Kdo byl maršál Tuchačevskij?

 

tuchacevskijRoku 1937 byl sovětský maršál Michail Tuchačevskij odsouzen k trestu smrti zastřelením jako údajný příslušník a vedoucí takzvané protisovětské trockistické vojenské organizace a pro tajné styky s německým generálním štábem. Téměř o dvacet let později, roku 1957, byl v celém rozsahu posmrtné rehabilitován. Kdo a jak vykonstruoval „důkazy“ maršálovy zrady? Na tuto otázku existuje několik odpovědí.

Jednu z nich uvádí článek Fjodora SERGEJEVA, který odhaluje skrytý mechanismus přípravy tohoto zlovolného politického podvrhu.

PODVRH NACHÁZÍ ADRESÁTA

Koncem ledna nebo počátkem února 1937 (potvrdil to později tehdejší prezident Československé republiky Edvard Beneš) informoval Československý vyslanec v Berlíně Vojtěch Mastný svou vládu o rozhovoru s německým diplomatem, který se naléhavě domáhal odpovědi, jak by se Praha zachovala v případě války mezi Německem a Francií. Zřejmě ve snaze nahnat československé vládě strach naznačil německý diplomat „důvěrně“, že skupina generálů wehrmachtu vyvíji styky s jistou vlivnou skupinou v Rudé armádě a jsou důvody usuzovat, že v nejbližší době bude v SSSR vyměněno vedení, což určitě způsobí nové rozvržení sil v Evropě, a to ve prospěch nacistického Německa.

Ostřílený Heydrich se rozhodl manévr ještě pojistit. Využil agenturních přístupů, které měla SD prostřednictvím ruské emigrace k francouzským vládnoucím kruhům, aby se obdobná informace dostala .k uším ministra národní obrany É. Daladiera. Ten.se vážné znepokojil možností prudkého obratu v politické linii Moskvy, a proto se otázal představitele sovětského velvyslanectví v Paříži, do jaké- míry lze věřit pověstem o podezřelých vztazích mezi německým wehrmachtem a velením Rudé armády, jež se mu donesly. To, že se taková dezinformace v Paříži skutečné rozšířila, dokazuje telegram tehdejšího zplnomocněného zástupce SSSR ve Francii V. P. Poťomkina lidovému komisaři zahraničních veď, „odtajněný“ roku 1989 spolu s jinými dokumenty týkajícími se „případu Tuchačevskij“: „Daladier pozval vašeho zplnomocněného zástupce k rozhovoru, v němž řekl, že se ze spolehlivého pramene dozvěděli o plánech německých kruhů na státní převrat v Sovětském svazu. Předpokládanou oporou mají být příslušníci velitelského sboru Rudé armády nepřátelští vůči vedoucím představitelům SSSR. Německo hodlá s novým režimem uzavřít vojenský svazek proti Francii. Daladier se odvolával na to, že stejné informace dostaly francouzské vojenské kruhy od ruských emigrantů. Upozornil, že konkrétnější údaje nemá.“

Heydrich usoudil, že se manévr podařil a cíle bylo dosaženo, a tak přistoupil k závěrečné etapě operace. Zvláštního specialistu poslal do Prahy (v patách za ním se podle Hóttlova tvrzeni vydal do Prahy pod falešným jménem i sám Behrens). Tento pracovník SD měl za úkol navázat kontakt s někým, kdo má blízko k Benešovi, a zajistit, aby československý prezident byl informován o existenci dokumentů usvědčujících Tuchačevského z účasti na spiknutí. „Beneš neprodleně všechno, o čem se dověděl, sdělil Stalinovi,“ píše ve svých pamětech Winston Churchill.

Zakrátko Benešův zprostředkovatel požádal Heydrichova pověřence, aby se spojil s pracovníkem sovětského zastupitelství v Berlíně. Pracovník zastupitelství ihned odletěl do SSSR a vrátil se se zvláštním kurýrem zmocněným vyjednávat o koupi fotokopii materiálů ze spisu. Požadovaná částka půl miliónu marek byla bez smlouvání zaplacena. Fotokopie dokumentů údajně uložených v sejfu hitlerovské bezpečnostní služby se ocitly v Moskvě.

TRAGICKÉ FINÁLE

„Čistky“ a represe v důstojnickém sboru Rudé armády rozhodně nevyvolal pouze podvrh nacistů, V té době už zatýkání v armádě dosáhlo velkého rozsahu a materiály vyrobené nacisty posloužily jako vítané „zdůvodnění“ pro obvinění nejvyššího velitelského sboru Rudé armády ze „spiknutí“ a „zrady“. Špinavý fašistický trik jenom uspíšil finále tragického osudu Michaila Tuchačevského.

Jeho život násilně skončil ve čtyřiačtyřiceti letech“, kdy byl na vrcholu tvůrčích sil. Byl popraven vojevůdce, o němž maršál Georgij Žukov napsal: „Gigant vojenského myšlení, hvězda první velikosti v plejádě vynikajících vojevůdců Rudé armády.“

Michail Nikolajevič Tuchačevskij (1893—1937) — za občanské války v Rusku (1918 — 1930) bojoval na straně bolševiků, velel několika armádám. V letech 1925—1928 byl náčelníkem štábu Rudé armády, od roku 1935 maršálem Sovětského svazu; roku 1936 se stal prvním náměstkem lidového komisaře obrany Byl to vynikající znalec strategie, operačního umění a taktiky. Už roku 1935 varoval, že Hitler buduje útočnou armádu; napsal do Pravdy: „Hitlerovy imperialistické plány nejsou namířeny jen proti SSSR. Je to pouze vhodná zástěrka pro revanšistické plány na Západě (Belgie, Francie) a na jihu (Poznaň, Československo, Rakousko).“

Archiv NoS

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *