„Černý vetřelec" kapitán van Rintelen, vyzvědač a původce mnoha sabotáží za první světové války, našel i mezi hitlerovci pokračovatele. Nejčastějším cílem nacistické diverze bývala Anglie, jako ostrovní říše s dalekosáhlými životně důležitými spoji poměrně snadno zranitelná.
Pověsti o nesmírném pokladu kapitána Williama Kidda, nejproslulejšího flibustýra z konce 17. století, bývaly odedávna vděčným námětem k vyprávění v kdejaké přístavní krčmě na světě.
Bylo studené, temné ráno. Zamračení Londýňané spěchali do práce vyhýbajíce se troskám domů, úlomkům cihel a skla v ulicích. Z tlampačů se ozýval monotónní, protáhlý hlas oznamující to, co měli chodci vepsáno do nevyspalých tváří s tmavými kruhy pod očima: „Nepřátelské letectvo provedlo během noci několik náletů na Londýn a způsobilo některé škody…"
Myšlenky na stavbu nákladních ponorek nejsou nové, spadají vlastně již do období 1. světové války. Za 2. světové války se pak vedle nákladních ponorek objevovaly i čistě tankové, které z velké části zásobovaly na volném moři bojové ponorky pohonnými hmotami.
Koncem 1. světové války se začaly na frontách a v zázemí šířit záměrně inspirované zprávy, že prý má Německo „tajnou zbraň", která rozhodne válku ... 13. března 1918 v 7 hodin 20 minut ráno se na Quai de Seine v Paříži rozlehla obrovská detonace. V dlažbě zel hluboký trychtýř a široko daleko nezůstalo jedno okno celé. Byli mrtví a ranění. A podobná scéna se začala odehrávat na různých místech Paříže každých dvacet minut.
V říjnu 1939, kdy no Západě probíhala ona známá „podivná válka" Anglie a Francie proti Hitlerovi, symbolizovaná výraznými transparenty na Siegfriedově linii, oznamujícími anglo-francouzským vojákům: „Odpovíme jedině na vaše útoky!", právě v té době nastoupil na americkém velvyslanectví v Londýně nový vedoucí šifrovacího oddělení Tyler Kent.
Polský ministr zahraničí Grzegorz Schetyna prohlásil, že vězně v Osvětimi údajně osvobodili pouze Ukrajinci. (1) Tento nesmysl nepotřebuje komentář.
„Černý vetřelec" kapitán van Rintelen, vyzvědač a původce mnoha sabotáží za první světové války, našel i mezi hitlerovci pokračovatele. Nejčastějším cílem nacistické diverze bývala Anglie, jako ostrovní říše s dalekosáhlými životně důležitými spoji poměrně snadno zranitelná.
Pověsti o nesmírném pokladu kapitána Williama Kidda, nejproslulejšího flibustýra z konce 17. století, bývaly odedávna vděčným námětem k vyprávění v kdejaké přístavní krčmě na světě.
Bylo studené, temné ráno. Zamračení Londýňané spěchali do práce vyhýbajíce se troskám domů, úlomkům cihel a skla v ulicích. Z tlampačů se ozýval monotónní, protáhlý hlas oznamující to, co měli chodci vepsáno do nevyspalých tváří s tmavými kruhy pod očima: „Nepřátelské letectvo provedlo během noci několik náletů na Londýn a způsobilo některé škody…"
Zeptáte-li se snad kteréhokoliv polského vojáka na ponorku Orel, určitě vám poví alespoň tohle:
Koncem 1. světové války se začaly na frontách a v zázemí šířit záměrně inspirované zprávy, že prý má Německo „tajnou zbraň", která rozhodne válku ... 13. března 1918 v 7 hodin 20 minut ráno se na Quai de Seine v Paříži rozlehla obrovská detonace. V dlažbě zel hluboký trychtýř a široko daleko nezůstalo jedno okno celé. Byli mrtví a ranění. A podobná scéna se začala odehrávat na různých místech Paříže každých dvacet minut.
Koho by v Lotyšsku nejraději vymazali z historie?