Madridský dopis

fiesta_30aniv dopis, který se četl na oslavě PCE v Madridu. (česká verze)

 

Vážení komunisté, kamarádi a přátelé,

předně bych chtěl poděkovat kolegům z komunistické strany, za vstřícnost a přečtení následujících řádků. Byl jsem vašimi kolegy požádán, abych napsal pár slov o stavu České republiky po revoluci v roce 1989. Jsem jedním z redaktorů levicového webu www.novysmer.cz, sympatizant komunistické strany. V České republice většinou nemůžeme být oficiálně ve straně, aby nás nevyhodili z práce, nebo jen tajně. Proto je pro řadu lidí výhodnější být pouze sympatizant a navíc vystupovat pod pseudonymem. K levici jsem se dostal postupně tím, jak jsem nesouhlasil s tím co se v naší malé zemi děje.

Obyvatelé ČR mají velmi dobré zkušenosti s budováním rozvinutého socialismu, mají zároveň i zkušenosti s budováním kapitalismu a to v jeho nejranější podobě, který se k nám po roce 89 dostal s tzv. „svobodou“. Víme, že se v západních zemích o nás hodně lhalo a můžete tudíž mít zkreslené představy o reálném socialismu. Před rokem 1989 byla situace zhruba následující. Všichni lidé museli mít práci, byla povinnost pracovat – dávalo se razítko do občanského průkazu. Kdo nepracoval, byl příživník.

Nemuseli jsme se bát o práci a nebyli u nás žebráci a bezdomovci – další to produkt kapitalismu.
Zdravotnictví bylo zdarma pro všechny a bylo vždy na úrovni.
Školství – od základního až po vysoké bylo zdarma.
Vojáci československé socialistické armády se nemuseli účastnit cizích válek ve světě.
Nemuseli jsme se bát terorismu.

Byli jsme vychováváni v míru a přátelství mezi národy. Tomu odpovídala i kultura, skladba televizních pořadů a mimoškolní výchova. Z dob socialismu máme nejlepší filmy, které se vysílají dodnes a patří mezi klasiku. V pořadech pro děti nebylo násilí, tak jako dnes, když vidím co se vysílá, běhá mi mráz po zádech. Ruku v ruce s vyšším pořádkem, byla nižší kriminalita. Po roce 89 ji pomohl zvýšit i tehdejší prezident Václav Havel svoji rozsáhlou amnestií.Neměli jsme žádný zahraniční dluh, země byla v podstatě hospodářsky soběstačná, navíc jsme podporovali jiné rozvojové státy po celém světě. Nebyli jsme žádné opice na stromech, jak někdy západ označuje východní státy, žili jsme vysoce kulturním životem. Obyčejní lidé měli na kulturu čas, ne jako dnes, kdy ve společnosti převládla honba za penězi a kariérou.

Po sametové revoluci v roce 89 přišel zlom. Veškerý státní majetek se rozkradl, říkalo se tomu privatizace, kterou řídil Václav Klaus, ale obohatila se jen úzká skupinka lidí. Podniky se prodali, většinou do zahraničí, ostatní se zničili, zkrachovali. Stát se obrovsky zadlužil, vytuneloval (podvodnými triky se odsáli peníze do soukromých rukou jedinců, kteří věděli jak na to). Další obrovské peníze stojí prohrané arbitráže. Je nás 10 milionů, ale víc jak 500 tisíc nezaměstnaných. Platby u lékaře se stávají běžnou věcí, spouští se privatizace všech nemocnic, kam to celé povede, myslím že zdůrazňovat nemusím. Školství je zatím zdarma, ale již se diskutuje o zavedení školného, pomůcky a učebnice musí rodiče platit. Obrovsky se zvýšil rozdíl mezi chudými a bohatými, vzrostla kriminalita. Zvyšuje se počet uživatelů drog a to i mezi mladistvými. Vzrůstá i počet sebevražd z finanční tísně, lidé si půjčují peníze, které následně nemohou splácet, tak to řeší dalšími úvěry, až se dostanou do bezvýchodné situace.
Ve vládě a na ministerstvech nejsou lidé odborníci, všude vládne byrokracie, korupce a kupčení s pozicemi. Ve společnosti převládá angloamerická kultura, o té Vaší, španělské toho nevíme mnoho.
Ve společnosti v současné době vládne silná antikomunistická nálada, podporovaná sdělovacími prostředky. KSČM je silně diskreditována v očích mladých a zamlčují se pozitivní stránky socialismu. Překrucuje se historie, boj proti komunismu je zároveň bojem proti všemu, co přichází z Ruska. Zamlčuje se rozhodující podíl SSSR na našem osvobození, a dnes v podstatě vadí i ruská a východní kultura.

Vše je zaklínáno heslem proti komunismu a nesvobodě. Ale skutečná svoboda společnosti se ukazuje právě nyní, když u nás chtějí Američané postavit radar a umístit k nám cizí vojáky – přitom po odsunu sovětských vojsk v 90. letech řada politiků v čele s Václavem Havlem prohlásili, že v naší zemi už žádné další vojáky nikdy mít nebudeme, že jsme svobodní. Pravicová vláda ignoruje hlasy národa, požadujícího vypsání referenda o tak závažné otázce jako je vybudování amerického radaru na našem, zatím vlastním území. Více jak 60 procent obyvatel je proti radarové základně. Musím zdůraznit, že již předchozí vláda sociální demokracie rozjela jednání o případném vybudování radaru USA, bez vědomí občanů. S USA se jedná prý již asi 5 let. Současná pravicová vláda, ale jedná způsobem, jako by vše již bylo předem dohodnuto, jako poskok spojených států. Současná zahraniční politika ČR je silně proamerická, řekl bych až bezmyšlenkovitě, bez vyváženosti k ostatním státům. Situace mezi lidmi se vyhrocuje, velká většina lidí je se situací v zemi nespokojena, ale cítí se bezmocná, nedovede zvednout hlavu. KSČM se snaží z této pozice vytěžit maximum, ale příliš se jí nedaří, protože proti ní stojí média, ovlivňující atmosféru v zemi.Co se týká situace KSM. Komunistický svaz mládeže (KSM) dne 16. října 2006 obdržel oznámení Ministerstva vnitra (MV ČR) o jeho rozpuštění. MV ČR tak pod taktovkou Občanské demokratické strany (pravice) završilo takřka rok trvající proces iniciovaný v době, kdy toto ministerstvo spravovala sociální demokracie.MV ČR argumentovalo ve své snaze o ilegalizaci KSM tím, že KSM vyvíjí „politickou činnost“, na což dle MV ČR nemá občanské sdružení právo, údajně protizákonným důrazem KSM na nutnost socialistické revoluce a úsilím KSM o popularizaci učení Marxe, Engelse a Lenina. V odůvodnění rozpuštění KSM však MV ČR tuto argumentaci zcela opustilo. Jediným důvodem k rozpuštění KSM se tak stal důraz KSM na nahrazení soukromého vlastnictví výrobních prostředků vlastnictvím společenským v období přechodu od kapitalismu k socialismu.
Tímto zdůvodněním MV ČR kriminalizuje samotné základy marxismu, útok MV ČR je tak nutné chápat jako útok na celé komunistické hnutí a levici všeobecně a jako vrchol dlouhodobé antikomunistické kampaně zaměřené především proti KSČM. Jistě není náhodou, že k tomu dochází v době hluboké vládní krize, probíhající úspěšné – KSM vedené – kampaně proti rozmístění vojenských základen Spojených států na území ČR a několik dnů před komunálními a senátními volbami, kterých se KSČM aktivně účastní.

K rozpuštění KSM došlo navzdory velkému veřejnému nesouhlasu s útoky MV ČR na KSM. Petici na podporu KSM podepsaly tisíce občanů České republiky. Proti postupu MV ČR protestovaly například i organizace bývalých protifašistických bojovníků a partyzánů. Z iniciativy studentských aktivistů vznikla petice občanských sdružení nesouhlasících s kroky MV ČR proti KSM. Z podnětu poslanců Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) byl postup MV ČR proti KSM projednáván v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Velký ohlas zaznamenala iniciativa MV ČR v zahraničí. Svůj nesouhlas vyjádřily stovky mládežnických, studentských a odborových organizací. Světová federace demokratické mládeže, mezinárodní organizace mládeže se statutem poradce Organizace spojených národů, vyhlásila 27. únor 2006 „Mezinárodním dnem solidarity s KSM“.
KSM v tiskové zprávě zopakoval, že jeho činnost je v souladu se zákony a Ústavou České republiky a rozpuštění ze strany MV ČR chápe čistě jako politický akt. V souladu se zákony této země se tedy rozhodl napadnout toto rozhodnutí soudně.

Děkuji za pozornost a podporu.

Petr Kolář

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *