NĚMECKO VE STRATEGICKÝCH SOUVISLOSTECH (20)

logoTři etapy remilitarizace SRN

USA a Velká Británie sabotovaly plnění dohod antifašistické koalice z Postupimi. Kapitál z USA umožnil hospodářskou obnovu poraženého Německa v druhé světové válce. Současně USA a Velká Británie vytvořily základní podmínky pro postupnou remilitarizaci SRN. Před rokem 1949 – západních částí Německa.

1) Přípravné období. Zahrnovala léta 1945 – 1949. Bylo charakteristické osvobozování německých fašistických generálů a vysokých důstojníků, zločinců z vězení. Američané a Britové je ve svých okupačních pásmech organizovali do „studijních skupin“, „pracovních týmů“, skupin analytiků pro zobecňování zkušeností z východního válečného tažení atd.

Německý fašistický generál Hans Speidel přednášel pro americké důstojníky a zpravodajce v západním Německu, ve Švýcarsku. Zaměřoval se zejména na zkušenosti fašistického wehrmachtu na německo-sovětské frontě. Tento zločinec, autor taktiky „spálené země“ současně vyzýval k přípravě nové války proti Východu.

2) Skrytá remilitarizace se realizovala v letech 1949 – 1955. Vznik SRN v roce 1949 znamenal rozbití jednoty Německa západními mocnostmi. Byl to výsledek sabotáží dohod z Postupimi. Zde USA a Velká Británie postupovaly společně. Vznik NDR ve stejném roce byl kvalitativně jiným krokem. Byl to v historii Německa první demokratický stát s vládou lidu. První spolkový kancléř Konrád Adenauer (1949-1963) se osobně podílel na politice skryté remilitarizace. Vláda SRN pod jeho vedením k tomu využila americké agrese proti KLDR (1950-1953). Uvedená vláda SRN zdůrazňovala potřebu „přispívat k obraně západní Evropy“. USA, Velká Británie dodávaly do SRN zbraně, válečný materiál, vojenské technologie. K tomu se pak připojila také Francie a další země.

1. března 1952 K. Adenauer na schůzi aktivu CDU v Heidelbergu formuloval celkovou vojenskostrategickou koncepci SRN těmito slovy: „Představuji si vývoj takto – až bude Západ silnější než Sovětský svaz, pak nastane den vyjednávání s Rusy.“

26. května 1952 byla v Bonnu podepsána Smlouva o vztazích mezi SRN a západními mocnostmi. O den později byla v Paříži přijata smlouva o Evropském obranném společenství (EOS). Západoevropské země počítaly s účastí SRN. Také se to zdůvodňovalo tím, že SRN „bude pod kontrolou“. Ale 30. srpna 1954 Francouzské národní shromáždění EOS zamítlo. 23. října 1954 západní mocnosti ukončily okupační statut ve SRN. Ve stejný den byl přijat mezi západními mocnostmi a SRN „Protokol ke smlouvě NATO a přístupu SRN“. Celá série tzv. Pařížských dohod vstoupila v platnost 5. května 1955. A 9. května 1955 byla SRN přijata do amerického bloku NATO.

Tím skončila poválečná etapa v německé otázce. Západ začlenil SRN do svého bloku, který připravoval novou světovou válku proti socialismu.

3) Otevřená etapa militarizace SRN po roce 1955. Spolkový sněm přijal v březnu 1956 zákon o bundeswehru. Jeho zakládání a budování bylo v rukou německých fašistických generálů a válečných zločinců, jako H. Speidel, A. Heusinger a mnoho dalších. H. Speidel byl od roku 1950 vojenským poradcem Adenauera. O rok později pracoval v tajném generálním štábu , v tzv. Blankově úřadu. Od roku 1955 společně s dalšími německými válečnými zločinci patřil k nejvyšším velitelům bundeswehru.

V lednu 1957 byl generál H. Speidel jmenován vrchním velitelem pozemních sil NATO ve střední Evropě. V roce 1958 Spolkový sněm přijal usnesení o vyzbrojování bundeswehru atomovými zbraněmi. Obsluhy atomových děl a raket z řad bundeswehru se cvičily v USA. Bývalí fašističtí generálové Německa, vysocí důstojníci se aktivně podíleli na vypracování „Prozatímní politické směrnice pro počáteční taktické použití jaderných zbraní v NATO“. Tato směrnice také vyjadřovala požadavky „Generálského memoranda“ velení bundeswehru z roku 1960. Operovalo se s tím, že atomové vyzbrojování bundeswehru je otázkou důvěry a rovnocennosti vojenských kontigentů SRN v NATO. I vzhledem k energickému odporu zemí Varšavské smlouvy USA odstoupily od svých původních záměrů – předat jaderné zbraně SRN. Realizovala se zásada, že velení bundeswehru se bude podílet na plánování nasazování jaderných zbraní v Evropě společně s velením NATO.

Směrnice a plány NATO z Athén uvolňovaly prostor pro větší vliv bundeswehru v bloku. To bylo po berlínské krizi z podzimu roku 1961 velmi nebezpečné.

Doc. PhDr. Josef Groušl, CSc.

Pokračování

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *