Československý legion v Polsku
Už ve chvílí, kdy Hitler, zpitý snadným vítězstvím, zpupně vstoupil do Pražského hradu, utíkala celá řada českých a slovenských vlastenců do zahraničí. Jedním ze středisek emigrace byl Krakov, kde se kolem čs. konzulátu soustředila skupina našich občanů, aby aktivně, se zbraní v ruce, bojovala proti fašistickému Německu.
Když nacisté začali vyhánět muže z okupované země na otrocké práce do Německa a čeští lidé žijící v Sudetech byli násilně verbováni do wehrmachtu, proud emigrantů sílil. V Krakově byla brzy zorganizována vojenská skupina, která napsala první stránky historie nové československé armády:
5. květen 1939: všichni příslušníci skupiny složili vojenskou přísahu,
6. červenec 1939: skupina byla přemístěna do tábora „hancérow polskich“ v Malých Bronowicích u Krakova,
8. červenec 1939: velitelem skupiny se stal podplukovník Svoboda, pozdější velitel čs. jednotky v SSSR a první ministr národní obrany osvobozené Československé republiky.
V té době se jednotka skládala z 1 pěšího praporu, 1 dělostřeleckého oddílu, 1 letecké perutě s 3 letkami a 1 náhradního oddílu. Celkem měla 541 mužů, jejichž počet se však den ze dne zvyšoval.
Osudné 1. září 1939, den přepadení Polska a první den 2. světové války, se stal i datem oficiálního uznání první československé jednotky. Byl učiněn první krok k odčinění hanebné mnichovské zrady. V ten den se konala u presidenta Polské republiky Ignatze Móscického porada, z níž vyšel následující dekret:
1. V době napadení slovanských národů odvěkým nepřítelem a v pochopení veliké tragedie českého a slovenského národa zřizují se české a slovenské legie, aby byla dána možnost osvobození národů Čechů a Slováků.
2. Legie budou částí polské armády a budou bojovat v jejím svazku, což však nemá zmenšovat jejich národní neodvislost.
3. Do legie české a slovenské mohou vstupovat též příslušníci polští české národnosti, přičemž služba v legiích nemá a nebude mít pro jejich státní příslušnost žádných následků.
4. Provedením tohoto dekretu pověřuji ministra války.
Ignatz Móscicki.
O tom, s jakým nadšením bylo přijato znovuzřízení československé armády, svědčí telegram vojáků zaslaný polskému presidentovi.
Pane presidente!
Vojáci Československé republiky, Češi a Slováci, Vám děkují, že jste nám umožnil, abychom ve vlastních formacích na polské půdě bojovali za osvobození Československé republiky a za svobodu Polska.
Za světové války bojovaly české legie po boku polských legionářů proti centrálním mocnostem. Dnes stejně chceme po boku polské armády bojovat proti společnému nepříteli, Německu!
Chceme s polskou armádou zvítězit nebo padnout!
Ať žije svobodná Polska!
Velitel tábora československé legie v Lešne pplk. pěch. Ludvík Svoboda.
Příslušníci čs. legionu měli obdržet polské uniformy s československým označením na čepicích a náležely jim požitky příslušníků polského vojska. Legion měl tehdy již 960 bojovníků. Bojoval aktivně v takzvané polské „kampanii wrzešniowej“ a tvořil podle hodnocení polského velitele posádky Lešna podplukovníka Zborowského jedinou protileteckou obranu v obvodu Tarnopolu ve dnech 14. až 17. září, zatímco pozemní jednotky držely obranu Hluboczku—Wielikiego.
17.září 1939 se udála nepatrná válečná epizoda. Boj malé skupiny Čechoslováků u Tarnopolu po boku polských vojáků s nacisty. 24 muži, 3 důstojníci s 3 těžkými a 6 lehkými protiletadlovými kulomety nemohli ani v nejmenším ovlivnit chod bojových operací. Byla to však první organizovaná československá jednotka, která se utkala v boji s nacisty ve druhé světové válce.