S pravičáky se nemluví
I když toto provolání občanů a občanek adresované všem občanům a občankám bez ohledu na jejich veřejné funkce či postavení v aparátech politických stran, je již staršího data, stále neztrácí bohužel nic na své aktuálnosti.
S rostoucím znepokojením sledujeme lehkost a bezstarostnost, s jakou jsou v posledních letech ve veřejném životě – na politické scéně, ve veřejnoprávních i soukromých médiích – přijímány a představovány pravicové názory a hodnoty jako jediné správné, zatímco některé skupiny občanů a občanek mají být z veřejné diskuse vylučovány pro údajný "extremismus". Připomínáme zdánlivě samozřejmý fakt, že svobodné volby nejsou předpokladem demokracie – jsou politickým nástrojem, který neospravedlňuje politické subjekty, které se volebního klání účastní.
V situaci, kdy nelze ovlivňovat rozhodování a jednání politických stran jinak, než jednou za čtyři roky svým hlasem, je používání pojmu "demokracie" (tedy "vláda lidu") velice sporné. I kdyby se pro pravicové strany (nebo pro sociální demokracii vládnoucí převážně v duchu pravicových hodnot) vyslovilo 100 % voličů (což je skutečný smysl zákazu KSČM), nebyly by jen proto méně zodpovědné za podvodnou privatizaci a následnou toleranci tunelování a rozkrádání miliardových majetků, vyhazování miliard za různá pochybná mezinárodní zasedání, za zlaté padáky, za podepsání Asociační dohody s EU a za vstup země do NATO (obojí bez schválení občanů a občanek v referendu), za zavlečení země do válečných konfliktů v Jugoslávii, Afghánistánu a Iráku či stoupající nezaměstnanost a oklešťování sociálních práv. Výsledky voleb (které jsou mnohem spíše výsledky mediálně manipulované "veřejné diskuse," z níž jsou některé názory předem účelově vylučovány) nevrátí vytunelované miliardy a už vůbec ne zmařené životy.
Připomínáme české veřejnosti, že současný stav České republiky, jejích institucí a polistopadového vývoje vychází z integrace do globálního kapitalismu. Ten je přitom dodnes zodpovědný za brutální války, hladomory a ekologické katastrofy. Je sice důležité připomínat si oběti dvou totalitarismů dvacátého století – fašismu a pseudo-komunismu – pokládáme to ale za pokrytecké ve chvíli, kdy to je spojeno s ospravedlňováním zločinů kapitalismu a s opomíjením jejich obětí.
Nehlásíme se ke KSČM a už vůbec ne k minulému režimu (který byl ale stejně jen krutou parodií levicových myšlenek). Nemůžeme ale nevidět, že KSČM příležitostně artikuluje názory na sociální problematiku, otázky války a míru a další témata, která jsou pro zbytek politické scény "tabu," kterými ale reprezentují podstatně větší část společnosti než své voliče. Za horlivým antikomunismem tak vidíme snahu zbavit se opačného názoru, vykázat jej "okraj společnosti" a tak vytvořit novou totalitu.
Odmítáme rovněž ideologické používání pojmu extremista. Dříve byli extremisty a extremistkami náboženští reformátoři a reformátorky, pak demokraté a demokratky, bojovníci a bojovnice za zrušení otroctví či za práva žen. V různých historických dobách byl pod nálepku "extremismus" zařazován antifašismus i boj proti pseudo-komunismu. Dnes jsou za extremisty prohlašováni zase radikální ekologové, bojovníci za svobodnou a samosprávnou společnost či stoupenci nových kulturních trendů. Mají-li být hlasatelé odlišných názorů vyloučeni z veřejné diskuse nebo dokonce zbaveni svých práv politicky se organizovat, nelze vůbec hovořit o "demokracii" v jakémkoli smyslu.
Nedovolme, aby sebehroznější, ale dnes naprosto účelově zneužívané zločiny z minulosti překryly debatu o zločinech současných. Nedovolme, aby byl z veřejné diskuse kdokoli vylučován pod jakoukoli "extremistickou" záminkou.
Ze stránek : http://nemluvi.wz.cz/