Co se událo 1. září 1983 ?
1.září 1983 kolem třetí hodiny ráno se poblíž Japonska zřítilo do moře letadlo Boeing 747 společnosti Korea Airlines (Jižní Korea) s 269 cestujícími. Zachránit se nepodařilo nikoho.
Spojené státy, Jižní Korea a Japonsko neprodleně obvinily sovětské vojenské letectvo, že úmyslně sestřelilo letoun, který během letu z Ancborage na Aljašce do Soulu omylem vnikl do vzdušného prostoru nad Kamčatkou a Sachalinem. Sovětský svaz byl téměř jednomyslně odsouzen a napětí ve vztazích mezi Východem a Západem prudce vzrostlo. Nové údaje, které se vynořily po letech, vyvolávají četné otázky, co vlastně se oné noci nad Japonským mořem přihodilo.
Co když letadlo ve skutečnosti zmizelo 600 kilometrů jižně od místa katastrofy, které bylo oznámeno Washingtonem, takže nebylo sestřeleno raketami vypuštěnými sovětským letounem SU 15? Taková je verze bývalého francouzského námořníka a letce Michaela Brianda, který se pokoušel ve spolupráci s americkou organizací Fond akcí za ústavní vládu a bývalým diplomatem Jahnem Keppelom odhalit tajemství trasy KAL 007. Rozpory ve vyšetřování, zamlčování fakt a mnoho neshod v tvrzení zainteresovaných stran vzbudily v Briandovi takový zájem, že se pustil do přímo titánské práce, aby se dopídil pravdy. Po důkladném prostudování zveřejněných dokumentů, porovnání nebo rekonstrukci plánů letu, letového řádu a rychlosti letadel, po mravenčí práci v archívech japonského parlamentu, pátrání na místě katastrofy a dotazování mnoha japonských očitých svědků zjistil nová fakta a dokonce nalezl i některé části Boeingu 747, ba i různou vojenskou aparaturu.
Ta historie by se mohla zdát prostě fantastickou, kdyby si Briand neopatřil množství záruk, neboť dokázal vzbudit pozornost amerických odborníků a volených činitelů, jako například senátorů Kennedyho a Nunna, takže 4. ledna 1989 interpelovali ministra zahraničních věcí Bakera a žádali o vysvětlení. Kromě toho vzbuzuje Briandovo pátrání dojem, ze některé japonské oficiální osobnosti, byt podporují oficiální americkou verzi, zřejmě, mírně řečeno, pochybují o tom, že se shoduje se skutečností.
Vraťme se k pramenům této historie. Boeing 747 se dosti brzy po startu z Anchorage odchýlil od trasy a vnikl do zakázaného pásma nad Kamčatkou a následně nad Sachalinem; přitom nepřestával letecký dispečink informovat, že letí po stanovené trase, která však ve skutečnosti byla velice daleko. Že by navigační chyba? To není možné, tvrdí Briand. Podle jeho názoru nemohla posádka přehlédnout světla měst, nad nimiž letěla v době, kdy by správně mělo být letadlo nad mořem.
Že by posádka skutečně plnila špionážní úkoly, jak tvrdila Moskva? Ale pro to nejsou důkazy. Z poslechu záznamů sovětských rádiových rozhovorů v tomto sektoru zveřejněných Spojenými státy a Japonskem, však Briand zjistil, že zatímco Boeing 747 pokračoval v letu, jehož směr se neshodoval s letovým plánem, došlo v léto oblasti k několika vzdušným bojům a byly sestřeleny nejméně tři letouny, samozřejmě americké. Americké špionážní letouny RC 135 (Boeing 707 vybavený elektronickými přístroji), SR 71 a EF 111A Rawen (jejichž úkolem byl radioelektronický boj), oblétávaly sovětský vzdušný prostor. Dvě lodi, Badger a raketové loď Elliot, které měly na starosti odposlech, byly v blízkosti Vladivostoku. A současně nad touto oblastí přelétla špionážní umělá družice Země.
Ať už záměrně či ne, provázely let 007 (jak výmluvná shoda čísla) letouny, které měly zjistit, jak je připraven sovětský obranný systém a radarové stanice v jednom z těch prostorů na světě, kde je nakupeno nejvíc zbraní. Jak nám řekl Keppel, letoun se dostal do okruhu »zesíleného provokačního politického nebo výzvědného poslání. A Briand se táže, zda tohoto letadla nebylo použito k vyzkoušení reakce sovětských radarových stanic. RC 135 letěl zřejmě v blízkosti Boeingu 747, když toto letadlo vniklo do prostoru nad Sachalinem. Podle americké verze bylo sestřeleno bez předchozí výstrahy ve 3.26 hodin poblíž ostrova Moneron, když opouštělo vzdušný prostor nad Sachalinem, aby zamířilo k tokijskému letišti Nerita.
Právě v tomto bodu vyslovuje Briand zcela jinou, nečekanou verzi. Podle jeho tvrzení pokračovalo letadlo směrem na jih ještě asi 45 minut, načež se zřítilo do moře na jih od Cugarského průlivu, který dělí japonské ostrovy Honšú a Hokkaidó. K dotvrzení své teorie uvádí Briand tyto argumenty: záznam rádiového spojení letounu (postoupený japonskému parlamentu až po 22 měsících a navíc vystříhaný) obsahuje dva zápisy rozhovorů mezi KE 007 a jihokorejskými letouny KE 015 a KE 050, které se konaly po 17 a 44 minutách po předpokládaném okamžiku tragédie. Kromě toho zjišťuje, že první trosky B 747 byly nalezeny až devět dní po jeho zřícení u pobřeží Hokkaida na sever od Honšú.
Avšak podle japonských map směřují mořské proudy v těchto místech z jihu na sever, takže prostě nebylo možné, aby trosky odnesl proud od Sachallnu na jih. V rozhovoru s Briandem to potvrdil i japonský viceadmirál Konomu, který právě z tohoto důvodu nevěří, že by jihokorejské letadlo mohlo ztroskotat poblíž Sachalinu. A protože se v tomto sektoru nezřítil žádný jiný B 747, zdálo se, že nalezené trosky mohou pocházet jen z letu 007.
Čí jsou tedy vlastně trosky posbírané Američany, Rusy a Japonci kolem ostrova Moneron? Podle názoru Keppela a japonské pobřežní stráže pocházejí z »nesovětských« letounů. Některé úlomky nalezeně Briandem při jeho pátrání (na něž velmi pečlivě dohlížela policie) na japonském pobřeží i u pobřežních hlídek pocházejí nesporně z amerických vojenských letounů, což dokazuje složení některých z nich (titan) a nápisy v angličtině na jiných. Bylo tedy sestřeleno několik letounů, a ne jeden jediný.
Sovětsky svaz však přiznal, že sestřelil jeden letoun, a japonští rybáři viděli, jak se zřítil do moře právě v uvedeném místě a v uvedenou dobu. Podle Briandova názoru to byl RC 135. Co se tedy vlastně stalo s jihokorejským boeingem?
Briand soudí, že ve spletité situaci vzniklé ve zmatku s vojenskými letouny nad Sachalinem americké radarové stanice, které registrovaly letoun 007 mimo stanovený vzdušný koridor, vylétající ze sovětského vzdušného prostoru, ho omylem považovaly za nepřátelský letoun. Kdosi, možná na lodi, iniciativně nařídil boeing sestřelit. Přihodil se tedy stejný omyl jako ten, který stál život cestující íránského aerobusu sestřeleného americkou lodí Vincennes nad Perským zálivem. A potom už se udělalo všechno, aby se na tento omyl zapomnělo.
TA 15/1990
- Jinou verzi akce přináší tento film : V letadle žádní cestující nebyli!