90. let Říjnové revoluce (6)

logoNázorové rozdíly, které vznikly na poradě 10. října, však trvaly.

Margarita Fofanovová (47-48): "Po 10.(23.) říjnu (po prvním zasedání ústředního výboru strany, které se konalo na Karpovce a bylo věnováno otázce ozbrojeného povstání, kde Zinovjev a Kameněv zůstali jako jediní v opozici), přibližně od 13.(26.) začala osobní korespondence Vladimíra Iljiče se Zinovjevem. Někdy nabývala nepříjemného rázu. Vladimír Iljič reagoval velmi bezprostředně na dopisy, které dostával. Začal chodit do jídelny nejenom jíst (třikrát denně), ale také když byl pobouřen Zinovjevovými dopisy. Ukazoval mně je a svěřoval se se svými obavami, spojenými s nejaktuálnějšími politickými otázkami."

Platí názor, zřejmě pod vlivem některých filmů, že když se Lenin skrýval před kontrarevolučními slídily, byl sám, zcela izolován, neměl žádné zprávy, byl nervózní a zneklidněný… Zkrátka byl odtržen od vedení revoluce. To, co bylo řečeno, ukazuje situaci poněkud jinak. A zřejmě to nebyl jediný případ.

Ano, takový názor existuje. Pokračujme v přehledu vzpomínek:

Ejno Rachja (49): "Vladimír Iljič se po příjezdu do Petrohradu dal horlivě do práce… Přijímal některé soudruhy… Byl na několika schůzích svolaných z jeho iniciativy. Konaly se schůze se členy ÚV… Vladimír Iljič na nich kategoricky nastolil otázku dobytí moci.
Provázel jsem ho na všechny tyto schůze jako "osobní stráž", jako "průvodce"…

Po celou dobu, co jsem měl na starosti jeho bezpečnost, neprojevil Lenin ani jednou strach, že ho mohou chytit, i když nebezpečí bylo velké. Neustále horlivě pracoval, psal články do novin a dopisy soudruhům, dával pokyny a nervózní byl jen v tom případě, když dlouho nepřicházely odpovědi na dopisy, nebo když nepřišly včas noviny. Když jsem se ho někdy snažil uklidnit a navrhoval mu, abychom chvilku počkali, vždy mi říkal, že čas na nás nepočká, že musíme předběhnout dobu a že musíme předem vědět, jak se bude vyvíjet situace; jestli se to nenaučíme dělat, nikdy nedobudeme vítězství…

Takovou energii a umění, s jakými Lenin řídil stranu, snad už nikdo jiný neměl…
Usiloval o dosažení vítězství dělnické třídy s takovým zanícením, že zapomínal na nebezpečí, které mu neustále hrozilo ze strany buržoazie."

Alexandr Šotman (50): "Po příjezdu do Petrohradu vzal Iljič bezprostřední řízení přípravy Října do svých rukou. Od té doby se na ÚV ani jedna více méně vážná otázka neřešila bez dohody s Vladimírem Iljičem."

Nikolaj Podvojskij: "Lenin z ilegality neustále a naléhavě spěchal s přípravou povstání, všemožně dokazoval jeho včasnost a nutnost… Už v ilegalitě Lenin prověřoval připravenost Rudé gardy (51) a vojenských jednotek k povstání. Zkoušet před rozhodujícím krokem tep země, měřil sílu vlivu bolševiků. Po velmi podrobném rozboru politické a vojenské situace s nedostižitelným uměním rozhodl, že nastala pravá chvíle."

Každé slovo těchto svědků lze potvrdit dokumenty.

Pokračování

47-48. FOFANOVOVÁ MARGARITA (1883 – 1976) – v ruském revolučním hnutí od r. 1902, členka komunistické strany od r. 1917. Po Říjnové revoluci pracovala ve státním aparáte, pak se věnovala vědecké práci. M. Fofanovové patřil poslední konspirační byt Lenina. Skrýval se tam v říjnových dnech. 49. RACHJA EJNO (1885 – 1936). Člen komunistické strany od r. 1905. Účastník revoluci 1905-1907 a 1917 v Rusku a finské revoluce 1918. V roce 1917 byl Leninovým osobním strážcem, od r. 1918 v Rudé armádě. Nezákonně odsouzen v době kultu Stalinovy osobnosti. Posmrtně rehabilitován.
50. ŠOTMAN ALEXANDR (1880 – 1937). Člen komunistické strany od r. 1898, účastník tří ruských revoluci. Po Říjnu pracoval ve stranických a státních orgánech. Nezákonně odsouzen v době kultu Stalinovy osobnosti. Posmrtně rehabilitován.
51. RUDÁ GARDA – ozbrojené oddíly dělníků, hlavní úderná síla Říjnové revoluce. Oddíly Rudé gardy byly zakládány pod vedením bolševiků v průmyslových závodech. V březnu 1918 se stala součástí Rudé armády.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *