SOVĚTSKÝ SVAZ, „STALINISMUS“ A MY

logoBohužel, v minulosti jsme se od základu a věcně problémem "stalinismu" a třicátých a čtyřicátých let nezabývali. Až po zániku Sovětského svazu a dalších socialistických zemí vnutili nám kontrarevoluce a triumfující nepřátelé, abychom se zpracováváním své historie začali zabývat. Vedoucí funkcionáři mnohých stran se podřídili tomuto tlaku a osvojili si nejen dikcí, nýbrž i způsob myšlení našich nepřátel.

 

Příčiny událostí tohoto období nebyly dosud prozkoumány objektivně a vědecky, se zvážením všech podmínek. Argumenty protivníků nebyly prohlédnuty, nýbrž emocionálním způsobem převzaty. Začalo se s ospravedlňováním, omlouváním, podbízením se, "účtováním". Mnozí soudruzi, kteří osobně výstavbu SSSR, třicátá a čtyřicátá léta v Sovětském svazu, obranu SSSR proti vnitřním a vnějším nepřátelům aktivně prožili, měli o tom mnoho poznatků. Ale protože byli stoupenci Sovětského svazu a proti nepřátelům socialismu, mlčeli. Domnívali se, že by tím prvnímu socialistickému státu uškodili. Myslím, že jim to dnes nelze vyčítat.

Předpokládali, že v archivech bývalého Sovětského svazu je k vysvětlení všech otázek dost neuveřejněného materiálu. Bohužel, mnoho těchto dokumentů bylo během kontrarevoluce a po ní z jakýchkoli důvodů přehráno do rukou nepřátel. Když někdo (jako např. já) patří k těm, jejichž rodina byla v této době postižena, je pro něj zvláště těžké tyto události objektivně posuzovat. Ale pro nás, komunisty, je právě dnes, 13 let po vítězství kontrarevoluce v SSSR a v dalších socialistických zemích, nutné, abychom o tom mluvili – ale jako komunisté, vycházejíce z historických skutečností, a nikoli tak, abychom jako antistalinisté nahrávali nepříteli. To je důležité zvláště při úvahách o programu strany.

Ruská říše byla v r. 1917 uvnitř kapitalistického systému "okrajovou zemí" . Existovala sice průmyslová centra, ale největší částí obyvatelstva bylo rolnictvo. Vysoké bylo procento negramotných (nevolnictví bylo zrušeno teprve v r.1861.) Zhroucení carismu bylo pro všechno obyvatelstvo vysvobozením; slabá buržoazie tu stála oproti sice stejně slabému, ale bojovnému proletariátu. Revoluce byla vedena dělníky, ale podporována masou rolnictva, protože dělnická třída se ukázala jedině schopnou proti nepřátelskému světu zvítězit. První světovou válkou, revoluci a občanskou válkou a cizí intervencí byla výrobní základna rozvrácena. Výstavba země byla pak nesmírné ztížena hospodářskou blokádou Západu.

V době Říjnové revoluce byly ekonomické a politicko-společenské podmínky a stupeň vzdělání lidu pro přechod od feudálně absolutistického stadia kapitalismu – obecně – pro přechod k socialismu nezralé. Prvním a něj naléhavější m úkolem sovětské vlády po Říjnové revoluci bylo urychleně zemi ztechničnět a zprůmyslnit, aby by byla překonáno vývojové zpoždění, pozvednuta životni úroveň a vzdělanost lidu. aby se pracujícím dostalo sociálního zabezpečení. A aby se stát stal schopným k obraně proti cizí intervenci. Toho bylo s nesmírným úsilím dosaženo, ale za obrovských obětí, přísnými opatřeními v oblasti výstavby a výchovy, při částečném odsunutí cílových představ o socialistické společnosti. Třídní boj trvá i během výstavby socialismu, zostřován vnějším ohrožením. Síla vědomí působí nejen na straně revoluce, nýbrž také na straně odporu a otevřené kontrarevoluce (Chruščov, Gorbačov). Přechod k socialismu je dlouhodobou záležitostí. Základem je odstranění ekonomických základů třídní struktury, politická jednota socialistického státního vedení, přestavba v oblasti výchovy – za spolupráce většiny lidu. To opět vyžaduje účast lidu na státní činnosti, formy demokracie od zdola nahoru, rozšíření instituci samosprávy, spolurozhodování v závodech, atd. Mnoho z toho bylo obsaženo, ale jenom částečně uskutečněno v ústavě z r. 1937.

Sovětský svaz musel při již uskutečňovaném přechodu k socialismu dohánět stupeň vývoje kapitalismu, čímž vznikaly politicko ekonomické problémy a protiklady. Chyběla ekonomická základna, vyspělá dělnická třída, zkušenost mas – vše nutné k vybudování demokratických struktur státu. Chybělo světonázorové hnutí, potřebné pro vzdělání lidu, pro osvětu. Pro správu musel být nevyhnutně převzat byrokratický aparát. Přes to všechno bylo za vedení malé, ale obětavé komunistické strany uskutečněno radikální zrevolucionizování výrobních vztahů. Ty však mohly fungovat jen tehdy, když strana na sebe vzala administrativní a výchovné úkoly – což by při postupném, organickém vývoji měla převzít dělnická třída. Tím byl založen vznik byrokratického stranického aparátu. Za podmínek společenské a ekonomické nezralosti nebylo jiného východiska. Diktatura proletariátu mohla být dlouhou dobu jen diktaturou strany. A tímto způsobem byla v obrovském tempu a pod tlakem uskutečněna kolektivizace zemědělství, výstavba obrovského průmyslu, rozšíření obsáhlého systému lidové výchovy.

Na tyto podmínky rozporuplného vývoje sovětské společnosti onoho období je třeba brát zřetel při pohledu má vývoj socialismu v SSSR a na vedoucí roli Sovětského svazu v mezinárodním komunistickém hnutí.

Fakt zatýkání, pronásledování a procesů v třicátých a čtyřicátých letech v Sovětském svazu představuje pro komunisty velký problém. Protože vedle odůvodněných případů odsouzení a poprav špionů, kolaborantů, sabotérů a diverzantů, tedy nepřátel Sovětského svazu, došlo také k neoprávněným obviněním a rozsudkům. Socialistická zákonnost byla mnohokrát porušena, to je nepochybné. Ale tenkrát byla nutná veliká bdělost, neboť nejen uvnitř existovalo mnoho nepřátel; byly dobře známy i útočné plány německého fašismu. Čteme-li zprávy tehdejšího vyslance USA z doby procesů (1937-1941) (J.E.Davies. "Vyslancem v Moskvě" – autentické a důvěrné zprávy o Sovětském svazu až do října 1941), dovídáme se např. o procesu proti Bucharinovi m.j. 17.3.1938: "…Obecným míněním těch diplomatů, kteří byli pravidelně přítomni jednání bylo, že proces odhalil silný politický a nanejvýš vážný komplot, což diplomatům vysvětlilo mnohé dosud nevysvětlitelné události minulých šesti měsíců."

Soudíme-li, že Davies a Pritt (a Brecht) soudili správně o moskevských procesech, vyvstává nutně otázka: jestliže Chruščov a Gorbačov dodatečně v oněch procesech odsouzené prohlásili za nevinné, nedělali to proto, že s nimi sympatizovali, nebo (Chruščov) byli jejich tajnými komplici a chtěli onu v minulosti ztroskotanou věc dovést do konce? (K.Gossweiler, "Proti revizionismu", Mnichov 1997).

Hlavním argumentem "antistalinistů" jsou procesy proti někdejším funkcionářům KSSS a represálie proti kulakům, agentům a špionům, disidentům a sabotérům a jiným skutečným nebo domnělým nepřátelům. Velká část obviněných byla asi nevinnými obětmi denunciantů, šplhounů atd. a nikoli obětmi oprávněné bdělosti – zvláště po uchopení moci  Hitlerem v Německu a při jeho zuřivých štvavých projevech a horečných přípravách na "konečný boj proti židobolševickému světovému spiknutí." Stalin jistě věděl o velké tvrdosti vůči těm,   kteří neodpovídali vysokým nárokům na disciplínu a spolehlivost, jež vyžadovala tehdejší   vnější i vnitřní situace Sovětského svazu, nebo kteří se tomu stavěli na odpor. Docházelo také k udavačství, svévolnému jednání a přehmatům policie a soudů, způsobeným proletáři, kteří se teprve nedávno naučili číst a psát a podle toho chápali "revoluční bdělost."  Docházelo přitom k těžkému porušování socialistické zákonnosti, jímž naši protivníci pokrytecky operují ve jménu lidskosti, kterou imperialismus každodenně pošlapává daleko více než  kdykoli "stalinismus". Monstrózní zločiny imperialismu nikdo nevypočítává! Samozřejmě, že vysvětlování vnitřní a vnější situace, která k procesům a represím vedla, neslouží k jejich ospravedlňování, jak tvrdí antistalinisté. Má posloužit k jejich  pochopení a potírání hysterie, jejímuž šíření revizionisté napomohli.

Co se týká tzv. čistky důstojnického sboru Rudé armády v r. 1938, byly už její obětí a příčiny prověřeny historiky (viz A. Schon). Velká část vyšších a středních důstojnických kádrů byla přestárlá a málo rozuměla modernímu vedení války. Pocházeli z doby občanské války a války proti interventům, kdy Rudou armádu vedl Lev Trockij. Mnozí důstojníci byli Tráckým jmenováni nebo povýšeni. Mnozí měli k Trockému blízký vztah a i   byli proto později, když došlo k i   procesům   proti   trockistické a bucharinské opozici, považováni za   nespolehlivé.   Ona opozice jistě pronikla i do částí armády. To byl pro vedení KSSS dodatečný důvod, aby starý důstojnický sbor nahradila mladými kádry z vysokých vojenských škol. Tvrdá rozhodnutí, kterými to bylo provázeno, musí být nepochopitelná těm, kdo si neumí představit mentalitu, která v KSSS a v Rudé armádě vznikla v nemilosrdné občanské válce a v boji proti interventům. Psychologicky se stále uvažovalo jako za válečného stavu. Tato mentalita byla podpořena novými hrozbami na Západě i na Východě. Tvrzení, že čistky byly příčinou těžkých porážek Rudé armády po napadení  hitlerovským  Německem, se už  popírá. Hitler věděl, že Rudá armáda začala modernizovat  svůj velitelský sbor a svou zbraňovou techniku.   Nová letadla, tanky a dělostřelectvo, nové ruční palné zbraně  atd. nebyly z velké části ještě ve výrobě, armáda jimi nebyla ještě běžně vyzbrojována. Proto se Hitler rozhodl pro útok a učinil tak taktikou bleskové války, vyzkoušené na západě. Všichni vojáci vědí, že za takových podmínek je okamžitá obrana nesmírně těžká. Politicko-vědecká analýza – při  vynechání  Stalinovy  osobnosti –  by objasnila  historické podmínky, které vedly k tomu,  co se nazývá   "stalinismem". Pouhé morální odsouzení despotických rysů sovětského komunismu v době obklíčení Sovětského svazu může být vedeno čistými úmysly, ale nepřivádí k pochopení historické minulosti, které je nutné, aby se jí porozumělo a aby se její chyby v budoucnosti neopakovaly (H.H.Holz, Porážka a budoucnost komunismu).

Bylo podmíněno politickými, hospodářskými  a   strategickými okolnostmi, že se demokracie nemohla rozvíjet tak, jak by to bylo žádoucí z našeho dnešního pohledu. K pomalému demokratickému vývoji nebyl prostě dán prostor. K dispozici byla  jen krátká doba. V nejkratší  době musela  být  činěna  vážná  rozhodnutí  (např. německo-sovětský pakt o neútočení: SSSR přistoupil na Berlínem nabízený pakt, protože západní mocnosti nebyly ochotny uzavřít dohodu o společné obraně proti fašistickým útočníkům) – jinak by nebylo   dosaženo vítězství ve válce. Mnohá rozhodnutí byla asi z dnešního hlediska nesprávná a mnohá odporovala základním komunistickým přístupům. Dnes je snadné mluvit abstraktně o demokracii a o našich představách o socialismu. "SSSR byl mezi oběma světovými válkami ohrožen uvnitř i zvenčí. V takové situaci se státní moc nemohla obejít bez  represí. Neboť po vítězné revoluci je třeba vládnout s cílem dosáhnout beztřídní společnosti. Tento protiklad se za  podobných podmínek bude opakovat"  (H.H.Holz,  Komunismus dnes, 1995).

Charlotte Rombach, Přeloženo z německého časopisu Offensive.

Mladá Pravda, časopis KSM, 9/2007

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *