Kdo byl Antonín Sochor

 sochor„Nejskromnější z nejstatečnějších“, těmito slovy vždy charakterizuje armádní generál Ludvík Svoboda svého spolubojovníka, slavného samopalníka Antonína Sochora.

Antonín Sochor se narodil 16. 7. 1914 jako syn duchcovského havíře. Třídní boj, stávky a četnická střelba do horníků českého severu — to byla učňovská léta mladého proletáře. Když ho povolali k vojenské službě do Trenčína, prokázal tak výjimečné nadání, že byl jako jeden z mála vojáků dělnického původu vybrán do školy důstojníků v záloze.

Na sklonku března 1939 si pro něho přišli páni z okupantské tajné policie a deportovali ho na nucené práce v Bitterfeldu. Měl tam pro nacistickou luftwaffe tavit hliník, ale dlouho pro fašisty neotročil. Fremdarbeiter Sochor zničil před svým útěkem šest tavících pecí a zmizel. Doma se krátce rozloučil a ilegálně přešel polské hranice. Tak se stal četař aspirant Sochor jedním v prvních příslušníků čs. legionu v Polsku, odkud pod vedením pplk. L Svobody přešel do SSSR.

V Buzuluku byl povýšen na podporučíka a jmenován zástupcem velitele poddůstojnícké školy. U Sokolova velel četě samopalníků, která byla nasazována na nejtěžší úseky a jejíž příslušníci prokázali legendární odvahu. Tak např. vojín Josef Černý skosil 12 esesáků, kteří ho obklíčili, a pak protipancéřovým granátem zničil nepřátelský obrněný transportér a ze samopalu postřílel jeho desant, třicet esesmanů. Bil se s přesilou přesně podle známého Sochorova hesla: „Úkol musí být splněn!“

Za bojů o Kyjev velel poručík Sochor rotě čs. samopalníků. Rozmístil je k rotám našich středních a lehkých tanků a 6. listopadu 1943 v 07,30 se s nimi jako první probil k břehům Dněpru. Stovkám kyjevských občanů svým bojovým uměním zachránil životy v hodině opravdu dvanácté. Z objektů osobního nádraží ustupovala skupina esesáků: aby byli kryti, vedli před sebou hlouček Kyjevanů. Naši nemohli střílet, ale Sochor se bleskurychle přemístil podél zdi hořícího domu hitlerovcům do boku a zníčil je dříve, než mohli nevinná rukojmí zákeřně povraždit.

Za mimořádné zásluhy o osvobození hlavního města Ukrajinské SSR obdržel A. Sochor Zlatou hvězdu hrdiny Sovětského svazu a Leninův řád. V dopise manželce tenkrát napsal: „Vvsokou pochvalu a vyznamenání jsem dostal pro jednotku svých samopalníků. Mám z nich radost a jsem na ně pyšný…“

Bojový deník 1. Čs. armádního sboru v SSSR a frontový tisk zaznamenaly za bojů o Duklu na mnoho místech chrabré činy Antonína Sochora o jeho samopalníků. List „Za svobodné Československo“ v článku „Dva roky bojové cesty automatčíků“ např. píše, že jednooký četař D. Hegeduš (byl předtím dvakrát téžce zraněn a nevyléčen utekl zpět na frontu) dokázal v nepřátelské střelbě 24 hodin řídit ze stromu palbu minometů. V Dukelském průsmyku dopadl nedaleko nadporučíka Sochora fašistický granát. Sochora museli odnést na operační stůl a chirurgové mu vyoperovali 218 střepin.

Podplukovnik A. Sochor zahynul při automobilové havárii v noci z 15. na 16. srpna 1950. President republiky Ant. Zápotocký ho posmrtně povýšil na generálmajora.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *