Demokracie a jaderné zbraně (7)

rusgpCESTA K ŘEŠENÍ PROBLÉMU

Je pochopitelné, že odtajnění informací o jaderných zbraních vyžaduje pečlivě zvážený přístup. Je mnoho informací, které je třeba držet v tajnosti. Vztahuje se to na technické zařízení mnoha existujících i perspektivních systémů zbraní a jaderných bojových náloží, systémy řízení a výstrahy, operativní plány bojového nasazení sil a seznamy cílů. Podobná praxe s utajováním je přijata i ve zcela demokratických zemích – v USA, Velké Británii a Francii. Tam se ostatně také dopouštějí mnoha chyb v jaderné politice. Převaha demokratického systému není v tom, že by byla zárukou proti omylům, nýbrž v tom, že umožňuje svobodně posuzovat problémy na základě hodnověrných informací a napravovat chyby včas, ještě předtím, než se stanou příčinou nenapravitelných škod.Co se týče Ruska, velký soubor informací o rozvinutých silách a programech jejich rozvoje, o rozdělování finančních zdrojů a opatřeních k upevnění strategické stability nelze udržovat v tajnosti. Na druhé straně obrovský objem informací je i tak poskytován do zahraničí (výměna údajů v rámci Smlouvy SNV-1), a rovněž Organizaci spojených národů (kterou informujeme o financování svých jaderných programů). Není důvodu utajovat tyto údaje uvnitř vlastní země, pokud se samozřejmě nebudeme řídit zájmy resortů, které se snaží zachovat si monopol na tvorbu rozhodnutí a možnost skrývat chyby a omyly. K tomu, aby bylo možno strhnout nesmyslnou roušku tajemství z takových informací, je nutno vnést podstatné opravy do Zákona o státním tajemství.Je rovněž zapotřebí všemožně rozšiřovat úlohu zákonodárné moci při utváření vojenské politiky vůbec a jaderné zejména.

Prostředky k dosažení tohoto cíle jsou parlamentní jednání, vyšetřování a možná i změna v ústavě, která by udělila Federálnímu shromáždění kontrolní funkce (nyní je pouze zákonodárná a zastupitelská). Členové parlamentu potřebují informace, které nejen umožňují soudit o vzájemném poměru rozpočtových prostředků, vyčleňovaných řekněme na komunální výdaje na jedné straně a na zásobování armády a námořnictva na straně druhé. Potřebují takové informace o financování, na jejichž základě si dokážou utvořit názor na nejdůležitější priority vojenské politiky a vojenského stavebnictví, takové jako jaderné odstrašování na globální úrovni a na válčištích, útočné a obranné strategické systémy, síly obecného určení, potenciál pro vedení rozsáhlých i lokálních válek, kontingenty pro rychlou reakci a mírotvorné operace, rozdělování zdrojů k zábraně případné hrozby na západě, jihu a východě. K tomu, aby se to stalo realitou, je nutno odpovídajícím způsobem podstatně přepracovat Zákon o rozpočtové klasifikaci.V Zákoně o obraně je účelné legalizovat institut civilního vedení Ministerstva obrany, včetně aparátu tohoto ministerstva, podřízeného pouze jemu a schopného objektivně hodnotit návrhy, předkládané vedením různých druhů ozbrojených sil a Generálního štábu.Rovněž je nutno přijetím zvláštního zákona značně zvýšit úlohu Rady bezpečnosti. Je důležité, aby se stala nejen konzultativním orgánem podřízeným prezidentovi, nýbrž nadresortní organizací, jejímž úkolem bude analyzovat pozice silových struktur a koordinovat jejich činnost spojenou s realizací směřování prezidenta a parlamentu v oblasti národní bezpečnosti, zvláště na styčném bodě vnitřních i zahraničních problémů a výzev. Je třeba posoudit možnost změny systému řízení v nejvyšším článku (Kazbek) v aplikaci na ruský politický systém a přijmout zákon o právním nástupnictví vrchního velení se stanovením posloupnosti státníků, kromě prezidenta a premiéra, kterým jsou udělovány plné moci pro rozhodování o použití jaderných zbraní. Konečně je zapotřebí všemožně stimulovat expertní výzkumy a naslouchat doporučením nezávislých vědeckých a společenských organizací, jakož i jednotlivých významných odborníků. Budou-li mít volný přístup k širokým a hodnověrným informacím, dokážou navrhovat alternativní, resortního tlaku zbavené přístupy k problémům bezpečnosti. Na druhé straně bude jejich práce napomáhat tomu, aby prezident a parlament přijímali ověřená a optimální rozhodnutí ve strategické perspektivě.

Závěr

Alexej Arbatov – člen-korespondent Ruské AV (RAN), ředitel Střediska mezinárodní bezpečnosti IMEMO RAN, člen redakční rady časopisu Россия в глобальной политике (Rusko v globální politice).

RUSKO V GLOBÁLNÍ POLITICE • ÚNOR • 2006 – http://www.globalaffairs.cz/

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *