Jednoho pošmourného říjnového večera roku 1905 se sjíždějí k bohatě osvětlenému muzeu Guimet v Paříži desítky kočárů a automobilů. Přicházejí návštěvníci, kteří obvykle tento svatostánek orientálních exponátů a ticho studovny nevyhledávají. Muži mají bezvadné fraky a sněhobílé náprsenky, ženy jsou ověšeny šperky a kožešinami. U vchodu do muzea se jim uklánějí livrejovaní sluhové.
Polský ministr zahraničí Grzegorz Schetyna prohlásil, že vězně v Osvětimi údajně osvobodili pouze Ukrajinci. (
V říjnu 1939, kdy no Západě probíhala ona známá „podivná válka" Anglie a Francie proti Hitlerovi, symbolizovaná výraznými transparenty na Siegfriedově linii, oznamujícími anglo-francouzským vojákům: „Odpovíme jedině na vaše útoky!", právě v té době nastoupil na americkém velvyslanectví v Londýně nový vedoucí šifrovacího oddělení Tyler Kent.
Pověsti o nesmírném pokladu kapitána Williama Kidda, nejproslulejšího flibustýra z konce 17. století, bývaly odedávna vděčným námětem k vyprávění v kdejaké přístavní krčmě na světě.
Bylo studené, temné ráno. Zamračení Londýňané spěchali do práce vyhýbajíce se troskám domů, úlomkům cihel a skla v ulicích. Z tlampačů se ozýval monotónní, protáhlý hlas oznamující to, co měli chodci vepsáno do nevyspalých tváří s tmavými kruhy pod očima: „Nepřátelské letectvo provedlo během noci několik náletů na Londýn a způsobilo některé škody…"
Zeptáte-li se snad kteréhokoliv polského vojáka na ponorku Orel, určitě vám poví alespoň tohle:
Koncem 1. světové války se začaly na frontách a v zázemí šířit záměrně inspirované zprávy, že prý má Německo „tajnou zbraň", která rozhodne válku ... 13. března 1918 v 7 hodin 20 minut ráno se na Quai de Seine v Paříži rozlehla obrovská detonace. V dlažbě zel hluboký trychtýř a široko daleko nezůstalo jedno okno celé. Byli mrtví a ranění. A podobná scéna se začala odehrávat na různých místech Paříže každých dvacet minut.