Ceny „Myslíte to vážně?“ za rok 2012

logoKaždoročně uděluje blog Conna Hallinana „Zprávy z okraje“ (Dispatches From The Edge) cenu novým příběhům a zpravodajům, spadajícím do kategorie „Myslíte to vážně?“. Tady jsou ceny za rok 2012.   

Cena doktora Strangelovea (Dr. Strangelove Award)

lordu Johnu Gilbertovi, bývalému britskému ministrovi obrany ve vládě Tonyho Blaira za „řešení“, jak zastavit pronikání teroristů z Pákistánu do Afghánistánu: shodit na ně jaderné bomby. Baron Gilbert navrhuje použít ERRB – obecně známé jako „neutronové bomby“ – k zablokování hranice. Podle Gilberta „Když jim [terroristům] řekneme, že tam shodíme pár hlavic ERRB a tím se (hranice) stane silně nepříjemným místem, a oni tam nepůjdou“.

Hranice mezi těmito dvěma zeměmi, to je něco přes 1 600 mil jedné z nejvíce skličujících krajin na planetě. A protože ji vnutili Afghánistánu v roce 1896 Britové, většina lidí, žijících v jejím sousedství, ji neuznává.

Baron Gilbert tomu poté nasadil korunu: „Mám nesmírnou radost, že byly jaderné zbraně vynalezeny kdy byly, a mám radost, že s naší pomocí, že to byli Američané, kdo je vynalezl.“ Nadšení obyvatel Nagasaki a Hirošimy bylo rozhodně menší.

Na druhém místě v této kategorii jsou laboratoře Sandia National Laboratories a Northrop Grumman za výzkum použití bezpilotních letadel s jaderným pohonem, jenž by bezpilotnímu letounu umožnil zůstat nepřetržitě po celé měsíce ve vzduchu. Bezpilotní letouny s jaderným pohonem, jako Reaper a Predator, by nejen dokázaly letět dál i déle; mohly by nést víc zbraní.

To přichází v době, kdy Obamova správa schválila v USA používání bezpilotních letounů státům i soukromým společnostem. „Je to dost děsivá vyhlídka“, řekl deníku The Guardian Chris Coles ze společnosti Drone Wars UK. „Bezpilotní letouny jsou méně bezpečné než jiné létající prostředky a jsou silně náchylné k haváriím.“ Írán nedávno tvrdil, že sestřelil americký letoun Scan Eagle a střílel na Predator. Vloni se Írán úspěšně zmocnil jednoho bezpilotního lestounu Sentinel, řízeného CIA.

Pandořina skříňka (Pandora’s Box Award)

míří do USA a Izraele za to, že útokem na íránský jaderný průmysl zahájily ve světě kybernetickou válku. Virus Stuxnet – jenž vyvinuly tyto dvě země – úspěšně zničil íránské zařízení na obohacování uranu v Natanzu, a nově objevený virus Flame odsává údaje z íránských počítačů už léta. Ale malware (mezinárodní výraz pro škodící software; pozn. překl.) se vymkl z Íránu (to ti lidé nepochopili, co znamená slovo „virus“?) a v případě Stuxnetu infikoval 50 000 počítačů po celém světě. Dva další malwary jsou pojmenované Mini-Flame a Gauss.

Írán to oplatil vloni v létě, když vypustil virus nazvaný „Shamoon“, jenž zničil 30 000 počítačů v ropném průmyslu Saúdské Arábie. Ta pokrývá 10 procent světové spotřeby ropy. Jeden ruský protivirový specialista nedávno řekl počítačovému odborníkovi Mishovi Glennymu, že kybernetické války „jsou velice zlým nápadem“, ajeho prohlášení je „Zastavte to dřív, než bude příliš pozdě“. 

Zlatý citrón (Golden Lemon Award)

má letos tři vítěze, stíhačky F-35 „Lightning“, F-22 „Raptor“ a loď k boji na pobřeží (Littoral Combat Ship; LCS). The F-35 a F-22 získaly cenu i vloni (není snadné vydat plno peněz a po celá léta nepracovat, takže obzvlášť sláva leteckým výrobcům Lockheed Martin, Boeing, a Northrop Grumman). 

Za 395,7 mld. $ je teď F-35 nejdražším zbraňovým systémem v dějinách USA, a výdaje neustále rostou. Má neustálé problémy s motorem, „neobjasněné“ nebezpečné jevy na trupu a software, jenž nefunguje, jak by měl. Protože cena letounu vzrostla od roku 2001 o 70 %, někteří naši spojenci začínají couvat od někdejších závazků k jeho nákupu. Kanaďané utrpěli šok, když se ukázalo, že cena za nákup a provoz jedné F-35 bude 45,8 mld. $. Ostrý nárůst ceny (a technické problémy) donutil také Británii, Itálii, Nizozemí a Austrálii, aby nákup letounu znovu zvážily. Pokud k tomu dojde, cena F-35 dokonce ještě naroste, protože Lockheed Martin spoléhal na to, že spojenci USA jich koupí alespoň 700, čímž by se cena za kus snížila. USA mají v plánu koupit 2 457 letounů F-35 v ceně 107 milionů $ za kus (výzbroj není započítaná). Hodina letu přijde na 35 200 $.

F-22 (vyhozených 143 milionů $ za kus) má vážný problém: piloti nemohou dýchat. Když se pohybujete rychlostí 1 500 mil za hodinu ve výšce 50 000 stop (cca 2 800 km/h v 15 km), je to problém, jak zjistil kpt. Jeff Haney v listopadu 2010 nad aljašskou tundrou. Vojenské letectvo muselo čekat do jarního tání, aby našlo jeho tělo. Od té doby trpěl hypoxií značný počet pilotů, a dva dokonce nedávno odmítli se strojem letět. Problémy s dýcháním neodradily ministra obrany USA Leona Panettu od umístění dvou tuctů F-22 do Japonska, ačkoli mají stroje zakázáno létat v nižších nadmořských výškách a nesmí se vzdálit od pevniny dál než na půldruha hodiny letu. To bude vyžadovat, aby piloti létali na Aljašku a potom přeskočili Pacifik přes Aleutské ostrovy, aby se dostali na okinawskou leteckou základnu Kadena.

Hodina leteckého provozu F-22 stojí 128 389 $. Pro srovnání, nejnižší průměrný příjem námezdního dělníka je v USA je 15 080 $ ročně, střední roční mzda je 26 364 $ a průměrný roční příjem domácnosti je 46 326 $. Dispatches navrhuje s letouny do Japonska odpádlovat a zvýšit průměrnou mzdu.

LCS je efektní válečná loď pro mělké vody se spoustou neužitečných, ale atraktivních cingrlátek (při 700 milionech $ za kus by jich pár mít měla) s jedním malým problémem: podle jednoho zbrojního testovače Pentagonu se „neočekává, že by dokázala fungovat v nepřátelském bojovém prostředí“. Protože boj je obecně „nepřátelský“, je tím omezeno, co ta loď může dělat. A vzhledem k tomu, co ukazují trhliny a netěsnosti v trupech, nemusí být prozíravé je spustit na vodu. Takže jelikož nemůže fungovat jako normální loď, totiž plout, podle hlavního propagátora LSC v Kongresu, republikána Jo Bonnera (R-Ala) „vyděsí zatraceně moc lidí“. Zvlášť ty, kteří na ní slouží.

LCS byla původně navržena k boji s íránskými útočnými čluny, ale teď je pocit, že by v takových srážkách prohrávala. Ale není vše ztraceno. Jak prohlásil Joseph Rella, president alabamské společnosti Austal USA, , která LCS staví: „Kdybych byl pirát v malém člunu, vyděsil bych se k smrti.“ Dispatches naznačuje, že by gumové masky vlkodlaka dokázaly totéž – za podstatné míň peněz.

Ucho zlaté svině (The Golden Sow’s Ear Award)

republikánovi Haroldu Rogersovi (R-Ky) za úspěšné agitování, aby Pentagon koupil vany k zachycování oleje pro armádní vrtulníky Black Hawk, 17 000 $ za kus. Výrobce Phoenix Products je předním dodavatelem Rogersových kampaní. Podobný výrobek, od firmy VX Aerospace, přijde na 2 500 $ za kus. Ale u Phoenixu došlo k silnému záblesku vlastenectví: vany zlevnil z původních maloobchodních 19 000 $.

Nesprávné priority (The Misplaced Priorities Award)

kanadskému premiérovi Stephenu Harperovi a jeho Konzervativcům za vysolení 28 milionů $ na oslavu dvoustého výročí války roku 1812 – včetně 6,3 milionu $ za televizní reklamy – v době vyškrtnutí 5,2 mld. ze státního rozpočtu a zrušení 19 200 pracovních míst ve státní správě. Škrty tvrdě dopadly hlavně na národní parky a historické památky. 

Kanada nebyla v roce 1812 Kanadou, a válka byla mezi USA a britským impériem. Kanada se stala státem až v roce 1867.
Srdcová královna (The Queen of Hearts Award) jde také Harperovi a jeho Konzervativcům za „usměrnění“ procesu schvalování nových ropovodů a plynovodů a omezení komentářů veřejnosti. „Omezení“ zahrnuje hrozby, že bude zrušen charitativní statut ekologických skupin, jež proti potrubí protestovaly a válčily s kanadským ministerstvem pro vnitřní bezpečnost a s úřadem a s kanadskou veřejnou bezpečností (PSC). PSC považuje ekology za potenciální teroristy a hází je do jednoho pytle s rasistickými organizacemi. Dispatches navrhuje, aby si Harper a spol. prostudovali díla Lewise Carrolla na téma dvakrát měř, jednou řež (nebo, chcete-li, nejdřív suď, potom konej). Ušetří to čas i peníze.

Černobylská cena (The Chernobyl Award)

japonské stavební společnosti BuildUp, najaté tokijskou elektrárenskou společností TEPCO k vyčištění jaderné elektrárny Fukušima, poničené následkem loňské tsunami. Vládní zpráva shledala, že TEPCO nevydala většině svých dělníků radiační detektory, ačkoli měla stovky dozimetrů v zásobě. BuildUp přiznala, že zakryla dělníkům detektory, aby tak zabránila překročení bezpečnostních limitů.  

Teruso Sagara ze společnosti BuildUp řekl, že společnost myslela jen na nejlepší zájmy svých zaměstnanců a myslela si, že „kdybychom nějak zabránili jejich dosimetrům signalizovat poplach, vneseme tak do mysli dělníků klid“. Zpráva také citovala vládní odmítnutí použít počítačovou projekci spadu z ochromené elektrárny. V jednom případě byly dvě komunity nasměrovány do středu radioaktivního mraku.

Kuřátko (The Chicken Little Award)

britské vládě a Mezinárodnímu olympijskému výboru za to, že přistupovala k londýnské olympiádě 2012 téměř stejně jako Spojenci ke plážím v Normandii v roce 1944. Vláda rozmístila 13 500 příslušníků pozemních jednotek, 20 000 soukromých strážců a největší válečnou loď královského námořnictva, a k tomu ozbrojené vrtulníky, ozbrojené nosiče a protiletecké rakety Starstreak a Rapier.

Podle Linden Empsonové, neohrožené zpravodajky Dispatches na scéně, oznámení, že se začaly na šest obytných jednotek instalovat rakety země-vzduch, bylo „sděleno přes společnost, produkující pizzu“. Naznačila, že to bylo „děsivé i hystericky zábavné“. Jeden obyvatel budovy Fred Wigg Tower řekl listu New York Times, že letáky „vypadaly jako jedna z těch věcí, kde dostanete zdarma pizzu, jenže zaplatíte poštovné, ale tohle bylo jako rakety zdarma“.

Místní obyvatelé se nebavili a domáhali se zastavení instalace. „Vážně vláda naznačuje, že odpovědí na potenciální hrozbu ze vzduchu je odpálit ji nad městem?“ napsal bývalý důstojník královského dělostřelectva v dopise deníku The Guardian. Nakonec soud rozhodl proti obyvatelům.

Celkové výdaje na tuto bezpečnost se blíží devíti stům milionů dolarů v době, kdy vláda konzervativců a liberálů rozbíjí programy sociálního zabezpečení, vzdělávání a zdravotní péče.

Za vybíravé zpravodajství (The Selective Reporting Award)

deníku Los Angeles Times za zprávy o tom, že Assadův režim používal kazetové bomby, jež „jsou u většiny národů zakázány“. Deník podotkl, že přes 100 zemí podepsalo Dohodu o kazetové munici, ale Sýrie tak neučinila.

Vcelku pravda. Zůstalo ale nezmíněno, že to neudělaly ani USA, Ruko, Čína, Pákistán, Indie a Izrael. Podle Sdružení o kazetové munici (Cluster Munitions Coalition) tyto zbraně „zavinily víc civilních obětí v Iráku v roce 2003 a v Kosovu roku 1999 než jakýkoli jiný zbraňový systém“. USA je také použily v Afghánistánu. Americké kazetové miny si také vybírají stálou daň na životech v Laosu, Kambodži a Vietnamu. Všechny  byly vyrobeny v USA.

Nejohavněji je v posledním desetiletí používal Izrael, jenž jich rozhodil čtyři miliony v Libanonu během invaze do této země v roce 2006. Podle OSN jich jeden milion dosud neexplodoval.  

Ale USA tuto zbraň používají také při mnoha příležitostech. President Obama nařídil udeřit tříštivou municí v Jemenu; skončilo to zabitím 44 lidí, z toho 14 žen a 21 dětí. A Bílý dům, podle deníku The Independent, se ujímá vedoucí úlohy „v torpédování celosvětového zákazu tříštivé munice“. Správa tvrdí, že z těch, jež byly vyrobeny po roce 1980, selhává pouhé jedno procento, ale protestující aktivisté říkají, že tomu tak není. Například často používaná BLU-97 selhává ve 30 procentech.

Podle organizace Handicap International jsou oběťmi tříštivé munice v devadesáti procentech civilisté, z toho 27 % jsou děti.  

2012: “Are You Serious?” Awards, Conn Hallinan, Dispatches From the Edge, 30. 12. 2012 (překlad V.S.)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *