), který v rozporu od rozkazu zachovat klid, vydal rozkaz k plné bojové pohotovosti Severní flotily už 21. června 1941. Díky tomu nacistický útok na flotilu nebyl tak katastrofický jako v jiných sektorech fronty. Němci navíc nevyužili v Arktidě moment překvapení, protože zahájili ofenzívu až několik dní po začátku války.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *