Zapšklý hyenismus
Po překvapivé smrti skladatele Karla Svobody nás Lidovky oblažily nesmírně fundovaným komentářem Jana Rejžka.
Dozvěděli jsme se, že vlastně Svoboda byl darebák, protože psal své skladby v době minulého režimu, že vůbec jeho sláva nepřekročila hranice naší země, protože o něm jistý hudební server nic neví, že hrůza nás musí objímat, uvědomíme-li si, že nejen podepsal antichartu, ale ještě při té příležitosti seděl v předsednictvu v Divadle hudby vedle Evy Pilarové a Karla Gotta. Nebyl ani vlastně vůbec schopný. Z jeho talentu, který měl zřejmě podle pana Rejžka v mládí, nezbylo už vůbec nic, jen spolehlivě instanční rutinní řemeslo a ‚zhudebňování sama sebe‘ . A navíc dokonce byl tak podlý, že v roce 1989 převzal i titul zasloužilého umělce. Je tudíž třeba ho rychle vymazat z našich učebnic, zapomenout na jeho hity (vlastně ony žádné nebyly) a číst si na pokračování glosy pana Rejžka. Ten jediný ví, co je správné a co nikoli. Pan Rejžek, muž vskutku čistý jako lilie. Jen nechápu, proč vůbec pracoval v režimní Melodii, kterou vydávala Panorama, vydavatelství ÚV KSČ a tedy byl nomenklaturním novinářem. Dnes zasvěcenci ho nazývají zapšklík a už vůbec nedodávají jeho jméno. Prý i v příslušném listu se na něj podle tohoto jména člověk doptá. Omlouvám se, nezkoušel jsem to. Jednou jsem sice seděl v metru proti němu, ale neměl jsem tu čest, aby se na mě podíval. Mohl by mě znát. Svého času jsem byl členem redakční rady režimní Melodie a měl tu čest číst některé zbrklosti kritika za každou cenu. Nebyl totiž často ani tak kritikem jako denunciantem a pravdu měl vždy jen a jen on. Proto míval často problémy. Nikoli však politické. K tomu mu zřejmě chyběla odvaha.
Nestálo by za to se Zapšklíkem Rejžkem zabývat, kdyby jeho Úhel pohledu, pod nímž skrývá v lidovkách svůj nenávistný přístup, nebyl příšerným hyenismem.
A ona Rejžkova tvrzení? Copak si myslí, že nikdo na světě nezná Svobodovu Lady Carneval, Včelku Máju, Jsi můj pán, Ještě že tě lásko mám nebo dejme tomu Stín katedrál? Že jeho muzikály nepřekročily naše hranice? Co je to za kritika, který může vyslovit takové, promiňte mi to slovo, blbosti? Neměl by se raději zastavit v jisté nemocnici v severní části Prahy a pohovořit si s místními kapacitami o svém zdravotním stavu? Je totiž hrůzné pomyšlení, že lidé podobného typu se pohybují po našich ulicích, lidé nasáklí nenávistí a hyenismem.
Na závěr proto dovolte hodnocení díla Karla Svobody z úst Marty Kubišové, jež na rozdíl od pana Rejžka měla odvahu proti minulému režimu vystoupit: Zrovna se chystám do divadla, kde v recitálu už pátým rokem zpívám dvě jeho písničky, Depeši a Nechte zvony znít. Mám z toho sevřené hrdlo. Karel byl jedním z prvních, kdo pro mě v Praze psali. Byl ještě neznámý mladý muzikant, ale už tehdy mu to dobře šlo. Měl úžasnou schopnost psát báječné melodie…
2. února 2007, Jaroslav KOJZAR
Podle : Haló noviny, http://www.halonoviny.cz/index.php?id=87221