Otevřený dopis velvyslanci USA v ČR panu Williamovi Cabanisovi
Vážený pana velvyslanče,
v úvodu mi dovolte, abych Vám a Vašemu úřadu projevil nejvyšší úctu. V sobotu 19. srpna mne zaujal v Právu váš poměrně obsáhlý článek, jemuž – asi redakce – dala titulek Rozhodnutí o základnách bude na vás . Opravdu podrobně jsem si prostudoval každou Vaši řádku. Je to proto, že čeští občané při nejrůznějších příležitostech zdůrazňují, že se opět peče něco o nás bez nás .
Jsou prostě nevrlí z toho, že to musely být americké noviny, které prozradily, že Amerika hodlá vybudovat raketovou základnu ve střední Evropě, konkrétně v Česku. Z Vašeho článku je to zřejmě definitivní…i když několikrát dáváte důraz, že rozhodnutí bude na nás. Alespoň tahle část Vašeho článku se zdá seriózní a možná i působivá.
Mne však nejvíce zarazila ta střední část článku, v němž píšete: Zkoumaných míst v Česku a Polsku byla celá řada a výsledky šetření by měly být známé na konci srpna. Poté ministr obrany Spojených států učiní konečné rozhodnutí. Pokud Spojené státy osloví s touto nabídkou Českou republiku, bude pouze na vás, jak se rozhodnete. Myslím si, že je věcí české vlády, zda a jakou roli chce v evropské obraně hrát. Je naprosto mylné dávat paralelu mezi tímto obranným zařízením a nedobrovolnými vojenskými základnami tak, jak je Češi znali v minulosti. Tehdy nezvaní návštěvníci nežádali o povolení, neměli zájem na společných akcích a dozajista se nedělili o informace, na jejichž základě by se Češi mohli rozhodovat o své budoucnosti.
Pane velvyslanče, kde jste sebral svá poznání? Amerika se také radila se světem, když svými tunovými bombami rozrývala celý Vietnam? Nebo se také radila s NATO, když pronikla do Iráku, ve kterém už zanechala stovky svých vojáků a desetitisíce Iráčanů, kteří ne a ne se smířit s americkou demokracií? Nerad se ale oddávám emocím, o které se zasloužila americká armáda a raději se vracím k faktům. U nás už jednou existovaly raketové základny. Jejich zřízení bez velkého humbuku vždy projednala každá vláda té či oné členské země Varšavské smlouvy, protože i Varšavská smlouva ctila výsostná práva zemí socialistického společenství. Pamatuji se, jak i mnozí diplomatičtí pracovníci se zajímali o úspěšnost i neúspěšnost cvičení jednotek Varšavské smlouvy, ale také o to, kolik raket míří na Západ. V tomto případě chci jen uvést to, že v případě vybudování raketové základny v Česku, tato pozornost se změní na nás a nutně budeme muset počítat s řadou nejen teroristických útoků, ale i s příletem nepřátelských raket. Každý jen poněkud vzdělanější důstojník vám řekne, že úkolem každého velitele je zničit nejbližší bojovou raketovou jednotku. Proč bychom například my měli ochraňovat Ameriku, která má docela pěkné příjmy z vízového styku, ale i z pronikání do našeho průmyslu, který obrala o mnohé osvědčené podniky a závody. Chci Vás ujistit, že k Americe nechovám zášť, protože moji předkové v Americe spí svůj věčný sen a Ameriku milovali a vím, že Amerika prostřednictvím své průmyslové revoluce obohatila celý svět, ale ve své vojenské politice stále šlape jako slon v porcelánu. Já také – spolu s Vámi – věřím, že občané Česka budou mít možnost v referendu říci své ano, nebo ne na adresu americké vlády. Žel, záleží to také na našich politicích. Ti dnes ale mají jiné starosti. Jak si zachránit tučná místa…ve vládě, v akciových společnostech a žel i v policii a armádě. Toť vše, co jsem Vám chtěl sdělit.
S veškerou úctou
Jaroslav PROCHÁZKA, novinář důchodce, Karviná
22. srpna 2006, Jaroslav PROCHÁZKA