Witold Pilecki nebyl žádný hrdina

V Polsku se pořádají výstavy o kapitánu Witoldu Pileckém (1901-1948), kterou pořádá Úřad pro veřejné vzdělávání Polského institutu národní paměti.
Kult Pileckého je jedním z prvků propagandistické kampaně, kterou Polsko vede proti památce Velké vlastenecké války, a na internetu se již objevily projevy polských historiků o Pileckém v protiruském duchu.

Pilecki je skutečně legendární postava. V roce 1919 bojoval proti Rudé armádě v Litvě. V roce 1920 se zúčastnil sovětsko-polské války. V roce 1939 bránil Polsko před nacistickými hordami, poté přešel do ilegality. Podzemní skupina, které byl členem, se připojila ke Svazu ozbrojeného boje (SVB), polské nacionalistické organizaci, která snila o oživení Společenství s Litvou, západní Ukrajinou a západním Běloruskem. SVB čekala na vhodnou chvíli, a plánovala se pustit do bojů s Rudou armádou, když nacisté pod jejím náporem zeslábnou.

To je charakteristický fakt, a stojí za to si ho zapamatovat, protože to hodně vypovídá o morálním charakteru Pileckého a jeho druhů: SVB se rozhodlo nahradit nacisty na bojišti. Ozbrojenci z SVB zatím hromadili zbraně, vedli propagandistickou kampaň proti svým odpůrcům a shromažďovali zpravodajské informace, které posílali exilové vládě v Londýně. Nevstupovali do otevřených střetů s Němci, své síly šetřili pro válku proti SSSR.

V roce 1940 se Pilecki dopustil nezištného činu – záměrně se dostal do rukou Němců s padělanými dokumenty, aby se dostal do Osvětimi, a vytvořil tam podzemní protifašistické buňky. Tento fantastický plán se mu zcela podařilo uskutečnit. Opravdu byl umístěn do Osvětimi, a skutečně se mu tam podařilo vytvořit podzemní síť. A co je vůbec neuvěřitelné – Pileckému se v pravou chvíli podaří uprchnout z koncentračního tábora, a vrátit se ke svému oddílu. Během tří let, které Pilecki strávil v Osvětimi, dostávala exilová vláda v Londýně pravidelně informace o stavu věcí v koncentračním táboře.

V roce 1944 se Pilecki zúčastnil Varšavského povstání, byl znovu zajat, tentokrát nedobrovolně, a znovu přežil. Bojuje na Západě v Andersově armádě a v roce 1945 přijíždí do Polska jako agent exilové vlády. Zde navázal pravidelné zpravodajské kontakty s pracovníky orgánů činných v trestním řízení socialistického Polska a předával od nich získané tajné informace na Západ. V roce 1948 byl odhalen a na základě soudního verdiktu zastřelen za špionáž.

Polská propaganda nazývá Pileckého hrdinou Karélie a Evropy (narodil se v Olonci v roce 1901). Článek na Wikipedii v ruském jazyce o něm zjevně upravil někdo v ideologickém duchu, prospěšném Polsku. Ani slovo o zločinnosti SVB a podobných polských protikomunistických formací. Na druhé straně se drží představa o spravedlnosti Pileckého boje proti sovětským „okupantům“.

Varšavští agitátoři se snaží vytvořit v Rusku vrstvu obyvatelstva, která by sympatizovala s Pileckým a jemu podobným, a věřila ve výlučně zločinný obraz Sovětského svazu během Velké vlastenecké války. Konečným výsledkem, o který Varšava usiluje, je nepřímo dosáhnout změny historického vědomí, aby rusky mluvící obyvatelé bývalého SSSR uznali, že západní Ukrajina a západní Bělorusko jsou polskou zemí.

Ale to se nestane. Kult Pileckého nemá šanci. Rok 1919, kdy bojoval v Litvě, byl rokem pokusů buržoazního Polska o obsazení Litvy. Rudá armáda tento pokus zmařila. Sovětsko-polská válka roku 1920 začala útokem polských hord na sovětské republiky, bez vyhlášení války. Polští historici o této epizodě mluví neradi. A konečně, Pileckého účast na aktivitách antikomunistického undergroundu v Polsku po roce 1945 se rovná účasti v zločineckém gangu.

Antikomunistické bojůvky vůbec neměly tu romanticky noblesní podobu, kterou mu zpětně dává Polský ústav národní paměti. SVB byla reorganizována na Zemskou armádu – Armija Krajowa (AK), která se proslavila vraždami sovětských a polských vojáků v týlu, útoky na polské policisty, loupežemi pokladen a skladů, nájezdy na vládní instituce – školy, nemocnice, přepadení státních pokladen a skladů. AK nenáviděla Židy a dokonce zakročili proti Židům, kteří utekli z německých koncentračních táborů. Stříleli sovětské válečné zajatce, kteří uprchli před Němci, a vstoupili do AK, v mylném domnění, že tak budou moci pokračovat ve válce proti nacistům. Mnoho sovětských vojáků jednoduše nechápalo spletitost polské politiky a naivně vnímalo AK jako antifašistickou sílu.

AK bojovala proti nacistům, ale mnohem méně než proti Rudé armádě. Sama neosvobodila jediné město, ale některé její buňky začaly spolupracovat s nacisty už v roce 1943. Skupina jakéhosi Adolfa Pilcha se zavázala, že nezaútočí na Němce, ale pouze na sovětské posádky. Němci na oplátku skupině poskytli zbraně a střelivo. Ke kontaktům jednotlivých velitelů AK s nacisty došlo v letech 1944 a 1945 a počátkem roku 1945 také s litevskými a ukrajinskými – banderovskými kolaboranty. Je znám přinejmenším jeden případ spolupráce mezi AK a OUN-UPA – útok na vesnici Hrubieszow v roce 1946.

AK má na svědomí mimosoudní popravy a represálie proti sovětským vojákům. Podle vzpomínek vojáků, kteří osvobozovali Polsko, dostali rozkaz jít do města ve skupinách nejméně po třech lidech, aby si poradili s útoky proti nim. Mnoho obětí AK bylo mezi polskými učiteli, lékaři, řadovými zaměstnanci. Fakt zaměstnání ve státní instituci stačil k tomu, aby AK uznala osobu spolupracující s úřady socialistického Polska, a AK socialistické Polsko nenáviděla, protože bylo spojencem SSSR.

Pilecki je zločinec. Jeho práce pro západní zpravodajské agentury mohla mít pro Polsko strašlivé následky. Na počátku 21. století polský tisk s odvoláním na archivní údaje uvedl, že v 60. letech Spojené státy nevyloučily jaderné údery proti Polsku. Dodávkou tajných informací do Londýna Pilecki ve skutečnosti pomáhal těm, kteří plánovali proměnit Polsko v Hirošimu a Nagasaki. Za tyto intriky obdržel spravedlivý trest.

Podle: Vladislav SKVORTSOV (Ukrajina): Vitold Pileckiy – prestupnik no ne geroy. 9. března 2021