Miloslav Ransdorf: Průměrní lidé v roli diktátorů. (5)

ransdorfV záplavě plytkých žvástů o totožnosti komunismu a fašismu je nanejvýš aktuální si stále pripomínat, co to „obycejný fašismus“ byl.

V. Frankuv konzervativní potenciál a Západ

Po vítezství spojencu se Španelsko roku 1945 ocitlo v naprosto úplné diplomatické izolaci, jakkoli Západ ocenoval konzervativní potenciál obou iberských státu. Nikdo totiž tehdy nemohl opominout obeti sovetského lidu a pres noc odhodit prátelství západních mocností se Svazem sovetských socialistických republik. Došlo presto brzy ke sbližování Španelska se Spojenými státy.

Jak už jsem uvedl, prvním politickým orgánem fašistického, nacionalistického Španelska byl Výbor národní obrany (Junta de Defensa Bacional). Jeho hlavou byl jmenován 24. cervence 1936 generál Cabanellas, který hrál roli predstavitele státní moci vuci zahranicním subjektum až do 29. zárí. Tehdy byl vydán dekret o jmenování generála Francisca Fraka do funkce šéfa státu. Prvním politickým aktem pozdejšího caudilla bylo vytvorení Odborného státního výboru (Junta Técnica del Estado). Ten tvorilo sedm komisí, které tvorily jakousi obdobu ministerstev. V breznu 1937 byl vydán dekret, který spojil v jeden celek obe hlavní politické formace povstalcu, tedy falangisty a monarchisty pod názvem Tradicionalistická španelská falanga (Falange Espanola Tradicionalista, FET) a Junty pro nacionálne syndikalistickou ofenzívu (JONS), všechny ostatní politické strany byly oficiálne rozpušteny. Ješte pred skoncením války byl pocátecní Odborný státní výbor nahrazen vládou s príslušnými oborovými ministerstvy, v níž úloha predsedy vlády pripadla šéfovi státu. 17. cervence 1942 pak byly vytvoreny kortesy, které zásadní roli nehrály. Byl to reprezentativní orgán, který mel pripravovat a vypracovávat zákony. 17. cervence 1946 byla pozmenena podoba a vnitrní usporádání kortesu, který spolu s Kodexem Španelu a municipálním zákonem umožnil dotvorit „demokracii“, jak si ji Franco predstavoval.

Vyhlášení zákona o národním referendu z 22. ríjna 1945 melo potvrdit proklamovanou demokratizaci režimu.26 V roce 1947 byl prijat zákon o nástupnictví hlavy státu. Po skoncení války dopadly na Španelsko plnou merou dusledky prátelství s mocnostmi Osy, jakkoli španelská diplomacie delala vše pro to, aby jeho váhu snižovala. V letech 1945-47 byl proto Frankuv režim v naprostém opovržení vetšiny zemí sveta. Válka nebyla ješte u konce a v Mexiku vznikl Osvobozenecký výbor, který se zasazoval za nucené presídlení Franka ze Španelska za pomoci spojencu. Tak by mohlo Španelsko podle tvurcu této iniciativy vyhnout revoluci. Ale konzervativní potenciál nacionalistického režimu a strategická poloha Španelska, stejne jako pocátky studené války vedly k prolomení izolace Španelska ze strany Západu.

I jinak zdrženlivá Francie kam se uchýlila v dobe války a po ní rada španelských emigrantu otevrela své hranice 9. února 1950. V breznu byla podepsána smlouva mezi Frankem a Perónem. Dva mesíce nato uzavrely se Španelskem první obchodní dohody Velká Británie a Francie. Španelsko-americká dohoda z 5. cervence sblížila oba státy. Zacátkem listopadu 1950 bylo frankistické Španelsko prijato do FAO (Organizace pro výživu a zemedelství). Španelsko se tak zacalo zapojovat do normálních mezinárodních vztahu. Na podzim roku 1952 vstoupilo do UNESCO.

1. listopadu 1952 vstoupilo do OSN. 27. srpna 1953 skoncila také dlouhá debata s Rímem uzavrením Konkordátu, který byl podepsán ve Vatikánu. Španelsko udelalo vstrícný krok tím, že zrušilo protektorátní správu Maroka. V cervenci 1968 bylo uzavreno referendum a došlo k opuštení posledních koloniálních pozic v Africe. Španelská vláda ale vystupnovala snahy o znovuzískání strategicky významného Gibraltaru, který Britové kontrolují od roku 1704.

Novou hlavou státu byl jmenován Juan Carlos. Znamenalo to restauraci bourbonské monarchie v Španelsku. V léte 1974 vážná choroba primela diktátora Franka, aby se docasne vzdal své funkce hlavy státu ve prospech prince španelského. V zárí 1974 se ovšem caudillo opet vrátil do funkce. Dne 29. ríjna 1974 odešel ministr Cabanillas. Na znamení solidarity s ním podal demisi ministr financí a znacne rozsáhlá skupina správních úredníku. V dubnu 1975 byla krajne napjatá situace v Baskicku záminkou k vyhlášení výjimecného stavu v této provincii. Vytvorily se opozicní demokratické skupiny, jež nevstoupily do Junty pro svuj nesouhlas s komunisty, tzv. Platformu demokratického sbližování (cervenec 1975), která zahrnovala strany a hnutí od PSOE (Španelská socialistická delnická strana), pres demokratickou levici, Rodruejuv USDE a baskické nacionalisty. Obe formace, tedy jak Junta tak i Platforma zahájily svuj politický postup tím, že ostre požadovaly všeobecnou amnestii, základní demokratické svobody a zejména pak skutecne svobodné volby. Byly podepsány smlouvy mezi Juanem Carlosem a marockým králem Hasanem II., jimiž byla Sahara sverena pod docasnou správu Maroka a Mauretánie. O budoucnosti zeme melo rozhodnout obyvatelstvo. Ten bod dohody nebyl dosud naplnen. Franco pak zemrel 20. listopadu 1975, patrne s pocitem zrady a opuštenosti. Tím se skoncil dlouhý a komplikovaný historický proces boju o demokratické premeny. Na jeho pocátku byla krvavá obcanská válka a pokus fašistu vybudovat tradicionalistický, katolicky zabarvený a vyslovene autoritárský stát. V urcitých dobách byl velmi blízko Hitlerovu Nemecku a Mussoliniho Itálii. Pro pádu frankismu se k moci opet vrátila konstitucní monarchie v cele s králem Juanem Carlosem z bourbonské dynastie. Král a jeho ministerský predseda Adolfo Suárez udrželi vcelku plynulý rámec pro prechod k demokracii západoevropského ražení.

Pokračování

Ze stránek : http://www.ransdorf.com/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *