Klerofašismus proti SNP

Přechodného úspěchu hitlerovských vojsk v boji proti Slovenskému národnímu povstání a obsazení Banské Bystrice využili klerofašisté a spustili vítězoslavný pokřik, že „čechobolševický puč“ byl potlačen a mírumilovný slovenský lid se prý vrátil pod „svobodymilovná“ křídla svého vůdce Tisy.

tiso-hitlerTiso spěchal v průvodu hitlerovských oddílů a oddílů POHG navštívit Banskou Bystricu. Klerofašisté uspořádali velký církevní fašistický ceremoniál. Kněz Tiso sloužil mši a vzdával díky Hitlerovi a bohu za toto velké vítězství. Fašistický generál Höfle mu k tomu hrál na varhany.

Potom Tiso za spoluúčasti esesáka Höfla vyznamenal hitlerovské esesáky. Biskup Škrábik, který žil ve své biskupské rezidenci v Banské Bystrici i za povstání, uspořádal při této příležitosti děkovné bohoslužby a velkou hostinu pro štáb generála Höfla, Tisův doprovod a církevní pohlaváry. Biskupové prostřednictvím své církevní zpravodajské sítě viděli, jak nepříznivě se pro ně situace na Slovensku vyvíjela, jak rostly sympatie k SSSR a jak rostl vliv komunistů, což se projevovalo zejména rozmachem partyzánského hnutí. Zároveň zjistili, že jak jejich opatření, tak i opatření bratislavských zrádců jsou málo účinná. Proto se 27. srpna 1944, v předvečer vzplanutí celonárodního povstání, sešli na poradu v Banské Bystrici, a to Kmeťko, Jantausch, Vojtaššák, Necsey, Čársky a Buzalka. Za předsednictví arcibiskupa Kmeťka projednali situaci na Slovensku.

Každý referoval o tom, co se v jeho oblasti dělá, co se dozvěděl, jaký je stav partyzánské a komunistické činnosti. Zároveň tu připravili i svůj známý „Ohlas“ věřícím. Ten byl potom uveřejněn až po vypuknutí SNP, a to v časopise Gardista, jako „Odkaz našich biskupů“, v němž své věřící vyzývají k oddanosti a věrnosti fašistickému zřízení. V době vyvrcholení SNP a obranných bojů na středním Slovensku profašistická a protilidová činnost kléru neustávala, naopak, spolupráce s hitlerovskými okupačními jednotkami byla ještě intenzivnější. Biskupové Kmeťko a dr. Necsey se radili s hitlerovskými generály Bergerem a Hoflem o opatřeních proti povstání a partyzánům. Apoštolská nunciatura v Trnavě vydala 6. 10. 1944 všem římskokatolickým duchovním ve veřejné duchovní správě vzor osvědčení proti SNP, který měli podepsat a také podepisovali.

Obr.1 Tiso v říjnu 1944 vyznamenává nacistické vojáky v Banské Bystrici

Kázání, fašistické časopisy a letáky byly plné výhrůžek partyzánům a povstání. Vyhrožovalo se dokonce exkomunikací! Je mnoho důkazů o tom, jak katolický klérus zaujímal nepřátelský postoj k našemu protifašistickému boji a k účastníkům tohoto boje.

Věděl o zvěrstvech Němců, a přesto přímo nabádal kněze ke spolupráci s hitlerovci. Mnozí z nich byli duchovními poradci a vůdci POHG, jako kněz Hadera v Považské Bystrici, Sličian v Krupině a jiní. Spolupracovali s gestapem a všestranně pomáhali hitlerovskému fašismu a zrádcům slovenského národa až do poslední chvíle.

Biskup Vojtaššák naváděl své podřízené a věřící, aby vyzrazovali protifašistické bojovníky. Svědčí o tom i jeho list z konce roku 1944 faráři do Matiašovců, které obsadili partyzáni. Vojtaššák píše:

„Neškodilo by, kdyby Vaše důstojnost přípisem oznámila nejbližší německé bezpečnostní hlídce a poukázala na nebezpečí v Matiašovcích…“

Vlastenci byli jejich mocenským zájmům nebezpečnější než bezbožní hitlerovští okupanti. Právě tak se báli Sovětské armády.

Když se už přiblížila a začala osvobozovat diecézi biskupa Vojtaššáka, nařídil biskup velmi ochotně všem farnostem svého biskupství, aby poslušně plnily příkazy německého velení a aby se věřící i v neděli zúčastňovali opevňovacích prací.

Koncem září se začaly v blízkosti povstaleckého území mezi německými jednotkami objevovat i skupiny POHG.O jejich zrádcovské práci napsal i Höfle: „Zajišťování jednoho spojení převzaly nadále německé Heimatschultz a HG.“

Gardisti terorizovali obyvatelstvo. V obci Kvačany prohlašovali, že vypálí domy těm, kteří jsou u partyzánů. Členové POHG společně s hitlerovci získávali zajaté vojáky pro zrádcovské služby. Za vstup do hitlerovské armády slibovali 100 Ks denně a za zpravodajskou službu 150 Ks.

Hitlerovci, POHG i vysoký klérus se se vší fašistickou hrubostí pomstili i těm jednotlivým kněžím, kteří nesouhlasili s klerofašistickou politikou, nenáviděli fašismus a stáli po boku lidu v jeho odboji. Luďáci i je nemilosrdně vraždili. Mezi hrdinné protifašistické bojovníky patřil i katolický kněz Ľudovít Veselý, který se jako voják zapojil do povstání.

Po zatlačení povstalců do hor se Ľ. Veselý skrýval v kněžském semináři. Za pomoci HG ho gestapáci chytili a umučili. Dr. Finka, gardistický funkcionář, uvedl v hlášení z 12. 12. 1944: „Dozvěděl jsem se z určitého pramene, že se partyzánský vůdce a zpravodajský důstojník Veselý zdržuje a skrývá v kněžském semináři. Jako funkcionář HG ve Zvolenu spojil jsem se hned s SD ve Zvolenu, s obersturmführerem Hausmannem a stabsscharführerem Krügerem. Po krátké domluvě jsme se rozhodli vyslat naše lidi ze Zvolena s cílem zajistit Veselého.“

Nejsurovější teror vyvíjeli hitlerovci za spoluúčasti POHG v okolí Banské Bystrice. Koncem prosince bylo v B. Bystrici 184 členů POHG. V několika týdnech zavraždili ve spolupráci s SD několik tisíc osob, a to ve vápence u Nemecké, u Kremničky, v Kováčové, u Krupiny a na jiných místech. Jen ve vápence u Nemecké postříleli a přímo tam spálili v období od 4. do 11. 1. 1945 skoro 1000 antifašistů. Každý z příslušníků čety nadzbrojníka Hory, kdo se účastnil tohoto vraždění, dostal po skončení této krvavé akce prohlášení, v kterém se říkalo: „Obersturmführer SS Defner mě dnes poučil o tom, že o akci proti židům a nepřátelům slovenského státu a národa, která se konala ve spolupráci se Sicherheitspolizei a SD ze stanoviště Banská Bystrica v době od 4. do 11. ledna 1945 v prostoru obce Nemecká a v níž jsem byl nasazen při strážních úkolech, nesmím s nikým mluvit…“

Vraždy pachané POHG nebyly náhodné; byly součástí fašistického běsnění, plodem klerofašistické ideologie. Hlinkova garda a její duchovní vůdcové dovedli své zverbované a fašistickou ideologií zatemněné členy na úroveň hitlerovských SS a SD jako vrahy, kteří spolu s SS postříleli a povraždili na Slovensku tisíce lidí. Takový byl výsledek klerofašistické ideologie.

Archiv NoS

Jeden myslel na “Klerofašismus proti SNP

  • 3. 9. 2021 (7:11)
    Trvalý odkaz

    K tomu českému textu o SNP s dvomi fotkami Tisu (http://novysmer.cz/index.php/2021/08/30/klerofaismus-proti-snp/), aj k tomu druhému článku z odkazu (http://novysmer.cz/index.php/2021/08/29/bolo-snp-porazene/) čo mi došli, k obidvom anonymným článkom zopár poznámok:
    – pre lepšie ukázanie doby chýba (okrem ukázaného Tisu) priložiť aj fotky ako si podávajú ruky Hácha+Hitler, tiež Beran+Hitler, (nehovoriac o Angličanoch, Francúzoch, a pro-nacistoch Kennedym a tým anglickým princom a sirom Moosleym), tiež že:
    – Hácha svoj štát „odovzdal“ Hitlerovi, zatiaľ čo Tiso nie – on Nemcom protirečil kde sa dalo…
    – celkom chýba podstatná(!) informácia, že 21.8.1944 bola rusko-nemecká fronta len asi 60km od slovenských hraníc, preto v prebiehajúcej vojne veľmocí sa malá Slovenská republika stala nemeckým zápolím, kde (vojensky logicky) Nemci potrebovali kľud pre zásobovanie frontu, ale Rusi potrebovali narušovať nemecké zásobovanie, preto tu už niekoľko mesiacov predtým ruskí ozbrojenci pod svojím velením organizovali bojové oddiely z miestnych ľudí; a tiež, že:
    – tým porušovali ktorési (ženevské?) vojenské dohody tým, že bojovali na území cudzieho štátu pričom neboli v uniformách svojho štátu; tiež, že:
    – keď obsadili nejaké územie (dedinu, …), hneď vylepili svoje „mobilizačné vyhlášky“ ktoré vo vojnovej dobe kto by mal odvahu neuposlúchnuť? – a tak sa z nich stali neskorší „hrdinovia SNP“ a (benešovsko-gottwaldovskí) „vlastenci“ a pod.; (nezabudnime, že 1.SR (alebo ak chcete „Tisov režim“) mala vlastné poňatie vlastenectva);
    – niektoré dediny v noci ovládali partizáni, vo dne Nemci, zatiaľ čo dedinčania chceli mať pokoj od obidvoch a hlavne aby ich neokrádali o prostriedky živobytia; žiaľ nečudo, že sa potom bojujúce strany pomstili na dedinčanoch spôsobom, ktorý používali aj demokratické USA vo Vietname;
    – použitý už zastaraný („obsolétny“) pojem „klérofašizmus“ je len politická pomsta za predchádzajúci pojem „židoboľševizmus“; zavedenie pojmu „fašizmus“ mimo Talianska je výtvorom marxistov na zjazde Kominterny v roku 1935 (Dimitrov), a oni ho aj stále radi používajú;
    – mňa rodičia odmalička vychovávali bez politických vplyvov, tie prinášala až spočiatku škola a potom aj ďalšie (nerodinné) okolie; rodičia mi však príležitostne rozprávali o rôznych svojich osobných zážitkoch; od mojej mamy viem, že v tej dobe ona mladé devätnásťročné dievča sa pred Nemcami nepotrebovala schovávať, ale pred „osloboditeľmi“ sa spolu so svojou mamou (=mojou babkou) museli schovávať u dobrých susedov – miestnych komunistov; preto pojem „oslobodenie“ ani nepoužívam, lebo:
    – dôležité(!): pre život je najdôležitejšie hodnotiť minulé udalosti podľa ich dôsledkov, čo priniesli; nuž čo také oslobodzujúce typickému slovenskému človeku priniesol prechod frontu? Aké oslobodenie? Od čoho bol oslobodený? Do čoho sa tým oslobodením dostal?

    Debata, či SNP bolo či nebolo vojensky porazené, je už len bitka o hodnotenie. Čo sa stalo, je už (aspoň v hrubých rysoch) ustálené a tak otázka, ako to nazvať, je už zbytočná – iba delí hodnotiteľov do záujmových skupín.
    Politicky bolo SNP porazené, ale nie Nemcami, ani Tisom, ale Benešom a potom ešte Gottwaldom, a to tým, že Beneš hneď zrušil „výdobytky SNP“: Slovenskú národnú radu, a ním nastolený režim viedol k zrušeniu Demokratickej strany a prenasledovaniu účastníkov SNP! Nezabudnime, aký osud priniesol pofrontový režim „Presidenta-Osvoboditele“ Žingorovi a mnohým iným partizánom (syn jednoho z nich je mi kamarátom, hovoril mi o otcových spomienkach a trpkom osude). Ďalší dôsledok je to, že dnes všetci čo idú s módou bedákajú nad uplynulým 40 ročným obdobím vlády komunistickej strany.
    Že si Benešom nastolený pofrontový režim propagandisticky pripol SNP na svoju hruď a historicky dotvaroval, je už iná vec: legenda pre masy…

    Keď SNP bolo „hrdinské vzopätie slovenského národa“, potom prečo povstalecké prevolanie napísal Čech Nábělek, a prečo SNP vypuklo (Martin, kasárne,…) na povel ruského dôstojníka zbehovi zo Slovenskej armády, a boli to očividne Slováci, ktorí (vierolomne, prakticky do chrbta, nie v boji!) postrieľali Nemcov vrátane žien a detí?
    Je známe, že SNP potláčala SS divízia „Galizien“, čo je po našom Halič, a pod nemeckým velením tam bojovali Haličania – teda Ukrajinci, preto je dosť pravdepodobné, že vojaci, ktorým Tiso v B.Bystrici pripínal na hruď tie „pliešky“, boli Ukrajinci… (rovnako ako velitelia partizánskych skupín…).
    (Zjednodušene píšem „Nemci“ vs. „Rusi“, hoci to boli aj Maďari a Slovinci – vs. Ukrajinci a pod.)
    Ako je možné, že čelný predstaviteľ vedúcej sily SNP, Husák, sa o vypuknutí SNP dozvedel až na bratislavskej ulici náhodou od svojho známeho?!??
    Čítal som Dubčekove pamäti: on účastník „SNP“, dvakrát v ňom ranený a stratil v ňom brata Jula, on Dubček vôbec nepoužíva pojem „SNP“… – mrknite si to v knihách! – prečo?
    Prečo pani Golianová v spomienkach nepriamo pripúšťa výhrady voči manželovmu veleniu? („bol mladý, … veď mohli vybrať iného…“)

    Obidva súčasné články obsahujú drobné chyby, ktoré ukazujú, že boli písané „na jeden šup“. Zaujímalo, kto by bol názoru, že tie texty nie sú tendenčné??
    Nezabudnime, že súčasný štátny rozpočet (= z našich peňazí) živí aj Mičevovove múzeum, aj spolok „antifašistov“, nuž nejakú činnosť potrebujú vykazovať, a aj terajšie 77. výročie je vhodnou príležitosťou. Preto tie články…

    Dnes máme, žiaľ, iné starosti… – alebo niekto žeby chcel naznačiť SNP ako cestu pre riešenie súčasných ťažkostí? Lenže sme príliš malí, asi by zase prišli Nemci…?

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *