Miloslav Ransdorf: Průměrní lidé v roli diktátorů. (9)

ransdorfV záplavě plytkých žvástů o totožnosti komunismu a fašismu je nanejvýš aktuální si stále
pripomínat, co to „obycejný fašismus“ byl.

IX. Poznámka na okraj Konradových „Španelských revolucí (35)

Predstavují jedinou knižní publikaci Kurta Konrada za jeho života. Odlišují se svou odbornou kompetentností, celkovým záberem i dodnes trvající aktuálností od jinak hodnotné a zajímavé knihy sociálního demokrata Gustava Wintera Don Quijote na rozcestí36, stejne jako od Kischových reportáží (vlastne i jakýchsi drobných kulturne historických statí, za nimiž pres lehkost podání stojí neskutecne dukladná a klopotná práce (o nich pojednává ve svém vystoupení kolega Otto 8ovák). Ze záplavy levicové literatury o Španelsku vynikají jiste i silne emotivní Erenburgovy „Španelské reportáže 1931-1939“. 37 V cem byl prístup Konrada zajímavý?

Konrad zasazuje vývoj Španelsku do kontextu vzniku moderní buržoasní spolecnosti, ukazuje, jak nedokoncené revoluce deformují prubeh dejin spolecností, které je zrodily. Necekane pronikavé jsou jeho charakteristiky španelské mystiky a jejího opozicne kritického vyústení. Konrad je historický determinista, ale nikdy se neutíká k tomu, že by vývoj byl predurcen ekonomickými danostmi. Bikoli, lidé sami jsou tvurci dejin, neválcují je nejaké neosobní dejiny s velkým D, ale jejich vlastní chyby a selhání.

Konrad ukazuje to, jak Španelsku chybí silná a sebevedomá obcanská spolecnost, jak se vše tocí kolem státu (navíc špatne fungujícího). Úplným zjevením svého casu pro mne byly jeho sondy do španelské kolektivní mentality, jejích silných míst a položek, které byly vedome i nevedome vytesneny.

Už zmínený mexický prozaik a kulturní historik Carlos Fuentes (podobne tak ucinil už Kurt Konrad) brilantne ukázal exaltovanost a zanícenost hispánské duše, která souvisí s temito potlacenými a nereflektovanými strukturami. Až podezrele tolerantní Španelé se zmenili díky reconquiste a jejímu završení v bojovné a vášnivé ultrakatolíky, kterí snili svuj sen o universální monarchii. Tato složitá prevrstvování se objevovala ve španelských dejinách znovu a znovu a zakládala i paradoxy emancipacních hnutí, vcetne socialismu a komunismu.

Španelé a Ceši mají zkušenost nesamozrejmosti národní existence. Ale tato nesamozrejmost jde jiným smerem. Žádný ceský umelec a myslitel by nevyjadroval touhu poceštit Evropu, tak jako chtel místo evropeizování Španelska pošpanelštit Evropu Miguel de Unamuno. Nejvýše chceme být v kulturní síle a kulturním lesku prvními, jak to vyjádril Leoš Janácek v dobe pekla první svetové války, kdy kultura nahrazovala – jako tolikrát – selhání ceské politiky. Ceši byli a jsou mistri ironické distance a naopak Španelé predvedli i v obcanské válce svetu gesta grandovské bravury, která se nekterým interbrigadistum zdála nepochopitelná. V obou prípadech je ale nereflektovaná historická zkušenost, jak naznacuje Konrad, problémem pro prítomné zápasy. Pro moderní jakobínskou demokracii, jíž patrí – bez jejích excesu – Konradova sympatie. Ale o jakobínské demokracii jindy a jinde.

Základní literatura v ceštine:

A. U. Arteta, J. M. J. Zamora., S. C. Serrano., Dejiny Španelska, NLN, 1999;

P. Pilhreimová .,Salazarovo Portugalsko, NPL, 1965; J. Klíma,Dejiny Portugalska,NLN,1996;

L. 8eckárová., Španelsko a lidová fronta 1931-1936, Academia, Praha 1986

Odkazy :

1) Andrée Bachoudová, Franco neboli o úspechu prumerného cloveka, Praha 2008.
2) E. Esperabe de Artega, La guerra de Reconquista espanola, Madrid 1939, s. 59-60; J. Armero, La política exterior de Franco, Bratislava 1978, s. 25-27. 3 Dolores Pla Brugat, El exilio republicano espanol, v: AULA. Historia social, Nr. 13, jaro 2004; Bartolomé Benmassar, La guerre de´Espagne et les lendemains, Paris 2004; Antonio Soriano, Éxodos. Historia oral del exilio repubulicano en Francia 1939-1945, Barcelona 1989; Genevieve Dreyfus-Armand, El exilio de los republicanos espanoles en Francia, Barcelona 2000.
4) Ramón Tamames, La República. La era de Franco, Madrid 1973, s. 356-357.
5) Max Gallo, Histoire de l´Espagne franquiste, Paris 1975, s. 81.
6) Viz Francisco Moreno, La represión en la posguerra, v: Juliá Santos, vyd., Víctimas de la guerra civil, Barcelona-Madrid 1999.
7) G. Georgel, Le franquisme. Histoire et bilan, 1939-1969, Paris 1970, s. 207-208; R. Tamames, La República. La era de Franco, s. 352; L. Ferri, J. Muixi, E. Sanjuan, Las huelgas contra Franco, Barcelona 1978, s. 21-22.
8) D. Ruiz, La dictadura franquista, 1939-1975, Oviedo 1978, s. 30.
9) Dejiny KSC v datech, Praha 1984.
10) Shrnující údaje najde ctenár napríklad v knize Karel Kaplan-Pavel Palecek, Komunistický režim a politické procesy v Ceskoslovensku, Brno 2001.
11) Carlos Fuentes, Pohrbené zrcadlo, Praha 2003.
12) Portugal and Spain. Portugal e Espanha. Portugal y Espana 1986-2006, Bruxelles 2006.
13) Téma zla se u Simone Adolhine Weil porád vrací: Simone Weil, Cahiers (3 svazky), Paris 1970-1974.
14) Bedrich Loewenstein, Projekt moderny, Praha 1995.
15) Srv. Sabine Kebir, Gramsci´s Zivilgesellschaft, Hamburg 1991.
16) Victor Klemperer, Jazyk Tretí ríše- LTI poznámky filologovy, Praha Praha 2003 (nemecký originál LTI – Notizbuch eines Philologen, Leipzig 1975. Viz i Pierre Faye, Langages totalitaires, Paris 2004. Kulturní struktury fašismu rozebírám v exkursu Morfologie rozkládající se kultury ve svém díle Nové ctení Marxe, I, Praha 1996.
17) Viz zejména Edwin P. Hoyt, Mussolini´s Empire, The Rise and Fall of the Fascist Vision, John Wiley, New York etc. 1994.
18) Za nejlepší monografii o španelské obcanské válce pokládám knihu, kterou sepsal Antony Beevor, Der Spanische Bürgerkrieg, München 2008. Ve svém výkladu sleduji do znacné míry toto vynikající podání.
19) K nim nejobsáhleji Michel Lefebvre – Rémi Skoutelsky, Las Brigadas Internacionales, Barcelona 2003. Pro Ceskoslovensko uvádí oba autori 1066 interbrigadistu (s. 16). Reálné císlo podle zjištení našich specialistu je nad 2500. I to ukazuje problémy spjaté dosud s dokumentací prubehu, okolností a dusledku španelské obcanské války.
20) Srv. Michael Alpert, El ejército republicano, Paris 1977.
21) Viz blíže Stoyán Mínev (Stépanow), Las causas de la derrota de la República espanola, Madrid 2003.
22) Dobové svedectví podává Segismundo Casado, The Last Days of Madrid, London 1939.
23) Velmi dobrou studí o utvárení frankistického státu a jeho správe je studie Istvána Harsánuiho A Francodiktatúra születése. A Franco-renszer keletkezése és a spanyol munkásmozgalom 1938-1939, Budapest 1988. Jsou tu v prílohách seznamy clenu frankistických a republikánských vlád.
24) Elena San Román, Ejército e industria: el nacimiento del INI, Barcelona 1999; Joan Clavera, vyd. Capitalismo espanol: de la autarquía a la estabilización, 1939-1959, Madrid 1978.
25) Franco poslal na východní frontu asi 45 000 vojáku, padlo 5000, 8700 bylo zraneno, 2137 zmrzaceno, 1600 težce omrzlo, 7800 utrpelo choroby a a 372 bylo zajato. Ty privezla lod Semiramis do |Španelska až v dubnu 1954. Celkové náklady 613, 5 mil. peset byly zapocteny protihodnotou oproti výdajum na nasazení nemecké legie Condor. Viz Xavier Moreno Juliá, La División Azul. Sangre espanola en Rusia, 1941-1945, Barcelona 2005.
26) Srv. Javier Tusell, Dictadura franquista y democracia, Barcelona 2005.
27) Hodne materiálu o souboji mezi PIDE a portugalskými komunisty lze najít v knize 60 anos de luta, Lisboa 1981.
28) Pres svuj osobnostní formát a pozornost, kterou vždy pritahoval, zustává Álvaro Cunhal v mnoha ohledech plný tajemství a záhad. Pokus o zatím nejobsáhlejší monografii podal José Pacheco Pereira, Álvaro Cunhal. Uma biografia política, 1-3, Lisboa 1999-2005, která zatím došla k roku 1960. Svou hodnotu mají i knihy jako Joao Céu e Silva, Uma longa viagem com Álvaro Cunhal, Lisboa 2005; týž, Álvaro Cunhal e as mulheres que tomaram partido,Lisboa 2006; sborník, který pripravil Urbano Tavares Rodrigues, É tempo de começar a falar com Álvaro Cunhal, Lisboa 2005. Cunhalovy sebrané spisy Álvaro Cunhal, Obras escolhidas III, 2007-2008 dospely zatím k roku 1964.
29) Kritiku levicáckých a voluntaristických koncepcí 60. let, stejne jako iluzí spjatých s vírou v možnou evoluci salazarismu podává Álvaro Cunhal, Acçao Revolucionária, Capitulaçao e Aventura, Lisboa 1994 (text vznikl práve roce 1964).
30) Mezi umírnené salazaristy patril tehdy také pozdejší president Aníbal Cavaco Silva, Autobiografia Política I-II, Lisboa 2002, 2004.
31) Jeho pohled shrnují knihy Mário Soares. Entretien, Paris 2002; Mário soares – Sérgio Sousa Pinto, Diálogo de Geraçoes, Lisboa 2004.
32) Príslušné doklady lze nalézt v knize Álvara Cunhala, A Verdade e a Mentira na Revoluçao de Abril (A contra-revoluçao confessa-se), Lisboa 1999.
33) Demokratický odkaz a poselství „karafiátové revoluce“ rozebírá Álvaro Cunhal, Revoluçao Portuguesa. O Pasado e o Futuro, Lisboa 1994 (první vydání 1976). Cunhalovy politické koncepce najde ctenár v knize Álvaro Cunhal, O Partido com paredes de vidro, Lisboa 1985 a rozhovorech s Catarinou Pires Cinco conversas com Álvaro Cunhal, Lisboa 1999 (podstatnou cást svého prekladu této knihy jsem umístil na webové stránky www.ransdorf.com). Pro celkovou orientaci pokud jde o klícové události a osobnosti „karafiátové revoluce“ viz John Andrade, Dicionário do 25 de Abril, Lisboa 2002.
34) Josep Sánchez Cerveló, A Revoluçao Portuguesa e a sua influencia na transiçao espanhola (1961-1976), Lisboa 1993. O prechodu k demokracii v obou pyrenejských zemích viz Vladimíra Dvoráková – Jirí Kunc, O prechodech k demokracii, Praha 1994.
35) Kurt Konrad, Španelské revoluce, Praha 1950 (3. vydání). Z literatury je treba uvést studii Josefa Polišenského, Kurt Konrad a jeho Španelské revoluce, AUC, Philosophica et historica 2- 1982, Praha 1984, s. 79-94.
36) Gustav Winter, Don Quijote na rozcestí, Praha 1935.
37) Ilja Erenburg, Ispanskije reportaži 1931-1939, Moskva 1986.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *